CzeB21 - Wisdom - 2

2:1  Uvažují špatně, když říkají: „Náš život je krátký a bolestný, na lidskou smrt není lék a z podsvětí, jak známo, nikdo nevyšel.

2:2  Jsme tu jen díky náhodě a za chvíli jako bychom tu ani nebyli. Dech v našem chřípí je pouhá pára a myšlenka jen jiskra tlukoucího srdce.

2:3  Ta když uhasne, tělo se obrátí v popel a duch se rozplyne jako řídký vzduch.

2:4  I naše jméno se časem zapomene a na naše činy si nikdo nevzpomene. Život pomine jak stopy po mracích a jako mlha se rozptýlí, když ji rozeženou sluneční paprsky a slunce ji svým žárem zaplaší.

2:5  Náš čas pomíjí jako stín a není návratu ze smrti – její pečeť nelze rozlomit.

2:6  Vzhůru tedy, těšme se z přítomných rozkoší, s mladickou vervou si užijme stvoření!

2:7  Nasyťme se drahých vín a vzácných vůní, ať nám neuteče žádný jarní květ;

2:8  ověnčeme se poupaty růží, dříve než každá uvadne.

2:9  Nikdo z nás se nedrž stranou hýření, zanechme tu všude stopy své zábavy – vždyť to je náš úděl a naše poslání.

2:10  Utiskujme spravedlivé chudáky, nešetřeme vdovy, neberme ohled na starce a jejich šediny.

2:11  Za zákon spravedlnosti mějme svoji sílu, vždyť co je slabé, je nám k ničemu.

2:12  Spravedlivému pojďme chystat léčku, vždyť je nám protivný a překáží našim činům. Vytýká nám provinění proti Zákonu, kárá nás, že popíráme vlastní výchovu.

2:13  Prý zná Boha, tak to aspoň tvrdí, a říká si ‚Hospodinův služebník‘.

2:14  Stal se obžalobou našich myšlenek, je nám nepříjemné jen na něj pohledět!

2:15  Nežije totiž tak jako ostatní a jeho způsoby se liší od jiných.

2:16  Považuje nás za mizery a štítí se našich cest jako nečistých. Tvrdí, že spravedliví skončí blaze a chlubí se, že Bůh je jeho otec.

2:17  Nuže, uvidíme, zda mluvil pravdivě; přesvědčme se, jak to s ním dopadne!

2:18  Je-li tenhle spravedlivý Božím synem, jistě mu pomůže a zachrání ho z rukou nepřátel.

2:19  Prověřme ho urážkami a mučením, abychom poznali, jak je laskavý, a zjistili, co vydrží.

2:20  Pojďme ho odsoudit k potupné smrti, vždyť má prý shůry zastání!“

2:21  Takto uvažují, protože zbloudili zaslepeni vlastní špatností.

2:22  Neznají Boží tajemství, nevěří v odměnu zbožnosti a na odplatu bezúhonných duší nemyslí.

2:23  Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem své vlastní podoby,

2:24  z ďáblovy závisti však na svět přišla smrt a ti, kdo k němu patří, ji zakusí.