CzeCEP - Mark - 5

5:1  Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.

5:2  Sotva vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk nečistého ducha.

5:3  Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.

5:4  Často totiž byl už spoután okovy a řetězy, ale řetězy se sebe strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.

5:5  A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.

5:6  Když spatřil z dálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem

5:7  a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“

5:8  Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“

5:9  A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚legie‘, poněvadž je nás mnoho.“

5:10  A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.

5:11  Páslo se tam na svahu hory velké stádo vepřů.

5:12  I prosili ho ti zlí duchové: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“

5:13  On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů. Stádo pak - bylo jich na dva tisíce - hnalo se střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo.

5:14  Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.

5:15  Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.

5:16  Ti, kteří to viděli, vyprávěli o posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.

5:17  Tu počali Ježíše prosit, aby odešel z jejich končin.

5:18  Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl s ním.

5:19  Ale nedovolil mu to a řekl: „Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“

5:20  Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

5:21  Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu veliký zástup, když byl ještě na břehu moře.

5:22  Tu přišel k němu jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám

5:23  a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“

5:24  Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.

5:25  A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení.

5:26  Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.

5:27  Když zaslechla o Ježíšovi, přišla ze zadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.

5:28  Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena!“

5:29  A rázem přestalo jí krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.

5:30  Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“

5:31  Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl‘?“

5:32  I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.

5:33  Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla celou pravdu.

5:34  A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“

5:35  Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ mistra?“

5:36  Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“

5:37  A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.

5:38  Když přišli do domu představeného synagógy, spatřili velký rozruch, pláč a kvílení.

5:39  Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“

5:40  Oni se mu posmívali. On však všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vystoupil tam, kde dítě leželo.

5:41  Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: „Děvče, pravím ti, vstaň!“

5:42  Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.

5:43  Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.