DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Psalms - 139

139:1  Unto the end, a psalm of David.

139:1  O Lord, thou hast searched me, and known me.

139:1  Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

139:1  Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš.

139:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a ⌈znáš mě.⌉

139:1  Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

139:1  In finem. Psalmus David.

139:2  Deliver me, O Lord, from the evil man: rescue me from the unjust man.

139:2  Thou knowest my downsitting and mine uprising, thou understandest my thought afar off.

139:2  Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

139:2  Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!

139:2  Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly.

139:2  Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

139:2  Eripe me, Domine, ab homine malo ; a viro iniquo eripe me.

139:3  Who have devised iniquities in their hearts: all the day long they designed battles.

139:3  Thou compassest my path and my lying down, and art acquainted with all my ways.

139:3  Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

139:3  Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš.

139:3  Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty.

139:3  Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

139:3  Qui cogitaverunt iniquitates in corde, tota die constituebant prælia.

139:4  They have sharpened their tongues like a serpent: the venom of asps is under their lips.

139:4  For there is not a word in my tongue, but, lo, O Lord, thou knowest it altogether.

139:4  Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

139:4  Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!

139:4  Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš.

139:4  Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

139:4  Acuerunt linguas suas sicut serpentis ; venenum aspidum sub labiis eorum.

139:5  Keep me, O Lord, from the hand of the wicked: and from unjust men deliver me. Who have proposed to supplant my steps:

139:5  Thou hast beset me behind and before, and laid thine hand upon me.

139:5  Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.

139:5  Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil.

139:5  Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň.

139:5  Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

139:5  Custodi me, Domine, de manu peccatoris, et ab hominibus iniquis eripe me. Qui cogitaverunt supplantare gressus meos :

139:6  The proud have hidden a net for me. And they have stretched out cords for a snare: they have laid for me a stumblingblock by the wayside.

139:6  Such knowledge is too wonderful for me; it is high, I cannot attain unto it.

139:6  Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

139:6  Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím!

139:6  Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám!

139:6  Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

139:6  absconderunt superbi laqueum mihi. Et funes extenderunt in laqueum ; juxta iter, scandalum posuerunt mihi.

139:7  I said to the Lord: Thou art my God: hear, O Lord, the voice of my supplication.

139:7  Whither shall I go from thy spirit? or whither shall I flee from thy presence?

139:7  Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?

139:7  Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?

139:7  Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří?

139:7  Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

139:7  Dixi Domino : Deus meus es tu ; exaudi, Domine, vocem deprecationis meæ.

139:8  O Lord, Lord, the strength of my salvation: thou hast overshadowed my head in the day of battle.

139:8  If I ascend up into heaven, thou art there: if I make my bed in hell, behold, thou art there.

139:8  Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.

139:8  Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!

139:8  Vystoupím–li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.

139:8  Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

139:8  Domine, Domine, virtus salutis meæ, obumbrasti super caput meum in die belli.

139:9  Give me not up, O Lord, from my desire to the wicked: they have plotted against me; do not thou forsake me, lest they should triumph.

139:9  If I take the wings of the morning, and dwell in the uttermost parts of the sea;

139:9  I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,

139:9  Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,

139:9  ⌈Když se vznesu na křídlech jitřenky⌉ a usadím se ⌈za koncem moře,⌉

139:9  Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

139:9  Ne tradas me, Domine, a desiderio meo peccatori : cogitaverunt contra me ; ne derelinquas me, ne forte exaltentur.

139:10  The head of them compassing me about: the labour of their lips shall overwhelm them.

139:10  Even there shall thy hand lead me, and thy right hand shall hold me.

139:10  tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

139:10  i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!

139:10  i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.

139:10  I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

139:10  Caput circuitus eorum : labor labiorum ipsorum operiet eos.

139:11  Burning coals shall fall upon them; thou wilt cast them down into the fire: in miseries they shall not be able to stand.

139:11  If I say, Surely the darkness shall cover me; even the night shall be light about me.

139:11  Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.

139:11  Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá –

139:11  I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem.

139:11  Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

139:11  Cadent super eos carbones ; in ignem dejicies eos : in miseriis non subsistent.

139:12  A man full of tongue shall not be established in the earth: evil shall catch the unjust man unto destruction.

139:12  Yea, the darkness hideth not from thee; but the night shineth as the day: the darkness and the light are both alike to thee.

139:12  Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

139:12  tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!

139:12  Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.

139:12  Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

139:12  Vir linguosus non dirigetur in terra ; virum injustum mala capient in interitu.

139:13  I know that the Lord will do justice to the needy, and will revenge the poor.

139:13  For thou hast possessed my reins: thou hast covered me in my mother’s womb.

139:13  Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

139:13  Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.

139:13  Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.

139:13  Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

139:13  Cognovi quia faciet Dominus judicium inopis, et vindictam pauperum.

139:14  But as for the just, they shall give glory to thy name: and the upright shall dwell with thy countenance.

139:14  I will praise thee; for I am fearfully and wonderfully made: marvellous are thy works; and that my soul knoweth right well.

139:14  Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

139:14  Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!

139:14  Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.

139:14  Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

139:14  Verumtamen justi confitebuntur nomini tuo, et habitabunt recti cum vultu tuo.

139:15  My substance was not hid from thee, when I was made in secret, and curiously wrought in the lowest parts of the earth.

139:15  Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.

139:15  Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!

139:15  Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země.

139:15  Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

139:16  Thine eyes did see my substance, yet being unperfect; and in thy book all my members were written, which in continuance were fashioned, when as yet there was none of them.

139:16  Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

139:16  Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy – dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.

139:16  Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich.

139:16  Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

139:17  How precious also are thy thoughts unto me, O God! how great is the sum of them!

139:17  Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,

139:17  Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!

139:17  A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je!

139:17  Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

139:18  If I should count them, they are more in number than the sand: when I awake, I am still with thee.

139:18  sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.

139:18  Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!

139:18  Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.

139:18  Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

139:19  Surely thou wilt slay the wicked, O God: depart from me therefore, ye bloody men.

139:19  Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!

139:19  Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy – „Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –

139:19  Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte ode mě, vy, kdo proléváte krev.

139:19  Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

139:20  For they speak against thee wickedly, and thine enemies take thy name in vain.

139:20  Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.

139:20  Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!

139:20  Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky.

139:20  Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

139:21  Do not I hate them, O Lord, that hate thee? and am not I grieved with those that rise up against thee?

139:21  Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?

139:21  Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?

139:21  Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? A pociťovat odpor proti těm, kdo proti tobě povstávají?

139:21  Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

139:22  I hate them with perfect hatred: I count them mine enemies.

139:22  Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.

139:22  Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!

139:22  ⌈Mám je v dokonalé nenávisti;⌉ jsou mi za nepřátele.

139:22  Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

139:23  Search me, O God, and know my heart: try me, and know my thoughts:

139:23  Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

139:23  Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!

139:23  Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení

139:23  Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

139:24  And see if there be any wicked way in me, and lead me in the way everlasting.

139:24  hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

139:24  Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!

139:24  a pohleď, není–li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!

139:24  A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.