DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Job - 37

37:1  At this my heart trembleth, and is moved out of its place.

37:1  At this also my heart trembleth, and is moved out of his place.

37:1  Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa.

37:1  „Při tom pomyšlení se mé srdce děsí, jako by mi chtělo z hrudi vyskočit.

37:1  Ano, mé srdce se kvůli tomu otřese, že až ze svého místa vyskočí.

37:1  Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.

37:1  Super hoc expavit cor meum, et emotum est de loco suo.

37:2  Hear ye attentively the terror of his voice, and the sound that cometh out of his mouth.

37:2  Hear attentively the noise of his voice, and the sound that goeth out of his mouth.

37:2  Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.

37:2  Jen si poslechněte jeho hlas hromový, dunění, jež z úst mu vychází!

37:2  Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu hromu, jež vychází z jeho úst.

37:2  Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

37:2  Audite auditionem in terrore vocis ejus, et sonum de ore illius procedentem.

37:3  He beholdeth under all the heavens, and his light is upon the ends of the earth.

37:3  He directeth it under the whole heaven, and his lightning unto the ends of the earth.

37:3  Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země.

37:3  Pod celým nebem je nechá znít, i kraje světa svým bleskem ozáří.

37:3  Pod celými nebesy ho posílá, k okrajům země své světlo.

37:3  Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

37:3  Subter omnes cælos ipse considerat, et lumen illius super terminos terræ.

37:4  After it a noise shall roar, he shall thunder with the voice of his majesty, and shall not be found out, when his voice shall be heard.

37:4  After it a voice roareth: he thundereth with the voice of his excellency; and he will not stay them when his voice is heard.

37:4  Za ním řve jeho hlas, on hřmí svým důstojným hlasem a nezadržuje blesky, když se jeho hlas rozléhá.

37:4  Vzápětí burácení zní, hřímá svým hlasem vznešeným; když zazní jeho hlas, nic ho nezdrží.

37:4  Za ním zařve hlas, jeho vznešenost hlasitě zahřmí. Blesky nezadrží, až bude jeho hlas slyšet.

37:4  Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

37:4  Post eum rugiet sonitus ; tonabit voce magnitudinis suæ : et non investigabitur, cum audita fuerit vox ejus.

37:5  God shall thunder wonderfully with his voice, he that doth great and unsearchable things.

37:5  God thundereth marvellously with his voice; great things doeth he, which we cannot comprehend.

37:5  Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání:

37:5  Podivuhodně Bůh svým hlasem hřmí, působí divy nad naše chápání.

37:5  Bůh obdivuhodně zahřmí svým hlasem, činí velké věci, které nepochopíme.

37:5  Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

37:5  Tonabit Deus in voce sua mirabiliter, qui facit magna et inscrutabilia ;

37:6  He commandeth the snow to go down upon the earth, and the winter rain, and the shower of his strength.

37:6  For he saith to the snow, Be thou on the earth; likewise to the small rain, and to the great rain of his strength.

37:6  sněhu velí: ‚Padej na zem‘ a dešti: ‚Ať prší‘, a déšť padá v mocných proudech.

37:6  Sněhu poroučí: ‚Padej k zemi,‘ lijáku velí: ‚Buď průtrží!‘

37:6  Neboť zavolá na sníh: Padej na zem, též i na průtrž deště, a ve své síle padá průtrž dešťů.

37:6  Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

37:6  qui præcipit nivi ut descendat in terram, et hiemis pluviis, et imbri fortitudinis suæ ;

37:7  He sealeth up the hand of all men, that every one may know his works.

37:7  He sealeth up the hand of every man; that all men may know his work.

37:7  Na ruku každého člověka klade svoji pečeť, aby všichni lidé, které učinil, nabyli poznání:

37:7  Všem lidem tehdy ruku zadrží, aby každý smrtelník znal jeho jednání.

37:7  Na ruku každého člověka umístí pečeť, aby všichni lidé poznali jeho dílo.

37:7  Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

37:7  qui in manu omnium hominum signat, ut noverint singuli opera sua.

37:8  Then the beast shall go into his covert, and shall abide in his den.

37:8  Then the beasts go into dens, and remain in their places.

37:8  Zvěř vchází do doupat a přebývá v svých peleších;

37:8  I zvěř tehdy zalézá do skrýší a zůstává ležet v peleších.

37:8  Zvěř zalézá do houští a přebývá ve svých doupatech.

37:8  Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

37:8  Ingredietur bestia latibulum, et in antro suo morabitur.

37:9  Out of the inner parts shall a tempest come, and cold out of the north.

37:9  Out of the south cometh the whirlwind: and cold out of the north.

37:9  vichřice vyráží ze své komnaty a severák přináší chlad;

37:9  Jen vichřice vychází ze své komnaty a severák s sebou zimu přináší.

37:9  Vichřice se přižene ze své kobky, chlad od ⌈severního větru.⌉

37:9  Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

37:9  Ab interioribus egredietur tempestas, et ab Arcturo frigus.

37:10  When God bloweth there cometh frost, and again the waters are poured out abundantly.

37:10  By the breath of God frost is given: and the breadth of the waters is straitened.

37:10  svým dechem vyvolává Bůh led, že zamrzají hladiny vod;

37:10  Bůh tvoří led svým dechnutím, na širých vodách mrznou hladiny.

37:10  Božím dechem vzniká led, vodní plocha se ocitá v sevření.

37:10  Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

37:10  Flante Deo, concrescit gelu, et rursum latissimæ funduntur aquæ.

37:11  Corn desireth clouds, and the clouds spread their light:

37:11  Also by watering he wearieth the thick cloud: he scattereth his bright cloud:

37:11  oblak obtěžkává vláhou, svým bleskem rozhání mračno,

37:11  Oblaka vláhou obtíží, mračna rozhání bleskem svým.

37:11  I mračno obtěžká vláhou, jeho světlo rozptýlí oblak.

37:11  Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

37:11  Frumentum desiderat nubes, et nubes spargunt lumen suum.

37:12  Which go round about, whithersoever the will of him that governeth them shall lead them, to whatsoever he shall command them upon the face of the whole earth:

37:12  And it is turned round about by his counsels: that they may do whatsoever he commandeth them upon the face of the world in the earth.

37:12  a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;

37:12  Ta krouží sem a tam pod jeho vedením, aby plnila jeho příkazy kdekoli na zemi.

37:12  Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu ⌈celé země⌉ vykonaly všechno, co jim přikáže.

37:12  A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

37:12  Quæ lustrant per circuitum, quocumque eas voluntas gubernantis duxerit, ad omne quod præceperit illis super faciem orbis terrarum :

37:13  Whether in one tribe, or in his own land, or in what place soever of his mercy he shall command them to be found.

37:13  He causeth it to come, whether for correction, or for his land, or for mercy.

37:13  užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.

37:13  Ať už jeho zemi nesou trest či slitování, on dá, aby nalezla svůj cíl.

37:13  Užije toho ať už jako trestající hole, ať už ku prospěchu své země, ať už na důkaz milosrdenství.

37:13  Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

37:13  sive in una tribu, sive in terra sua, sive in quocumque loco misericordiæ suæ eas jusserit inveniri.

37:14  Hearken to these things, Job: Stand, and consider the wondrous works of God.

37:14  Hearken unto this, O Job: stand still, and consider the wondrous works of God.

37:14  Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.

37:14  Naslouchej tomu, Jobe, zastav se, o Božích divech přemýšlej.

37:14  Naslouchej tomu, Jóbe, zastav se a zvažuj obdivuhodné Boží skutky.

37:14  Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

37:14  Ausculta hæc, Job : sta, et considera mirabilia Dei.

37:15  Dost thou know when God commanded the rains, to shew his light of his clouds?

37:15  Dost thou know when God disposed them, and caused the light of his cloud to shine?

37:15  Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?

37:15  Rozumíš, jak Bůh oblaka vede, jak na nich rozsvěcuje blesk?

37:15  Rozumíš snad tomu, čím je Bůh pověří, když dovolí, aby se zaskvělo světlo jeho oblaku?

37:15  Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

37:15  Numquid scis quando præceperit Deus pluviis, ut ostenderent lucem nubium ejus ?

37:16  Knowest thou the great paths of the clouds, and the perfect knowledges?

37:16  Dost thou know the balancings of the clouds, the wondrous works of him which is perfect in knowledge?

37:16  Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?

37:16  Rozumíš rovnováze mračen, všem divům Toho, jenž zná vše?

37:16  Rozumíš snad letům oblaku a podivuhodným skutkům toho, jehož poznání je úplné?

37:16  Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

37:16  Numquid nosti semitas nubium magnas, et perfectas scientias ?

37:17  Are not thy garments hot, when the south wind blows upon the earth?

37:17  How thy garments are warm, when he quieteth the earth by the south wind?

37:17  Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,

37:17  Ty, který ve svých šatech pečeš se, když pod jižním vánkem ztichne zem,

37:17  Ty, jenž máš horká roucha, když se v poledne země utiší,

37:17  A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

37:17  Nonne vestimenta tua calida sunt, cum perflata fuerit terra austro ?

37:18  Thou perhaps hast made the heavens with him, which are most strong, as if they were of molten brass.

37:18  Hast thou with him spread out the sky, which is strong, and as a molten looking glass?

37:18  dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?

37:18  můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze pevné jak zrcadlo z bronzu ulité?

37:18  můžeš spolu s ním rozprostřít oblaka pevná jako zrcadlo odlité z kovu?

37:18  Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

37:18  Tu forsitan cum eo fabricatus es cælos, qui solidissimi quasi ære fusi sunt.

37:19  Shew us what we may say to him: or we are wrapped up in darkness.

37:19  Teach us what we shall say unto him; for we cannot order our speech by reason of darkness.

37:19  Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.

37:19  Pouč nás tedy, co mu máme říct – pro tmu si neumíme ani řeč připravit!

37:19  Oznam nám, co mu máme říci? Kvůli zatemněnosti si to nedokážeme srovnat v hlavě.

37:19  Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

37:19  Ostende nobis quid dicamus illi : nos quippe involvimur tenebris.

37:20  Who shall tell him the things I speak? even if a man shall speak, he shall be swallowed up.

37:20  Shall it be told him that I speak? if a man speak, surely he shall be swallowed up.

37:20  Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?

37:20  Má se mu oznámit, že chci promluvit? Chce si někdo říkat o vlastní zničení?

37:20  Bude mu snad sděleno, že hodlám promluvit? Copak mu mohl někdo něco říci, když je zmatený?

37:20  Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

37:20  Quis narrabit ei quæ loquor ? etiam si locutus fuerit homo, devorabitur.

37:21  But now they see not the light: the air on a sudden shall be thickened into clouds, and the wind shall pass and drive them away.

37:21  And now men see not the bright light which is in the clouds: but the wind passeth, and cleanseth them.

37:21  Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.

37:21  Do slunce přece také nikdo nehledí, když jasně září na nebi, poté co vítr mraky rozptýlil.

37:21  Lidé však ještě nemohli spatřit světlo zářící v oblacích, dokud nepřešel vítr a nepročistil je.

37:21  Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

37:21  At nunc non vident lucem : subito aër cogetur in nubes, et ventus transiens fugabit eas.

37:22  Cold cometh out of the north, and to God praise with fear.

37:22  Fair weather cometh out of the north: with God is terrible majesty.

37:22  Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu;

37:22  Od severu vychází zlatý třpyt, ohromnou slávou Bůh se obklopil!

37:22  Od severu přichází zlatá záře, hrůzu vzbuzující majestát kolem Boha.

37:22  Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

37:22  Ab aquilone aurum venit, et ad Deum formidolosa laudatio.

37:23  We cannot find him worthily: he is great in strength, and in judgment, and in justice, and he is ineffable.

37:23  Touching the Almighty, we cannot find him out: he is excellent in power, and in judgment, and in plenty of justice: he will not afflict.

37:23  avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.

37:23  Všemohoucí je nám nedosažitelný; v moci a soudu je veliký, bohatý ve spravedlnosti, nečiní příkoří.

37:23  Všemohoucího, toho jsme nemohli postihnout. Jeho moc je veliká a přitom právo ani plnou spravedlnost nepotlačuje.

37:23  Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

37:23  Digne eum invenire non possumus : magnus fortitudine, et judicio, et justitia : et enarrari non potest.

37:24  Therefore men shall fear him, and all that seem to themselves to be wise, shall not dare to behold him.

37:24  Men do therefore fear him: he respecteth not any that are wise of heart.

37:24  Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce.“

37:24  Toto je důvod, proč jej lidé ctí, i když ho ani mudrcové nevidí.“

37:24  Proto se ho lidé bojí, ⌈nehledí ani na žádného, kdo má moudré srdce.⌉

37:24  Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

37:24  Ideo timebunt eum viri, et non audebunt contemplari omnes qui sibi videntur esse sapientes.