DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Wisdom - 2

2:1  For they have said, reasoning with themselves, but not right: The time of our life is short and tedious, and in the end of a man there is no remedy, and no man hath been known to have returned from hell:

2:1  Uvažují špatně, když říkají: „Náš život je krátký a bolestný, na lidskou smrt není lék a z podsvětí, jak známo, nikdo nevyšel.

2:1  Dixerunt enim cogitantes apud se non recte : Exiguum et cum tædio est tempus vitæ nostræ, et non est refrigerium in fine hominis, et non est qui agnitus sit reversus ab inferis.

2:2  For we are born of nothing, and after this we shall be as if we had not been: for the breath in our nostrils is smoke: and speech a spark to move our heart,

2:2  Jsme tu jen díky náhodě a za chvíli jako bychom tu ani nebyli. Dech v našem chřípí je pouhá pára a myšlenka jen jiskra tlukoucího srdce.

2:2  Quia ex nihilo nati sumus, et post hoc erimus tamquam non fuerimus. Quoniam fumus flatus est in naribus nostris, et sermo scintilla ad commovendum cor nostrum :

2:3  Which being put out, our body shall be ashes, and our spirit shall be poured abroad as soft air, and our life shall pass away as the trace of a cloud, and shall be dispersed as a mist, which is driven away by the beams of the sun, and overpowered with the heat thereof:

2:3  Ta když uhasne, tělo se obrátí v popel a duch se rozplyne jako řídký vzduch.

2:3  qua extincta, cinis erit corpus nostrum, et spiritus diffundetur tamquam mollis aër ; et transibit vita nostra tamquam vestigium nubis, et sicut nebula dissolvetur quæ fugata est a radiis solis, et a calore illius aggravata.

2:4  And our name in time shall be forgotten, and no man shall have any remembrance of our works.

2:4  I naše jméno se časem zapomene a na naše činy si nikdo nevzpomene. Život pomine jak stopy po mracích a jako mlha se rozptýlí, když ji rozeženou sluneční paprsky a slunce ji svým žárem zaplaší.

2:4  Et nomen nostrum oblivionem accipiet per tempus, et nemo memoriam habebit operum nostrorum.

2:5  For our time is as the passing of a shadow, and there is no going back of our end: for it is fast sealed, and no man returneth:

2:5  Náš čas pomíjí jako stín a není návratu ze smrti – její pečeť nelze rozlomit.

2:5  Umbræ enim transitus est tempus nostrum, et non est reversio finis nostri : quoniam consignata est, et nemo revertitur.

2:6  Come, therefore, and let us enjoy the good things that are present, and let us speedily use the creatures as in youth.

2:6  Vzhůru tedy, těšme se z přítomných rozkoší, s mladickou vervou si užijme stvoření!

2:6  Venite ergo, et fruamur bonis quæ sunt, et utamur creatura tamquam in juventute celeriter.

2:7  Let us fill ourselves with costly wine, and ointments: and let not the flower of the time pass by us.

2:7  Nasyťme se drahých vín a vzácných vůní, ať nám neuteče žádný jarní květ;

2:7  Vino pretioso et unguentis nos impleamus, et non prætereat nos flos temporis.

2:8  Let us crown ourselves with roses, before they be withered: let no meadow escape our riot.

2:8  ověnčeme se poupaty růží, dříve než každá uvadne.

2:8  Coronemus nos rosis antequam marcescant ; nullum pratum sit quod non pertranseat luxuria nostra :

2:9  Let none of us go without his part in luxury: let us every where leave tokens of joy: for this is our portion, and this our lot.

2:9  Nikdo z nás se nedrž stranou hýření, zanechme tu všude stopy své zábavy – vždyť to je náš úděl a naše poslání.

2:9  nemo nostrum exsors sit luxuriæ nostræ. Ubique relinquamus signa lætitiæ, quoniam hæc est pars nostra, et hæc est sors.

2:10  Let us oppress the poor just man, and not spare the widow, nor honour the ancient grey hairs of the aged.

2:10  Utiskujme spravedlivé chudáky, nešetřeme vdovy, neberme ohled na starce a jejich šediny.

2:10  Opprimamus pauperem justum, et non parcamus viduæ, nec veterani revereamur canos multi temporis :

2:11  But let our strength be the law of justice: for that which is feeble is found to be nothing worth.

2:11  Za zákon spravedlnosti mějme svoji sílu, vždyť co je slabé, je nám k ničemu.

2:11  sit autem fortitudo nostra lex justitiæ ; quod enim infirmum est, inutile invenitur.

2:12  Let us, therefore, lie in wait for the just, because he is not for our turn, and he is contrary to our doings, and upbraideth us with transgressions of the law, and divulgeth against us the sins of our way of life.

2:12  Spravedlivému pojďme chystat léčku, vždyť je nám protivný a překáží našim činům. Vytýká nám provinění proti Zákonu, kárá nás, že popíráme vlastní výchovu.

2:12  Circumveniamus ergo justum, quoniam inutilis est nobis, et contrarius est operibus nostris, et improperat nobis peccata legis, et diffamat in nos peccata disciplinæ nostræ.

2:13  He boasteth that he hath the knowledge of God, and calleth himself the son of God.

2:13  Prý zná Boha, tak to aspoň tvrdí, a říká si ‚Hospodinův služebník‘.

2:13  Promittit se scientiam Dei habere, et filium Dei se nominat.

2:14  He is become a censurer of our thoughts.

2:14  Stal se obžalobou našich myšlenek, je nám nepříjemné jen na něj pohledět!

2:14  Factus est nobis in traductionem cogitationum nostrarum.

2:15  He is grievous unto us, even to behold: for his life is not like other men's, and his ways are very different.

2:15  Nežije totiž tak jako ostatní a jeho způsoby se liší od jiných.

2:15  Gravis est nobis etiam ad videndum, quoniam dissimilis est aliis vita illius, et immutatæ sunt viæ ejus.

2:16  We are esteemed by him as triflers, and he abstaineth from our ways as from filthiness, and he preferreth the latter end of the just, and glorieth that he hath God for his father.

2:16  Považuje nás za mizery a štítí se našich cest jako nečistých. Tvrdí, že spravedliví skončí blaze a chlubí se, že Bůh je jeho otec.

2:16  Tamquam nugaces æstimati sumus ab illo, et abstinet se a viis nostris tamquam ab immunditiis, et præfert novissima justorum, et gloriatur patrem se habere Deum.

2:17  Let us see then if his words be true, and let us prove what shall happen to him, and we shall know what his end shall be.

2:17  Nuže, uvidíme, zda mluvil pravdivě; přesvědčme se, jak to s ním dopadne!

2:17  Videamus ergo si sermones illius veri sint, et tentemus quæ ventura sunt illi, et sciemus quæ erunt novissima illius.

2:18  For if he be the true son of God, he will defend him, and will deliver him from the hands of his enemies.

2:18  Je-li tenhle spravedlivý Božím synem, jistě mu pomůže a zachrání ho z rukou nepřátel.

2:18  Si enim est verus filius Dei, suscipiet illum, et liberabit eum de manibus contrariorum.

2:19  Let us examine him by outrages and tortures, that we may know his meekness, and try his patience.

2:19  Prověřme ho urážkami a mučením, abychom poznali, jak je laskavý, a zjistili, co vydrží.

2:19  Contumelia et tormento interrogemus eum, ut sciamus reverentiam ejus, et probemus patientiam illius.

2:20  Let us condemn him to a most shameful death: for there shall be respect had unto him by his words.

2:20  Pojďme ho odsoudit k potupné smrti, vždyť má prý shůry zastání!“

2:20  Morte turpissima condemnemus eum ; erit enim ei respectus ex sermonibus illius.

2:21  These things they thought, and were deceived: for their own malice blinded them.

2:21  Takto uvažují, protože zbloudili zaslepeni vlastní špatností.

2:21  Hæc cogitaverunt, et erraverunt : excæcavit enim illos malitia eorum.

2:22  And they knew not the secrets of God, nor hoped for the wages of justice, nor esteemed the honour of holy souls.

2:22  Neznají Boží tajemství, nevěří v odměnu zbožnosti a na odplatu bezúhonných duší nemyslí.

2:22  Et nescierunt sacramenta Dei : neque mercedem speraverunt justitiæ, nec judicaverunt honorem animarum sanctarum.

2:23  For God created man incorruptible, and to the image of his own likeness he made him.

2:23  Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem své vlastní podoby,

2:23  Quoniam Deus creavit hominem inexterminabilem, et ad imaginem similitudinis suæ fecit illum.

2:24  But by the envy of the devil, death came into the world:

2:24  z ďáblovy závisti však na svět přišla smrt a ti, kdo k němu patří, ji zakusí.

2:24  Invidia autem diaboli mors introivit in orbem terrarum :

2:25  And they follow him that are of his side.

2:25  imitantur autem illum qui sunt ex parte illius.