CzeCEP - Mark - 4

4:1  Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.

4:2  Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:

4:3  „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.

4:4  Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.

4:5  Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.

4:6  Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

4:7  Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

4:8  A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“

4:9  A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

4:10  A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství.

4:11  I řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích,

4:12  aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno‘.“

4:13  Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?

4:14  Rozsévač rozsívá slovo.

4:15  Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté.

4:16  A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.

4:17  Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.

4:18  U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,

4:19  ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.

4:20  Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“

4:21  A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?

4:22  Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.

4:23  Kdo má uši k slyšení, slyš!“

4:24  Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno, a ještě přidáno.

4:25  Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to co má.“

4:26  Dále řekl: „S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;

4:27  ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.

4:28  Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.

4:29  A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.“

4:30  Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?

4:31  Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;

4:32  ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“

4:33  V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet.

4:34  Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.

4:35  Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“

4:36  I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.

4:37  Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.

4:38  On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“

4:39  Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni a utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.

4:40  A řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?“

4:41  Zděsili se velikou bázní a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“