CzeCEP - Mark - 6

6:1  Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.

6:2  Když přišla sobota, počal učit v synagóg. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!

6:3  Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.

6:4  Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“

6:5  A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.

6:6  A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

6:7  Zavolal svých dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.

6:8  Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;

6:9  aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.

6:10  A řekl jim: „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.

6:11  A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach svých nohou na svědectví proti nim.“

6:12  I vyšli a volali k pokání;

6:13  vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

6:14  Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“

6:15  Jiní pak říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to prorok - jeden z proroků.“

6:16  Když to Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“

6:17  Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu.

6:18  Jan totiž říkal Herodovi: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“

6:19  Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.

6:20  Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.

6:21  Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.

6:22  Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě oč chceš, a já ti to dám.“

6:23  Zavázal se jí přísahou: „O cokoli požádáš, dám tobě, až do polovice mého království.“

6:24  Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“

6:25  Spěchala ihned dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.“

6:26  Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.

6:27  I poslal hned kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho v žaláři

6:28  a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.

6:29  Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a uložili je do hrobu.

6:30  Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.

6:31  Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.

6:32  Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.

6:33  Mnozí spatřili, jak odjíždějí a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.

6:34  Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.

6:35  Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a čas už pokročil.

6:36  Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic koupit něco k jídlu.“

6:37  Odpověděl jim: „Dejte vy jim jíst!“ Řekli mu: „Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“

6:38  Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zjistili, řekli: „Pět, a dvě ryby.“

6:39  Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.

6:40  I rozložili se oddíl za oddílem stokrát po padesáti.

6:41  Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, dobrořečil, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem.

6:42  A jedli všichni a nasytili se.

6:43  A ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.

6:44  Těch pak, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.

6:45  Hned na to přiměl své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.

6:46  Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.

6:47  A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.

6:48  Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.

6:49  Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;

6:50  všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“

6:51  Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.

6:52  Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl byla zatvrzelá.

6:53  Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.

6:54  Jakmile vystoupili z lodi, hned ho lidé poznali,

6:55  zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, kde slyšeli, že jest.

6:56  A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.