CzeBKR - Psalms - 104

104:1  Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

104:2  Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

104:3  Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

104:4  Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

104:5  Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

104:6  Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

104:7  K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

104:8  (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

104:9  Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

104:10  Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

104:11  A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

104:12  Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

104:13  Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

104:14  Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

104:15  A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

104:16  Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

104:17  Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

104:18  Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

104:19  Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

104:20  Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

104:21  Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

104:22  Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

104:23  Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

104:24  Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

104:25  V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

104:26  Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

104:27  Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

104:28  Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

104:29  Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

104:30  Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

104:31  Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

104:32  On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

104:33  Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

104:34  Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

104:35  Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.