CzeCEP - Romans - 7

7:1  Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

7:2  Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.

7:3  Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

7:4  Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.

7:5  Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.

7:6  Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.

7:7  Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: ‚Nepožádáš!‘

7:8  Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.

7:9  Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,

7:10  a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.

7:11  Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.

7:12  Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.

7:13  Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.

7:14  Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.

7:15  Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.

7:16  Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.

7:17  Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.

7:18  Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.

7:19  Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.

7:20  Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.

7:21  Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.

7:22  Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;

7:23  když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.

7:24  Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

7:25  Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.