CzeBKR - Romans - 2

2:1  Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což tupíš.

2:2  Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.

2:3  Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?

2:4  Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?

2:5  Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího.

2:6  Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho,

2:7  Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným,

2:8  Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,

2:9  Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka.

2:10  Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku.

2:11  Neboť není přijímání osob u Boha.

2:12  Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.

2:13  (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.

2:14  Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,

2:15  Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.)

2:16  V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé evangelium mého skrze Jezukrista.

2:17  Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem,

2:18  A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona,

2:19  A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,

2:20  Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v zákoně.

2:21  Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, kradeš?

2:22  Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?

2:23  Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš?

2:24  Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.

2:25  Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.

2:26  A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?

2:27  A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon, zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi zákona?

2:28  Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;

2:29  Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.