CzeCEP - Mark - 2

2:1  Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.

2:2  Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim.

2:3  Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli.

2:4  Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel.

2:5  Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“

2:6  Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali:

2:7  „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“

2:8  Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete?

2:9  Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘

2:10  Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ - řekne ochrnutému:

2:11  „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“

2:12  On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

2:13  Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil.

2:14  A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“ On vstal a šel za ním.

2:15  Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kteří ho následovali.

2:16  Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s celníky a hříšníky?“

2:17  Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“

2:18  Učedníci Janovi a farizeové se postili. Přišli k němu a ptali se: „Jak to, že se učedníci Janovi a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

2:19  Ježíš jim řekl: „Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit.

2:20  Přijdou však dny, kdy od nich ženich bude vzat; potom, v ten den, se budou postit.

2:21  Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ten přišitý kus vytrhne, nové od starého, a díra bude ještě větší.

2:22  A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno roztrhne měchy a měchy i víno přijdou nazmar. Nové víno do nových měchů!“

2:23  Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.

2:24  Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“

2:25  Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?

2:26  Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“

2:27  A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

2:28  Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“