CzeBKR - Psalms - 49

49:1  Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

49:2  Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

49:3  Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

49:4  Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

49:5  I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

49:6  Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

49:7  Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

49:8  (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

49:9  Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

49:10  Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

49:11  Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

49:12  Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

49:13  Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

49:14  Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

49:15  Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

49:16  Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

49:17  Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

49:18  Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

49:19  A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.

49:20  Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.