CzeB21 - Psalms - 105

105:1  Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy!

105:2  Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!

105:3  Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!

105:4  Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte.

105:5  Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl.

105:6  Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba.

105:7  On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá!

105:8  Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené,

105:9  na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.

105:10  Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael:

105:11  „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“

105:12  Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců.

105:13  Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,

105:14  nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval:

105:15  „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“

105:16  II. Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba,

105:17  poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka.

105:18  Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech.

105:19  Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč,

105:20  král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu.

105:21  Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím!

105:22  Jeho dvořanům poroučel podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti.

105:23  Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chámově.

105:24  Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!

105:25  Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti.

105:26  III. Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem.

105:27  Ti jim předváděli jeho znamení, v Chámově zemi konali zázraky!

105:28  Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.

105:29  Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich.

105:30  Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích!

105:31  Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři.

105:32  Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly.

105:33  Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil!

105:34  Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky!

105:35  Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí.

105:36  Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil.

105:37  Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!

105:38  Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je!

105:39  IV. Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil.

105:40  Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským.

105:41  Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti!

105:42  Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.

105:43  Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním!

105:44  Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů,

105:45  aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!