DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Romans - 2

2:1  Wherefore thou art inexcusable, O man, whosoever thou art that judgest. For wherein thou judgest another, thou condemnest thyself. For thou dost the same things which thou judgest.

2:1  Therefore thou art inexcusable, O man, whosoever thou art that judgest: for wherein thou judgest another, thou condemnest thyself; for thou that judgest doest the same things.

2:1  Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.

2:1  Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš!

2:1  Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, kdo soudíš. V čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž.

2:1  Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což tupíš.

2:1  Propter quod inexcusabilis es, o homo omnis qui judicas. In quo enim judicas alterum, teipsum condemnas : eadem enim agis quæ judicas.

2:2  For we know that the judgment of God is, according to truth, against them that do such things.

2:2  But we are sure that the judgment of God is according to truth against them which commit such things.

2:2  Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.

2:2  Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě.

2:2  Víme, že Boží soud je podle pravdy proti těm, kdo dělají takové věci.

2:2  Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.

2:2  Scimus enim quoniam judicium Dei est secundum veritatem in eos qui talia agunt.

2:3  And thinkest thou this, O man, that judgest them who do such things and dost the same, that thou shalt escape the judgment of God?

2:3  And thinkest thou this, O man, that judgest them which do such things, and doest the same, that thou shalt escape the judgment of God?

2:3  Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?

2:3  Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž?

2:3  Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu?

2:3  Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?

2:3  Existimas autem hoc, o homo, qui judicas eos qui talia agunt, et facis ea, quia tu effugies judicium Dei ?

2:4  Or despisest thou the riches of his goodness and patience and longsuffering? Knowest thou not that the benignity of God leadeth thee to penance?

2:4  Or despisest thou the riches of his goodness and forbearance and longsuffering; not knowing that the goodness of God leadeth thee to repentance?

2:4  Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?

2:4  To si nevážíš jeho štědré laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?

2:4  Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání?

2:4  Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?

2:4  an divitias bonitatis ejus, et patientiæ, et longanimitatis contemnis ? ignoras quoniam benignitas Dei ad pœnitentiam te adducit ?

2:5  But according to thy hardness and impenitent heart, thou treasurest up to thyself wrath, against the day of wrath and revelation of the just judgment of God:

2:5  But after thy hardness and impenitent heart treasurest up unto thyself wrath against the day of wrath and revelation of the righteous judgment of God;

2:5  Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.

2:5  Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu.

2:5  Svou tvrdostí a nekajícným srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu.

2:5  Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího.

2:5  Secundum autem duritiam tuam, et impœnitens cor, thesaurizas tibi iram in die iræ, et revelationis justi judicii Dei,

2:6  Who will render to every man according to his works.

2:6  Who will render to every man according to his deeds:

2:6  On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘.

2:6  On „odplatí každému podle jeho skutků“ –

2:6  On odplatí každému podle jeho skutků.

2:6  Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho,

2:6  qui reddet unicuique secundum opera ejus :

2:7  To them indeed who, according to patience in good work, seek glory and honour and incorruption, eternal life:

2:7  To them who by patient continuance in well doing seek for glory and honour and immortality, eternal life:

2:7  Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.

2:7  těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem;

2:7  Těm, kteří s vytrvalostí v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, dá věčný život.

2:7  Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným,

2:7  iis quidem qui secundum patientiam boni operis, gloriam, et honorem, et incorruptionem quærunt, vitam æternam :

2:8  But to them that are contentious and who obey not the truth but give credit to iniquity, wrath and indignation.

2:8  But unto them that are contentious, and do not obey the truth, but obey unrighteousness, indignation and wrath,

2:8  Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.

2:8  těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem.

2:8  Avšak těm, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem a zuřivostí.

2:8  Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,

2:8  iis autem qui sunt ex contentione, et qui non acquiescunt veritati, credunt autem iniquitati, ira et indignatio.

2:9  Tribulation and anguish upon every soul of man that worketh evil: of the Jew first, and also of the Greek.

2:9  Tribulation and anguish, upon every soul of man that doeth evil, of the Jew first, and also of the Gentile;

2:9  Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;

2:9  Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka.

2:9  Soužení a úzkost padne na duši každého člověka, jenž působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;

2:9  Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka.

2:9  Tribulatio et angustia in omnem animam hominis operantis malum, Judæi primum, et Græci :

2:10  But glory and honour and peace to every one that worketh good: to the Jew first, and also to the Greek.

2:10  But glory, honour, and peace, to every man that worketh good, to the Jew first, and also to the Gentile:

2:10  avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.

2:10  Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj.

2:10  avšak sláva, čest a pokoj připadne každému, kdo činí dobro, předně Židovi, a také Řekovi.

2:10  Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku.

2:10  gloria autem, et honor, et pax omni operanti bonum, Judæo primum, et Græco :

2:11  For there is no respect of persons with God.

2:11  For there is no respect of persons with God.

2:11  Bůh nikomu nestraní.

2:11  Bůh totiž nestraní nikomu.

2:11  U Boha není přijímání osob.

2:11  Neboť není přijímání osob u Boha.

2:11  non enim est acceptio personarum apud Deum.

2:12  For whosoever have sinned without the law shall perish without the law: and whosoever have sinned in the law shall be judged by the law.

2:12  For as many as have sinned without law shall also perish without law: and as many as have sinned in the law shall be judged by the law;

2:12  Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.

2:12  Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem.

2:12  Ti, kdo bez Zákona zhřešili, bez Zákona také zahynou; a ti, kdo zhřešili pod Zákonem, skrze Zákon budou souzeni.

2:12  Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.

2:12  Quicumque enim sine lege peccaverunt, sine lege peribunt : et quicumque in lege peccaverunt, per legem judicabuntur.

2:13  For not the hearers of the law are just before God: but the doers of the law shall be justified.

2:13  (For not the hearers of the law are just before God, but the doers of the law shall be justified.

2:13  Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.

2:13  Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní.

2:13  Neboť u Boha nejsou spravedliví ⌈ti, kdo Zákon slyší⌉, ale ospravedlněni budou ⌈ti, kdo jej plní⌉.

2:13  (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.

2:13  Non enim auditores legis justi sunt apud Deum, sed factores legis justificabuntur.

2:14  For when the Gentiles, who have not the law, do by nature those things that are of the law; these, having not the law, are a law to themselves.

2:14  For when the Gentiles, which have not the law, do by nature the things contained in the law, these, having not the law, are a law unto themselves:

2:14  Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají.

2:14  Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon,

2:14  Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají.

2:14  Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,

2:14  Cum autem gentes, quæ legem non habent, naturaliter ea, quæ legis sunt, faciunt, ejusmodi legem non habentes, ipsi sibi sunt lex :

2:15  Who shew the work of the law written in their hearts, their conscience bearing witness to them: and their thoughts between themselves accusing or also defending one another,

2:15  Which shew the work of the law written in their hearts, their conscience also bearing witness, and their thoughts the mean while accusing or else excusing one another;)

2:15  Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.

2:15  ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují.

2:15  Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí ⌈bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují,

2:15  Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.)

2:15  qui ostendunt opus legis scriptum in cordibus suis, testimonium reddente illis conscientia ipsorum, et inter se invicem cogitationibus accusantibus, aut etiam defendentibus,

2:16  In the day when God shall judge the secrets of men by Jesus Christ, according to my gospel.

2:16  In the day when God shall judge the secrets of men by Jesus Christ according to my gospel.

2:16  Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

2:16  Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.

2:16  v den⌉, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech.

2:16  V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé evangelium mého skrze Jezukrista.

2:16  in die, cum judicabit Deus occulta hominum, secundum Evangelium meum per Jesum Christum.

2:17  But if thou art called a Jew and restest in the law and makest thy boast of God,

2:17  Behold, thou art called a Jew, and restest in the law, and makest thy boast of God,

2:17  Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem

2:17  Ty si ovšem říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem.

2:17  Jestliže se však nazýváš Židem, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem,

2:17  Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem,

2:17  Si autem tu Judæus cognominaris, et requiescis in lege, et gloriaris in Deo,

2:18  And knowest his will and approvest the more profitable things, being instructed by the law:

2:18  And knowest his will, and approvest the things that are more excellent, being instructed out of the law;

2:18  a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.

2:18  Znáš jeho vůli a víš, co je správné, neboť se učíš ze Zákona.

2:18  poznáváš jeho vůli a vyučován ze Zákona rozpoznáváš to, na čem záleží;

2:18  A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona,

2:18  et nosti voluntatem ejus, et probas utiliora, instructus per legem,

2:19  Art confident that thou thyself art a guide of the blind, a light of them that are in darkness,

2:19  And art confident that thou thyself art a guide of the blind, a light of them which are in darkness,

2:19  Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách,

2:19  Pokládáš se za vůdce slepých a světlo zatemněných,

2:19  jsi o sobě přesvědčen, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmě,

2:19  A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,

2:19  confidis teipsum esse ducem cæcorum, lumen eorum qui in tenebris sunt,

2:20  An instructor of the foolish, a teacher of infants, having the form of knowledge and of truth in the law.

2:20  An instructor of the foolish, a teacher of babes, which hast the form of knowledge and of the truth in the law.

2:20  vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.

2:20  vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy.

2:20  vychovatelem nerozumných, učitelem nedospělých, maje v Zákoně ztělesnění poznání a pravdy --

2:20  Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v zákoně.

2:20  eruditorem insipientium, magistrum infantium, habentem formam scientiæ, et veritatis in lege.

2:21  Thou therefore, that teachest another, teachest not thyself: thou, that preachest that men should not steal, stealest.

2:21  Thou therefore which teachest another, teachest thou not thyself? thou that preachest a man should not steal, dost thou steal?

2:21  Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?

2:21  Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“ a přitom sám kradeš?

2:21  ty tedy učíš druhého, a sám sebe neučíš? Ty hlásáš, že se nemá krást, a kradeš?

2:21  Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, kradeš?

2:21  Qui ergo alium doces, teipsum non doces : qui prædicas non furandum, furaris :

2:22  Thou, that sayest men should not commit adultery, committest adultery: thou, that abhorrest idols, committest sacrilege:

2:22  Thou that sayest a man should not commit adultery, dost thou commit adultery? thou that abhorrest idols, dost thou commit sacrilege?

2:22  Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš?

2:22  Říkáš: „Necizolož,“ a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež?

2:22  Ty říkáš, že se nemá cizoložit, a cizoložíš? Ty si ošklivíš modly, a ⌈věci z jejich chrámů bereš⌉?

2:22  Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?

2:22  qui dicis non mœchandum, mœcharis : qui abominaris idola, sacrilegium facis :

2:23  Thou, that makest thy boast of the law, by transgression of the law dishonourest God.

2:23  Thou that makest thy boast of the law, through breaking the law dishonourest thou God?

2:23  Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha?

2:23  Chlubíš se Zákonem, a přitom zneuctíváš Boha porušováním Zákona?

2:23  Ty, který se chlubíš Zákonem, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha?

2:23  Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš?

2:23  qui in lege gloriaris, per prævaricationem legis Deum inhonoras.

2:24  (For the name of God through you is blasphemed among the Gentiles, as it is written.)

2:24  For the name of God is blasphemed among the Gentiles through you, as it is written.

2:24  ‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘, jak stojí psáno.

2:24  Jak je psáno, „Pohané pohrdají Božím jménem kvůli vám“.

2:24  Neboť kvůli vám je jméno Boží mezi národy v opovržení, jak je napsáno.

2:24  Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.

2:24  (Nomen enim Dei per vos blasphematur inter gentes, sicut scriptum est.)

2:25  Circumcision profiteth indeed, if thou keep the law: but if thou be a transgressor of the law, thy circumcision is made uncircumcision.

2:25  For circumcision verily profiteth, if thou keep the law: but if thou be a breaker of the law, thy circumcision is made uncircumcision.

2:25  Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán.

2:25  Obřízka má totiž cenu, jen pokud dodržuješ Zákon. Pokud Zákon porušuješ, z tvé obřízky nic nezbylo.

2:25  Obřízka prospívá, jestliže děláš to, co přikazuje Zákon. Jsi–li však přestupníkem Zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou.

2:25  Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.

2:25  Circumcisio quidem prodest, si legem observes : si autem prævaricator legis sis, circumcisio tua præputium facta est.

2:26  If then, the uncircumcised keep the justices of the law, shall not this uncircumcision be counted for circumcision?

2:26  Therefore if the uncircumcision keep the righteousness of the law, shall not his uncircumcision be counted for circumcision?

2:26  Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán?

2:26  Kdyby neobřezaný člověk dodržoval ustanovení Zákona, nebude se mu to počítat za obřízku?

2:26  Jestliže tedy ⌈neobřezaný člověk⌉ zachovává ustanovení Zákona, nebude mu jeho neobřízka počítána za obřízku?

2:26  A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?

2:26  Si igitur præputium justitias legis custodiat, nonne præputium illius in circumcisionem reputabitur ?

2:27  And shall not that which by nature is uncircumcision, if it fulfil the law, judge thee, who by the letter and circumcision art a transgressor of the law?

2:27  And shall not uncircumcision which is by nature, if it fulfil the law, judge thee, who by the letter and circumcision dost transgress the law?

2:27  Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ.

2:27  Není tělesně obřezán, ale plní Zákon, a tak odsoudí tebe, který i s literou a obřízkou Zákon porušuješ.

2:27  A když člověk od přirozenosti neobřezaný plní Zákon, bude soudit tebe, který jsi skrze literu a obřízku přestupníkem Zákona.

2:27  A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon, zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi zákona?

2:27  et judicabit id quod ex natura est præputium, legem consummans, te, qui per litteram et circumcisionem prævaricator legis es ?

2:28  For it is not he is a Jew, who is so outwardly: nor is that circumcision which is outwardly in the flesh.

2:28  For he is not a Jew, which is one outwardly; neither is that circumcision, which is outward in the flesh:

2:28  Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle.

2:28  Pravý Žid totiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obřízka není ta zjevná na těle.

2:28  Neboť pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle;

2:28  Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;

2:28  Non enim qui in manifesto, Judæus est : neque quæ in manifesto, in carne, est circumcisio :

2:29  But he is a Jew that is one inwardly and the circumcision is that of the heart, in the spirit not in the letter: whose praise is not of men, but of God.

2:29  But he is a Jew, which is one inwardly; and circumcision is that of the heart, in the spirit, and not in the letter; whose praise is not of men, but of God.

2:29  Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

2:29  Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha.

2:29  ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou. Ten má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha.

2:29  Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.

2:29  sed qui in abscondito, Judæus est : et circumcisio cordis in spiritu, non littera : cujus laus non ex hominibus, sed ex Deo est.