CzeCEP - Romans - 2

2:1  Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.

2:2  Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.

2:3  Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?

2:4  Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?

2:5  Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.

2:6  On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘.

2:7  Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.

2:8  Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.

2:9  Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;

2:10  avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.

2:11  Bůh nikomu nestraní.

2:12  Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.

2:13  Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.

2:14  Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají.

2:15  Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.

2:16  Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

2:17  Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem

2:18  a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.

2:19  Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách,

2:20  vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.

2:21  Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?

2:22  Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš?

2:23  Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha?

2:24  ‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘, jak stojí psáno.

2:25  Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán.

2:26  Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán?

2:27  Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ.

2:28  Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle.

2:29  Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.