CzeBKR - Psalms - 102

102:1  Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

102:2  Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

102:3  Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

102:4  Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

102:5  Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

102:6  Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

102:7  Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

102:8  Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

102:9  Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

102:10  Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

102:11  Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

102:12  Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

102:13  Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

102:14  Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

102:15  Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

102:16  Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

102:17  Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

102:18  Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

102:19  Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

102:20  Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

102:21  Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

102:22  Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

102:23  Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

102:24  Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

102:25  I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

102:26  Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

102:27  Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

102:28  Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.