DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Romans - 4

4:1  What shall we say then that Abraham hath found, who is our father according to the flesh?

4:1  What shall we say then that Abraham our father, as pertaining to the flesh, hath found?

4:1  Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?

4:1  Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec Abraham?

4:1  Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla?

4:1  Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?

4:1  Quid ergo dicemus invenisse Abraham patrem nostrum secundum carnem ?

4:2  For if Abraham were justified by works, he hath whereof to glory, but not before God.

4:2  For if Abraham were justified by works, he hath whereof to glory; but not before God.

4:2  Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!

4:2  Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem!

4:2  Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem.

4:2  Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.

4:2  Si enim Abraham ex operibus justificatus est, habet gloriam, sed non apud Deum.

4:3  For what saith the scripture? Abraham believed God: and it was reputed to him unto justice.

4:3  For what saith the scripture? Abraham believed God, and it was counted unto him for righteousness.

4:3  Co říká Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘

4:3  Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“

4:3  Neboť co praví Písmo? Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.

4:3  Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.

4:3  Quid enim dicit Scriptura ? Credidit Abraham Deo, et reputatum est illi ad justitiam.

4:4  Now to him that worketh, the reward is not reckoned according to grace but according to debt.

4:4  Now to him that worketh is the reward not reckoned of grace, but of debt.

4:4  Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.

4:4  Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti.

4:4  Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti.

4:4  Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.

4:4  Ei autem qui operatur, merces non imputatur secundum gratiam, sed secundum debitum.

4:5  But to him that worketh not, yet believeth in him that justifieth the ungodly, his faith is reputed to justice, according to the purpose of the grace of God.

4:5  But to him that worketh not, but believeth on him that justifieth the ungodly, his faith is counted for righteousness.

4:5  Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.

4:5  Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra.

4:5  Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost.

4:5  Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,

4:5  Ei vero qui non operatur, credenti autem in eum, qui justificat impium, reputatur fides ejus ad justitiam secundum propositum gratiæ Dei.

4:6  As David also termeth the blessedness of a man to whom God reputeth justice without works:

4:6  Even as David also describeth the blessedness of the man, unto whom God imputeth righteousness without works,

4:6  Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:

4:6  Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:

4:6  Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků:

4:6  Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:

4:6  Sicut et David dicit beatitudinem hominis, cui Deus accepto fert justitiam sine operibus :

4:7  Blessed are they whose iniquities are forgiven: and whose sins are covered.

4:7  Saying, Blessed are they whose iniquities are forgiven, and whose sins are covered.

4:7  ‚Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.

4:7  „Blaze těm, jimž byly odpuštěny špatnosti a jejichž hříchy byly přikryty.

4:7  Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty.

4:7  Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové.

4:7  Beati, quorum remissæ sunt iniquitates, et quorum tecta sunt peccata.

4:8  Blessed is the man to whom the Lord hath not imputed sin.

4:8  Blessed is the man to whom the Lord will not impute sin.

4:8  Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.‘

4:8  Blaze tomu, komu Hospodin nepočítá jeho hřích!“

4:8  Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.

4:8  Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.

4:8  Beatus vir, cui non imputavit Dominus peccatum.

4:9  This blessedness then, doth it remain in the circumcision only or in the uncircumcision also? For we say that unto Abraham faith was reputed to justice.

4:9  Cometh this blessedness then upon the circumcision only, or upon the uncircumcision also? for we say that faith was reckoned to Abraham for righteousness.

4:9  Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: ‚Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.‘

4:9  Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra „počítána za spravedlnost“.

4:9  Vztahuje se toto blahoslavenství jen na obřezané, nebo také na neobřezané? Říkáme totiž: Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.

4:9  Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.

4:9  Beatitudo ergo hæc in circumcisione tantum manet, an etiam in præputio ? Dicimus enim quia reputata est Abrahæ fides ad justitiam.

4:10  How then was it reputed? When he was in circumcision or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision.

4:10  How was it then reckoned? when he was in circumcision, or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision.

4:10  Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.

4:10  Nuže, kdy mu byla počítána? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní!

4:10  Jak mu tedy byla počtena? Byl už obřezán, či ještě ne? Nebyl obřezán, ale byl ještě ⌈před obřízkou⌉

4:10  Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.

4:10  Quomodo ergo reputata est ? in circumcisione, an in præputio ? Non in circumcisione, sed in præputio.

4:11  And he received the sign of circumcision, a seal of the justice of the faith which he had, being uncircumcised: that he might be the father of all them that believe, being uncircumcised: that unto them also it may be reputed to justice:

4:11  And he received the sign of circumcision, a seal of the righteousness of the faith which he had yet being uncircumcised: that he might be the father of all them that believe, though they be not circumcised; that righteousness might be imputed unto them also:

4:11  Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,

4:11  Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti, kterou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena,

4:11  a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě ⌈před obřízkou⌉, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby tak také jim byla připočtena spravedlnost

4:11  A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,

4:11  Et signum accepit circumcisionis, signaculum justitiæ fidei, quæ est in præputio : ut sit pater omnium credentium per præputium, ut reputetur et illis ad justitiam :

4:12  And he might be the father of circumcision; not to them only that are of the circumcision, but to them also that follow the steps of the faith that is in the uncircumcision of our father Abraham.

4:12  And the father of circumcision to them who are not of the circumcision only, but who also walk in the steps of that faith of our father Abraham, which he had being yet uncircumcised.

4:12  i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.

4:12  a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.

4:12  a aby byl otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, ale kráčejí také ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě ⌈před obřízkou⌉.

4:12  A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.

4:12  et sit pater circumcisionis non iis tantum, qui sunt ex circumcisione, sed et iis qui sectantur vestigia fidei, quæ est in præputio patris nostri Abrahæ.

4:13  For not through the law was the promise to Abraham or to his seed, that he should be heir of the world: but through the justice of faith.

4:13  For the promise, that he should be the heir of the world, was not to Abraham, or to his seed, through the law, but through the righteousness of faith.

4:13  Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.

4:13  Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry.

4:13  Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry.

4:13  Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.

4:13  Non enim per legem promissio Abrahæ, aut semini ejus ut hæres esset mundi : sed per justitiam fidei.

4:14  For if they who are of the law be heirs, faith is made void: the promise is made of no effect.

4:14  For if they which are of the law be heirs, faith is made void, and the promise made of none effect:

4:14  Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.

4:14  Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno.

4:14  Neboť jsou–li dědici ti, kteří jsou jimi ze Zákona, je víra zbytečná a zaslíbení je zrušeno.

4:14  Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení.

4:14  Si enim qui ex lege, hæredes sunt : exinanita est fides, abolita est promissio.

4:15  For the law worketh wrath. For where there is no law, neither is there transgression.

4:15  Because the law worketh wrath: for where no law is, there is no transgression.

4:15  Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.

4:15  Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek.

4:15  Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení.

4:15  Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení.

4:15  Lex enim iram operatur. Ubi enim non est lex, nec prævaricatio.

4:16  Therefore is it of faith, that according to grace the promise might be firm to all the seed: not to that only which is of the law, but to that also which is of the faith of Abraham, who is the father of us all,

4:16  Therefore it is of faith, that it might be by grace; to the end the promise might be sure to all the seed; not to that only which is of the law, but to that also which is of the faith of Abraham; who is the father of us all,

4:16  Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,

4:16  Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni – nejen stoupencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech

4:16  Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo toto zaslíbení platné pro veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahama, jenž je otcem nás všech,

4:16  A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,

4:16  Ideo ex fide, ut secundum gratiam firma sit promissio omni semini, non ei qui ex lege est solum, sed et ei qui ex fide est Abrahæ, qui pater est omnium nostrum

4:17  (As it is written: I have made thee a father of many nations), before God, whom he believed: who quickeneth the dead and calleth those things that are not, as those that are.

4:17  (As it is written, I have made thee a father of many nations,) before him whom he believed, even God, who quickeneth the dead, and calleth those things which be not as though they were.

4:17  jak je psáno: ‚ustanovil jsem tě za otce mnohých národů‘. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.

4:17  (jak je psáno: „Učinil jsem tě otcem mnohých národů“) před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly.

4:17  jak je napsáno: Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů. Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo.

4:17  (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe,) před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.

4:17  (sicut scriptum est : Quia patrem multarum gentium posui te) ante Deum, cui credidit, qui vivificat mortuos, et vocat ea quæ non sunt, tamquam ea quæ sunt :

4:18  Who against hope believed in hope; that he might be made the father of many nations, according to that which was said to him: So shall thy seed be.

4:18  Who against hope believed in hope, that he might become the father of many nations; according to that which was spoken, So shall thy seed be.

4:18  On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal ‚otcem mnohých národů‘ podle slova: ‚tak četné bude tvé potomstvo‘.

4:18  V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“

4:18  On proti naději na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno: Tak bude tvé potomstvo.

4:18  Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.

4:18  qui contra spem in spem credidit, ut fieret pater multarum gentium secundum quod dictum est ei : Sic erit semen tuum.

4:19  And he was not weak in faith. Neither did he consider his own body, now dead (whereas he was almost an hundred years old), nor the dead womb of Sara.

4:19  And being not weak in faith, he considered not his own body now dead, when he was about an hundred years old, neither yet the deadness of Sara’s womb:

4:19  Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;

4:19  I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna.

4:19  A neochabl ve víře, ani když mu bylo asi sto let; ⌈ačkoliv pohleděl⌉ na své již umrtvené tělo a na ⌈odumřelé lůno Sářino⌉,

4:19  A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.

4:19  Et non infirmatus est fide, nec consideravit corpus suum emortuum, cum jam fere centum esset annorum, et emortuam vulvam Saræ.

4:20  In the promise also of God he staggered not by distrust: but was strengthened in faith, giving glory to God:

4:20  He staggered not at the promise of God through unbelief; but was strong in faith, giving glory to God;

4:20  nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,

4:20  Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu.

4:20  nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ⌈ve víře⌉, když vzdal slávu Bohu,

4:20  O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,

4:20  In repromissione etiam Dei non hæsitavit diffidentia, sed confortatus est fide, dans gloriam Deo :

4:21  Most fully knowing that whatsoever he has promised, he is able also to perform.

4:21  And being fully persuaded that, what he had promised, he was able also to perform.

4:21  že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.

4:21  Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit,

4:21  a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit.

4:21  Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.

4:21  plenissime sciens, quia quæcumque promisit, potens est et facere.

4:22  And therefore it was reputed to him unto justice.

4:22  And therefore it was imputed to him for righteousness.

4:22  Proto mu to ‚bylo počítáno za spravedlnost‘.

4:22  a právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“

4:22  Proto mu to také bylo počteno za spravedlnost.

4:22  A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.

4:22  Ideo et reputatum est illi ad justitiam.

4:23  Now it is not written only for him. that it was reputed to him unto justice,

4:23  Now it was not written for his sake alone, that it was imputed to him;

4:23  To, že mu to ‚bylo počítáno‘, nebylo napsáno jen kvůli němu,

4:23  Že mu to „bylo počítáno“ však není napsáno jen kvůli němu,

4:23  To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno jen kvůli němu,

4:23  Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,

4:23  Non est autem scriptum tantum propter ipsum quia reputatum est illi ad justitiam :

4:24  But also for us, to whom it shall be reputed, if we believe in him that raised up Jesus Christ, our Lord, from the dead,

4:24  But for us also, to whom it shall be imputed, if we believe on him that raised up Jesus our Lord from the dead;

4:24  nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,

4:24  ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše.

4:24  nýbrž také kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána.

4:24  Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím totiž v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,

4:24  sed et propter nos, quibus reputabitur credentibus in eum, qui suscitavit Jesum Christum Dominum nostrum a mortuis,

4:25  Who was delivered up for our sins and rose again for our justification.

4:25  Who was delivered for our offences, and was raised again for our justification.

4:25  jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

4:25  On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

4:25  On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

4:25  Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.

4:25  qui traditus est propter delicta nostra, et resurrexit propter justificationem nostram.