CzeCEP - Mark - 9

9:1  Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci.“

9:2  Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.

9:3  Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.

9:4  Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.

9:5  Petr promluvil a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“

9:6  Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni.

9:7  Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“

9:8  Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného.

9:9  Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

9:10  To slovo je zaujalo a společně rozebírali, co to znamená vstát z mrtvých.

9:11  A vyptávali se: „Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“

9:12  Řekl jim: „Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?

9:13  Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno.“

9:14  Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.

9:15  A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.

9:16  Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?“

9:17  Jeden člověk ze zástupu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit.

9:18  Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“

9:19  Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přivěďte ho ke mně!“

9:20  I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil,, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.

9:21  Ježíš se zeptal jeho otce: „Od kdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství.“

9:22  A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“

9:23  Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“

9:24  Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře!“

9:25  Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“

9:26  Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.

9:27  Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.

9:28  Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“

9:29  Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem.“

9:30  Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,

9:31  neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.

9:32  Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.

9:33  Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: „O čem jste cestou uvažovali?“

9:34  Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.

9:35  Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“

9:36  Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl jim:

9:37  „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

9:38  Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“

9:39  Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit.

9:40  Kdo není proti nám, je pro nás.

9:41  Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“

9:42  „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.

9:43  Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.

9:44  ---

9:45  A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.

9:46  ---

9:47  A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,

9:48  ‚kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.‘

9:49  Každý bude solen ohněm.

9:50  Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“