CzeBKR - Romans - 9

9:1  Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,

9:2  Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.

9:3  Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.

9:4  Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.

9:5  Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.

9:6  A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.

9:7  Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.

9:8  To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.

9:9  Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.

9:10  A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.

9:11  Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,

9:12  Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,

9:13  Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.

9:14  I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.

9:15  Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.

9:16  A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.

9:17  Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.

9:18  A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.

9:19  Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?

9:20  Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?

9:21  Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?

9:22  Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,

9:23  A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?

9:24  Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,

9:25  Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.

9:26  A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.

9:27  Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.

9:28  Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.

9:29  A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.

9:30  Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;

9:31  Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.

9:32  Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,

9:33  Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.