CzeCSP - Hebrews - 12

12:1  Proto i my, majíce ⌈kolem sebe⌉ tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je ⌈před námi⌉,

12:2  upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.

12:3  ⌈Pomyslete na⌉ toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších.

12:4  Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.

12:5  A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán;

12:6  neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.

12:7  ⌈Snášejte to ke své výchově⌉, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával?

12:8  Jste–li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.

12:9  Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, ⌈abychom žili⌉?

12:10  Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti.

12:11  Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni.

12:12  Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena

12:13  a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo.

12:14  Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.

12:15  Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí.

12:16  Ať nikdo není smilník nebo bezbožný člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.

12:17  Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.

12:18  Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné [hoře] a k planoucímu ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru

12:19  a k zvuku polnice a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, aby k nim nebylo ⌈více mluveno⌉,

12:20  neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,

12:21  a tak strašná byla ta podívaná, že Mojžíš řekl: Jsem zděšen a třesu se.

12:22  Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění

12:23  a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,

12:24  a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel.

12:25  Hleďte, ať neodmítnete toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli oni, když odmítli toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme–li se od toho, kdo mluví z nebes.

12:26  Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: Já ještě jednou zatřesu nejenom zemí, ale i nebem.

12:27  Ono ještě jednou ukazuje na proměnu těch věcí, ⌈jimiž lze otřást⌉, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, ⌈jež jsou neotřesitelné⌉.

12:28  Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, ⌈a s ní⌉ přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní.

12:29  Neboť náš Bůh je oheň stravující.