DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Jeremiah - 2

2:1  And the word of the Lord came to me, saying:

2:1  Moreover the word of the Lord came to me, saying,

2:1  Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

2:1  Dostal jsem slovo Hospodinovo:

2:1  Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

2:1  I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2:1  Et factum est verbum Domini ad me, dicens :

2:2  Go, and cry in the ears of Jerusalem, saying: Thus saith the Lord: I have remembered thee, pitying thy youth, and the love of thy espousals, when thou followedst me in the desert, in a land that is not sown.

2:2  Go and cry in the ears of Jerusalem, saying, Thus saith the Lord; I remember thee, the kindness of thy youth, the love of thine espousals, when thou wentest after me in the wilderness, in a land that was not sown.

2:2  „Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou.

2:2  „Jdi a volej, ať to Jeruzalém slyší – Tak praví Hospodin: Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná, jak jsi milovala jako nevěsta, jak jsi mě následovala pouští, v tom nehostinném kraji.

2:2  Jdi a ⌈volej k Jeruzalému:⌉ ⌈Toto praví Hospodin:⌉ Pamatuji na tebe, na oddanost tvého mládí, na lásku tvého zasnoubení, ⌈kdy jsi za mnou chodila⌉ pustinou, zemí neosetou.

2:2  Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, řka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snětí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána.

2:2  Vade, et clama in auribus Jerusalem, dicens : Hæc dicit Dominus : Recordatus sum tui, miserans adolescentiam tuam, et caritatem desponsationis tuæ, quando secuta es me in deserto, in terra quæ non seminatur.

2:3  Israel is holy to the Lord, the firstfruits of his increase: all they that devour him offend: evils shall come upon them, saith the Lord.

2:3  Israel was holiness unto the Lord, and the firstfruits of his increase: all that devour him shall offend; evil shall come upon them, saith the Lord.

2:3  Svatý byl Izrael Hospodinu, prvotina jeho úrody; všichni, kdo jej sžírají, se proviňují, dolehne na ně zlo, je výrok Hospodinův.“

2:3  Izrael býval Hospodinu svatý, byl prvotinou jeho úrody; všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni a přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin.“

2:3  Izrael je svatý Hospodinu, prvotina jeho úrody -- všichni, kdo jej sžírají, se proviňují; přijde na ně zlo, je Hospodinův výrok.

2:3  Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteříž jej zžírali, obviněni byli; zlé věci na ně přišly, praví Hospodin.

2:3  Sanctus Israël Domino, primitiæ frugum ejus : omnes qui devorant eum delinquunt : mala venient super eos, dicit Dominus.

2:4  Hear ye the word of the Lord, O house of Jacob, and all ye families of the house of Israel:

2:4  Hear ye the word of the Lord, O house of Jacob, and all the families of the house of Israel:

2:4  Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův i všechny čeledi domu Izraelova.

2:4  Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, všechny rodiny Izraelova domu!

2:4  ⌈Slyšte Hospodinovo slovo,⌉ ⌈dome Jákobův⌉ a všechny čeledi domu izraelského:

2:4  Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, a všecky čeledi domu Izraelského.

2:4  Audite verbum Domini, domus Jacob, et omnes cognationes domus Israël.

2:5  Thus saith the Lord: What iniquity have your fathers found in me, that they are gone far from me, and have walked after vanity, and are become vain?

2:5  Thus saith the Lord, What iniquity have your fathers found in me, that they are gone far from me, and have walked after vanity, and are become vain?

2:5  Toto praví Hospodin: „Jaké bezpráví na mně našli vaši otcové, že se ode mne vzdálili? Chodili za přeludem a přeludem se stali.

2:5  Tak praví Hospodin: „Co na mně vaši otcové našli špatného, že ode mě odešli tak daleko? Marnost následovali a marností se stali.

2:5  Toto praví Hospodin: Co na mně vaši otcové našli špatného, že se ode mne vzdálili? Chodili za nicotností a nicotností se stali.

2:5  Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní učiněni jsou,

2:5  Hæc dicit Dominus : Quid invenerunt patres vestri in me iniquitatis, quia elongaverunt a me, et ambulaverunt post vanitatem, et vani facti sunt ?

2:6  And they have not said: Where is the Lord, that made us come up out of the land of Egypt? that led us through the desert, through a land uninhabited and unpassable, through a land of drought, and the image of death, through a land wherein no man walked, nor any man dwelt?

2:6  Neither said they, Where is the Lord that brought us up out of the land of Egypt, that led us through the wilderness, through a land of deserts and of pits, through a land of drought, and of the shadow of death, through a land that no man passed through, and where no man dwelt?

2:6  Neptali se: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z egyptské země, který nás vodil pouští, zemí pustou, plnou výmolů, zemí vyprahlou, zemí šeré smrti, zemí, jíž nikdo neprocházel, v níž člověk nesídlí.‘

2:6  Už se neptali: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z Egypta, který nás provázel na poušti zemí pustou a plnou jam, zemí sucha a stínu smrti, zemí, kterou se nechodí, kde není ani živáčka?‘

2:6  Neřekli: Kde je Hospodin, ten, který nás vyvedl z egyptské země, ten, který nás vodil pustinou, zpustlou zemí plnou jam, ⌈vyprahlou zemí nejhlubší tmy,⌉ zemí, jíž nikdo neprochází a ve které člověk nebydlí?

2:6  Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil?

2:6  Et non dixerunt : Ubi est Dominus qui ascendere nos fecit de terra Ægypti ; qui traduxit nos per desertum, per terram inhabitabilem et inviam, per terram sitis, et imaginem mortis, per terram in qua non ambulavit vir, neque habitavit homo ?

2:7  And I brought you into the land of Carmel, to eat the fruit thereof, and the best things thereof: and when ye entered in, you defiled my land and made my inheritance an abomination.

2:7  And I brought you into a plentiful country, to eat the fruit thereof and the goodness thereof; but when ye entered, ye defiled my land, and made mine heritage an abomination.

2:7  Vedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její plody a to, co dobrého dává. Přišli jste a mou zemi jste poskrvnili, moje dědictví jste zohavili.

2:7  Vedl jsem vás do země krásné jako sad, abyste požívali dary, které plodila. Vy jste však přišli a zprznili mou zemi, zohavili jste mé dědictví!

2:7  Přivedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její ovoce a její dobré věci. Přišli jste však a mou zemi jste poskvrnili a mé dědictví jste učinili ohavností.

2:7  Nýbrž, když jsem vás uvedl do země úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré věci její, všedše tam, poškvrnili jste země mé, a dědictví mé zohavili jste.

2:7  Et induxi vos in terram Carmeli, ut comederetis fructum ejus et optima illius : et ingressi contaminastis terram meam, et hæreditatem meam posuistis in abominationem.

2:8  The priests did not say: Where is the Lord? and they that held the law knew me not, and the pastors transgressed against me: and the prophets prophesied in Baal, and followed idols.

2:8  The priests said not, Where is the Lord? and they that handle the law knew me not: the pastors also transgressed against me, and the prophets prophesied by Baal, and walked after things that do not profit.

2:8  Kněží se nezeptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem, pastýři mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku.

2:8  Ani kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Znalci Zákona mě neznali, pastýři lidu mě zradili, proroci prorokovali při Baalovi, následovali nesmysly.

2:8  Kněží neřekli: Kde je Hospodin? Ti, kteří se zabývají zákonem, mě neznají. Pastýři se proti mně vzbouřili. Proroci prorokovali ⌈skrze Baala⌉ a šli za tím, co jim neprospěje.

2:8  Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili.

2:8  Sacerdotes non dixerunt : Ubi est Dominus ? et tenentes legem nescierunt me, et pastores prævaricati sunt in me, et prophetæ prophetaverunt in Baal, et idola secuti sunt.

2:9  Therefore will I yet contend in judgment with you, saith the Lord, and I will plead with your children.

2:9  Wherefore I will yet plead with you, saith the Lord, and with your children’s children will I plead.

2:9  Proto již vedu s vámi spor, je výrok Hospodinův, povedu jej i se syny vašich synů.

2:9  Proto vás znovu obviňuji, praví Hospodin, a ještě i vaše vnuky obviním.

2:9  Proto s vámi ještě povedu při, je Hospodinův výrok, a povedu při i se syny vašich synů.

2:9  Pročež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synů vašich nesnáz míti musím.

2:9  Propterea adhuc judicio contendam vobiscum, ait Dominus, et cum filiis vestris disceptabo.

2:10  Pass over to the isles of Cethim, and see: and send into Cedar, and consider diligently: and see if there hath been done any thing like this.

2:10  For pass over the isles of Chittim, and see; and send unto Kedar, and consider diligently, and see if there be such a thing.

2:10  Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného kdy stalo.

2:10  Jeďte se podívat na středomořské ostrovy, pošlete někoho k beduínům na poušti; dobře se podívejte a zvažte to: Kdy se co takového stalo?

2:10  Vždyť projděte ⌈ostrovy Kitejců a dívejte se, pošlete do Kédaru⌉ a velmi pozorně sledujte, dívejte se, jestli se tam stalo něco takového.

2:10  Projděte ale ostrovy Citim, a pohleďte, i do Cedar pošlete, a pošetřte pilně, a pohleďte, stalo-li se co takového.

2:10  Transite ad insulas Cethim, et videte : et in Cedar mittite, et considerate vehementer : et videte si factum est hujuscemodi :

2:11  If a nation hath changed their gods, and indeed they are not gods: but my people have changed their glory into an idol.

2:11  Hath a nation changed their gods, which are yet no gods? but my people have changed their glory for that which doth not profit.

2:11  Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku.

2:11  Vyměnil nějaký národ své bohy, i když to žádní bozi nebyli? Můj lid ale svou Slávu vyměnil za nesmysly!

2:11  Cožpak nějaký národ vyměnil bohy? A přitom to bohové nejsou! Ale můj lid zaměnil svoji slávu za to, co mu neprospěje.

2:11  Zdali změnil který národ bohy, ačkoli nejsou bohové? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou.

2:11  si mutavit gens deos suos, et certe ipsi non sunt dii : populus vero meus mutavit gloriam suam in idolum.

2:12  Be astonished, O ye heavens, at this, and ye gates thereof, be very desolate, saith the Lord.

2:12  Be astonished, O ye heavens, at this, and be horribly afraid, be ye very desolate, saith the Lord.

2:12  Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův.

2:12  Zděste se, nebesa, otřásejte se hrůzou nad tím, co se stalo, praví Hospodin.

2:12  Zhrozte se nad tím, nebesa, zděste se, strňte, je Hospodinův výrok.

2:12  Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin.

2:12  Obstupescite, cæli, super hoc, et portæ ejus, desolamini vehementer, dicit Dominus.

2:13  For my people have done two evils. They have forsaken me, the fountain of living water, and have digged to themselves cisterns, broken cisterns, that can hold no water.

2:13  For my people have committed two evils; they have forsaken me the fountain of living waters, and hewed them out cisterns, broken cisterns, that can hold no water.

2:13  Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“

2:13  Můj lid totiž spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živých vod, a vykopali si své rozpukané nádrže, ze kterých voda vyteče.

2:13  Vždyť můj lid spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živé vody a vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží.

2:13  Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody.

2:13  Duo enim mala fecit populus meus : me dereliquerunt fontem aquæ vivæ, et foderunt sibi cisternas, cisternas dissipatas, quia continere non valent aquas.

2:14  Is Israel a bondman, or a homeborn slave? why then is he become a prey?

2:14  Is Israel a servant? is he a homeborn slave? why is he spoiled?

2:14  „Což je Izrael otrokem? Je otrockého rodu? Proč se stal kořistí?

2:14  Copak je Izrael otrok? Copak se narodil jako čeledín? Proč se tedy stal kořistí?

2:14  Je snad Izrael otrokem? Nebo ⌈snad doma zrozeným otrokem?⌉ Proč se stal kořistí?

2:14  Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Pročež vydán jest v loupež?

2:14  Numquid servus est Israël, aut vernaculus ? quare ergo factus est in prædam ?

2:15  The lions have roared upon him, and have made a noise, they have made his land a wilderness: his cities are burnt down, and there is none to dwell in them.

2:15  The young lions roared upon him, and yelled, and they made his land waste: his cities are burned without inhabitant.

2:15  Mladí lvi nad ním řvou, vydávají hlas. Z jeho země učinili spoušť, jeho města jsou vypálená, jsou bez obyvatel.

2:15  Vrčeli a řvali nad ním lvi; jeho zem zpustošili, města spálili, takže v nich nikdo nebydlí.

2:15  Řvou nad ním mladí lvi, pozvedají svůj hlas. Učinili jeho zemi hroznou pustinou, jeho města jsou vypálena a bez obyvatel.

2:15  Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele.

2:15  Super eum rugierunt leones, et dederunt vocem suam : posuerunt terram ejus in solitudinem. Civitates ejus exustæ sunt, et non est qui habitet in eis.

2:16  The children also of Memphis, and of Taphnes have defloured thee, even to the crown of the head.

2:16  Also the children of Noph and Tahapanes have broken the crown of thy head.

2:16  I synové Memfidy a Tachpanchésu oholí ti kštici.

2:16  Z Memfisu a Dafné přišli muži, kteří ti lebku rozbili.

2:16  Také synové Memfidy a Tachpanchésu se ti budou pást na temeni hlavy.

2:16  Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé.

2:16  Filii quoque Mempheos et Taphnes constupraverunt te usque ad verticem.

2:17  Hath not this been done to thee, because thou hast forsaken the Lord thy God at that time, when he led thee by the way?

2:17  Hast thou not procured this unto thyself, in that thou hast forsaken the Lord thy God, when he led thee by the way?

2:17  Což sis to nezpůsobila sama? Opustilas Hospodina, svého Boha, v čase, kdy tě vodil svou cestou.

2:17  Copak si za to nemůžeš sama? Opustilas Hospodina, svého Boha, tenkrát, když s tebou putoval.

2:17  Zdali sis to nezpůsobila ⌈tím, že jsi opustila⌉ Hospodina, svého Boha, tehdy, kdy tě vodil po cestě?

2:17  Zdaliž toho sobě nepůsobíš, opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas, když tě vodí po cestě své?

2:17  Numquid non istud factum est tibi, quia dereliquisti Dominum Deum tuum eo tempore quo ducebat te per viam ?

2:18  And now what hast thou to do in the way of Egypt, to drink the troubled water? And what hast thou to do with the way of the Assyrians, to drink the water of the river?

2:18  And now what hast thou to do in the way of Egypt, to drink the waters of Sihor? or what hast thou to do in the way of Assyria, to drink the waters of the river?

2:18  Co máš teď z cesty egyptské, z toho, že piješ vody Nilu? Co máš z cesty asyrské, z toho, že se napájíš vodami Eufratu?

2:18  Co z toho máš, chodit do Egypta – aby ses vody z Nilu napila? Co z toho máš, do Asýrie cestovat – aby ses napila z řeky Eufrat?

2:18  A teď? K čemu je ti cesta do Egypta? Abys pila vodu z Šíchoru? A k čemu je ti cesta do Asýrie? Abys pila vodu z řeky Eufratu?

2:18  A nyní co tobě do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobě do cesty Assyrské, že piješ vodu z řeky?

2:18  Et nunc quid tibi vis in via Ægypti, ut bibas aquam turbidam ? et quid tibi cum via Assyriorum, ut bibas aquam fluminis ?

2:19  Thy own wickedness shall reprove thee, and thy apostasy shall rebuke thee. Know thou, and see that it is an evil and a bitter thing for thee, to have left the Lord thy God, and that my fear is not with thee, saith the Lord the God of hosts.

2:19  Thine own wickedness shall correct thee, and thy backslidings shall reprove thee: know therefore and see that it is an evil thing and bitter, that thou hast forsaken the Lord thy God, and that my fear is not in thee, saith the Lord God of hosts.

2:19  Tvá vlastní zloba tě ztrestá, tvé odvrácení se ti vymstí. Uznej a pohleď, jak je to zlé a trpké, že opouštíš Hospodina, svého Boha, a ze mne strach nemáš, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.“

2:19  Za vyučenou ti dá špatnost tvá, tvé odvrácení tě vytrestá. Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná, žes opustila Hospodina, svého Boha, a bázeň přede mnou jsi ztratila, praví Hospodin, Pán zástupů.

2:19  Bude tě vychovávat tvé vlastní zlo a budou tě kárat tvá odvrácení. Jen poznej a viz, že je zlé a trpké, když opouštíš Hospodina, svého Boha, a není v tobě bázeň přede mnou, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.

2:19  Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů.

2:19  Arguet te malitia tua, et aversio tua increpabit te. Scito et vide quia malum et amarum est reliquisse te Dominum Deum tuum, et non esse timorem mei apud te, dicit Dominus Deus exercituum.

2:20  Of old time thou hast broken my yoke, thou hast burst my bands, and thou saidst: I will not serve. For on every high hill, and under every green tree thou didst prostitute thyself.

2:20  For of old time I have broken thy yoke, and burst thy bands; and thou saidst, I will not transgress; when upon every high hill and under every green tree thou wanderest, playing the harlot.

2:20  „Už dávno jsi zlomila své jho, zpřetrhala svá pouta a řekla: ‚Nebudu sloužit modlám.‘ Ale na každém vysokém pahorku, pod každým zeleným stromem se, nevěstko, rozvaluješ.

2:20  Své jho jsi už dávno rozlámala, své postroje jsi strhala: ‚Nebudu sloužit!‘ říkalas. Na kdejakém vyšším návrší a pod kdejakým stromem košatým se ale válíš jako nevěstka.

2:20  Neboť již dávno ⌈jsem zlomil tvé jho, zpřetrhal jsem tvá pouta, a ty jsi řekla: Nebudu hřešit. A přece⌉ na každém vyvýšeném návrší a pod každým zeleným stromem roztahuješ nohy a smilníš.

2:20  Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím jsi svázána byla, a řeklas: Nebuduť sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko.

2:20  A sæculo confregisti jugum meum : rupisti vincula mea, et dixisti : Non serviam. In omni enim colle sublimi, et sub omni ligno frondoso, tu prosternebaris meretrix.

2:21  Yet, I planted thee a chosen vineyard, all true seed: how then art thou turned unto me into that which is good for nothing, O strange vineyard?

2:21  Yet I had planted thee a noble vine, wholly a right seed: how then art thou turned into the degenerate plant of a strange vine unto me?

2:21  A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu. Jak ses mi mohla proměnit v révu planou a cizí?

2:21  Já jsem tě sázel jako výbornou révu z nejušlechtilejších sazenic. Jak ses mi mohla takhle zvrhnout v plané křoví, jež mi nepatří?

2:21  Já jsem tě zasadil jako vybranou révu, zcela spolehlivé símě. Jak to, že ses mi změnila v ⌈podřadné cizí víno?⌉

2:21  Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene?

2:21  Ego autem plantavi te vineam electam, omne semen verum : quomodo ergo conversa es mihi in pravum, vinea aliena ?

2:22  Though thou wash thyself with nitre, and multiply to thyself the herb borith, thou art stained in thy iniquity before me, saith the Lord God.

2:22  For though thou wash thee with nitre, and take thee much soap, yet thine iniquity is marked before me, saith the Lord God.

2:22  Kdyby ses umyla potaší, vypotřebovala přemnoho louhu, zůstane přede mnou špína tvé nepravosti, je výrok Panovníka Hospodina.“

2:22  I kdyby ses mýdlem vydrhla a louhu přidala sebevíc, skvrna tvé viny přede mnou zůstává, praví Panovník Hospodin.

2:22  I když se umyješ sodou a naděláš si spoustu louhu, poskvrna tvé viny přede mnou zůstává, je výrok Panovníka Hospodina.

2:22  Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin.

2:22  Si laveris te nitro, et multiplicaveris tibi herbam borith, maculata es in iniquitate tua coram me, dicit Dominus Deus.

2:23  How canst thou say: I am not polluted, I have not walked after Baalim? see thy ways in the valley, know what thou hast done: as a swift runner pursuing his course.

2:23  How canst thou say, I am not polluted, I have not gone after Baalim? see thy way in the valley, know what thou hast done: thou art a swift dromedary traversing her ways;

2:23  „Jak můžeš říkat: ‚Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila!‘ Podívej se na svou cestu v Údolí, přiznej, co jsi páchala, velbloudice, která se volně proháníš po svých cestách.

2:23  Jak můžeš říkat: ‚Jsem bez poskvrny, nechodila jsem za baaly.‘ Jen se podívej, cos prováděla v Údolí, nad tím, cos páchala, se zamysli! Jsi velbloudice pádící svými cestami,

2:23  Jak to, že říkáš: Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila? Pohleď na svou cestu tam v údolí, poznej, cos učinila, ty mladá rychlá velbloudice, ⌈která se proháníš po svých cestách,⌉

2:23  Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila, dromedářko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých.

2:23  Quomodo dicis : Non sum polluta ; post Baalim non ambulavi ? Vide vias tuas in convalle ; scito quid feceris : cursor levis explicans vias suas.

2:24  A wild ass accustomed to the wilderness in the desire of his heart, snuffed up the wind of his love: none shall turn her away: all that seek her shall not fail: in her monthly filth they shall find her.

2:24  A wild ass used to the wilderness, that snuffeth up the wind at her pleasure; in her occasion who can turn her away? all they that seek her will not weary themselves; in her month they shall find her.

2:24  Divoká oslice, navyklá poušti, toužebně větříš! Kdo ji udrží v čas říje? Každý, kdo ji hledá, nalezne ji v jejím měsíci bez námahy.

2:24  divoká oslice, zvyklá na poušti. Jakmile lačně zavětříš, kdo zadrží tvůj chtíč? Kdokoli po ní v čas říje zatouží, najde ji snadno, bez námahy.

2:24  ty divoká oslice, navyklá pustině. V touze své duše větří ve větru. Kdo ji může odvrátit ⌈od její vášně?⌉ Všichni, kdo ji hledají, se vůbec neunaví, najdou ji v ⌈čas říje.⌉

2:24  Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím.

2:24  Onager assuetus in solitudine, in desiderio animæ suæ attraxit ventum amoris sui : nullus avertet eam : omnes qui quærunt eam non deficient : in menstruis ejus invenient eam.

2:25  Keep thy foot from being bare, and thy throat from thirst. But thou saidst: I have lost all hope, I will not do it: for I have loved strangers, and I will walk after them.

2:25  Withhold thy foot from being unshod, and thy throat from thirst: but thou saidst, There is no hope: no; for I have loved strangers, and after them will I go.

2:25  Chraň se, ať nechodíš jednou bosa a hrdlo ať ti nevyschne žízní! Ale ty jsi řekla: ‚Zbytečné řeči. Nikoli, miluji cizáky a za nimi půjdu.‘

2:25  Dej pozor, ať si neuchodíš nohy a ať se žízní neumoříš. ‚Ne ne,‘ odpovídáš, ‚marné řeči! Miluji cizí a půjdu za nimi!‘

2:25  ⌈Chraň svou nohu, aby nebyla bosá,⌉ a své hrdlo před žízní. Na to říkáš: ⌈Není naděje!⌉ Kdepak! Vždyť jsem si zamilovala cizince a budu chodit za nimi.

2:25  Dí-liť kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízně, tedy říkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu.

2:25  Prohibe pedem tuum a nuditate, et guttur tuum a siti. Et dixisti : Desperavi : nequaquam faciam : adamavi quippe alienos, et post eos ambulabo.

2:26  As the thief is confounded when he is taken, so is the house of Israel confounded, they and their kings, their princes and their priests, and their prophets.

2:26  As the thief is ashamed when he is found, so is the house of Israel ashamed; they, their kings, their princes, and their priests, and their prophets,

2:26  Jako je zahanben dopadený zloděj, tak propadne hanbě dům izraelský i s králi a velmoži, s kněžími a proroky.

2:26  Jako má hanbu přistižený zloděj, tak je hanebný celý dům Izraele se svými králi a velmoži i s kněžími a proroky.

2:26  Jako je zahanben zloděj, když ho dopadnou, tak bude zahanben dům izraelský -- oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci,

2:26  Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich,

2:26  Quomodo confunditur fur quando deprehenditur, sic confusi sunt domus Israël, ipsi et reges eorum, principes, et sacerdotes, et prophetæ eorum,

2:27  Saying to a stock: Thou art my father: and to a stone: Thou hast begotten me: they have turned their back to me, and not their face: and in the time of their affliction they will say: Arise, and deliver us.

2:27  Saying to a stock, Thou art my father; and to a stone, Thou hast brought me forth: for they have turned their back unto me, and not their face: but in the time of their trouble they will say, Arise, and save us.

2:27  Dřevu říkají: ‚Ty jsi můj otec‘ a kameni: ‚Ty jsi mě zplodil‘, a ke mně se obracejí zády, nikoli tváří. Ve zlý čas volají: ‚Povstaň a zachraň nás!‘

2:27  Dřevo oslovují: ‚Otče náš,‘ kameni říkají: ‚Jsi má rodička.‘ Ukazují mi záda, a ne tvář, jakmile je však stihne bída, volají: ‚Přijď a zachraň nás!‘

2:27  kteří říkají dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Ty jsi nás zplodil, neboť se ke mně obrátili zády, a ne tváří, ale ⌈když se jim daří zle, říkají:⌉ Povstaň a zachraň nás!

2:27  Kteříž říkají dřevu: Otec můj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří, ale v čas trápení svého říkají: Vstaň a vysvoboď nás.

2:27  dicentes ligno : Pater meus es tu : et lapidi : Tu me genuisti. Verterunt ad me tergum et non faciem, et in tempore afflictionis suæ dicent : Surge, et libera nos.

2:28  Where are the gods, whom thou hast made thee? let them arise and deliver thee in the time of thy affliction: for according to the number of thy cities were thy gods, O Juda.

2:28  But where are thy gods that thou hast made thee? let them arise, if they can save thee in the time of thy trouble: for according to the number of thy cities are thy gods, O Judah.

2:28  Kde jsou tví bohové, které sis udělala? Ať vstanou a zachrání tě ve zlý čas, vždyť máš tolik bohů kolik měst, Judo.“

2:28  Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil? Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit! Máš přece tolik bohů, Judo – jednoho boha na každé město!

2:28  Kde jsou tvoji bohové, které sis učinil? Ať povstanou, jestli tě zachrání, když se ti daří zle. Vždyť kolik je tvých měst, tolik je, Judo, tvých bohů.

2:28  I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadělal sobě? Nechť vstanou, budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého, poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své, ó Judo.

2:28  Ubi sunt dii tui quos fecisti tibi ? surgant, et liberent te in tempore afflictionis tuæ : secundum numerum quippe civitatum tuarum erant dii tui, Juda.

2:29  Why will you contend with me in judgment? you have all forsaken me, saith the Lord.

2:29  Wherefore will ye plead with me? ye all have transgressed against me, saith the Lord.

2:29  „Proč se mnou vedete spor? Všichni jste mi byli nevěrní, je výrok Hospodinův.

2:29  Z čeho mě chcete obvinit? Všichni jste mě zradili, praví Hospodin.

2:29  Proč se mnou vedete při? Všichni jste se proti mně vzbouřili, je Hospodinův výrok.

2:29  Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin.

2:29  Quid vultis mecum judicio contendere ? omnes dereliquistis me, dicit Dominus.

2:30  In vain have I struck your children, they have not received correction: your sword hath devoured your prophets, your generation is like a ravaging lion.

2:30  In vain have I smitten your children; they received no correction: your own sword hath devoured your prophets, like a destroying lion.

2:30  Nadarmo jsem bil vaše syny, nedali jste se napomenout. Váš meč požíral vaše proroky jako lev, který hubí.“

2:30  Nadarmo jsem bil váš lid, nedal se poučit. Své proroky jste mečem hubili jako nenasytní lvi.“

2:30  Nadarmo jsem bil vaše syny, kázeň nepřijali. Váš meč vám požral proroky jako lev zabiják.

2:30  Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví.

2:30  Frustra percussi filios vestros : disciplinam non receperunt. Devoravit gladius vester prophetas vestros : quasi leo vastator

2:31  See ye the word of the Lord: Am I become a wilderness to Israel, or a lateward springing land? why then have my people said: We are revolted, we will come to thee no more?

2:31  O generation, see ye the word of the Lord. Have I been a wilderness unto Israel? a land of darkness? wherefore say my people, We are lords; we will come no more unto thee?

2:31  Vy, toto pokolení, hleďte na slovo Hospodinovo: „Což jsem se stal Izraeli pouští nebo zemí temnot? Proč můj lid říká: ‚Chceme mít volnost, k tobě už nikdy nepůjdeme‘?

2:31  Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin: „Jsem snad Izraeli pouští? Zemí temnoty? Proč můj lid říká: ‚Jsme volní! Chodit za tebou? Už nikdy!‘

2:31  Pohleďte, vy z této generace, na Hospodinovo slovo! Což jsem byl Izraeli pustinou? Či zemí temnoty? Proč můj lid říká: ⌈Jsme svobodní,⌉ už k tobě nepřijdeme?

2:31  Ó národe, vy posuďte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proč říká lid můj: Panujeme, nepřijdeme více k tobě?

2:31  generatio vestra. Videte verbum Domini : numquid solitudo factus sum Israëli, aut terra serotina ? quare ergo dixit populus meus : Recessimus ; non veniemus ultra ad te ?

2:32  Will a virgin forget her ornament, or a bride her stomacher? but my people hath forgotten me days without number.

2:32  Can a maid forget her ornaments, or a bride her attire? yet my people have forgotten me days without number.

2:32  Může panna zapomenout na své šperky, nevěsta na svůj svatební pás? Můj lid však na mě zapomíná po nespočetné dny.

2:32  Zapomene snad dívka na svůj šperk? Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě? Můj lid však na mě zapomněl – kolik už je to let?

2:32  Cožpak zapomene panna na své ozdoby nebo nevěsta na svoje pentle? Ale můj lid na mě již dávno zapomněl.

2:32  Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné.

2:32  Numquid obliviscetur virgo ornamenti sui, aut sponsa fasciæ pectoralis suæ ? populus vero meus oblitus est mei diebus innumeris.

2:33  Why dost thou endeavour to shew thy way good to seek my love, thou who hast also taught thy malices to be thy ways,

2:33  Why trimmest thou thy way to seek love? therefore hast thou also taught the wicked ones thy ways.

2:33  Jak prokážeš, že je tvá cesta dobrá, když vyhledáváš milkování? Proto také na svých cestách učíš zlým věcem.

2:33  Jak jsi šikovná v honbě za milováním! I nejhorší coury teď můžeš poučit.

2:33  Jak vylepšuješ svoji cestu, abys hledala lásku! ⌈Proto i špatné ženy jsi naučila svým cestám.⌉

2:33  Proč zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým.

2:33  Quid niteris bonam ostendere viam tuam ad quærendam dilectionem, quæ insuper et malitias tuas docuisti vias tuas,

2:34  And in thy skirts is found the blood of the souls of the poor and innocent? not in ditches have I found them, but in all places, which I mentioned before.

2:34  Also in thy skirts is found the blood of the souls of the poor innocents: I have not found it by secret search, but upon all these.

2:34  Dokonce na lemu tvého roucha je krev nevinných ubožáků, ač jsi je nepřistihla při vloupání. Ale při tom všem

2:34  Roucho máš potřísněné krví ubohých, ne přistižených lupičů, ale nevinných. A při tom všem

2:34  I na okraji tvého roucha se nachází krev nevinných chudáků. Nedopadla jsi je při vloupání, ⌈ani při čemkoliv takovém.

2:34  Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadně nalézám to, nebo viděti to na těch všech podolcích.

2:34  et in alis tuis inventus est sanguis animarum pauperum et innocentum ? non in fossis inveni eos, sed in omnibus quæ supra memoravi.

2:35  And thou hast said: I am without sin and am innocent: and therefore let thy anger be turned away from me. Behold, I will contend with thee in judgment, because thou hast said: I have not sinned.

2:35  Yet thou sayest, Because I am innocent, surely his anger shall turn from me. Behold, I will plead with thee, because thou sayest, I have not sinned.

2:35  říkáš: ‚Jsem nevinná, jeho hněv se jistě ode mne odvrátil.‘ Hle, soudím tě za to, že říkáš: ‚Já jsem nezhřešila.‘

2:35  ještě říkáš: ‚Jsem nevinná. Jeho hněv se mi vyhýbá!‘ Nuže, budu tě soudit za tvá slova – prý: ‚Já jsem nehřešila.‘

2:35  Avšak⌉ říkáš: Protože jsem nevinná, jeho hněv ode mě bude jistě odvrácen. Hle, soudím tě podle tvých řečí: Nezhřešila jsem.

2:35  A vždy říkáš: Poněvadž nevinná jsem, jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehřešila jsem.

2:35  Et dixisti : Absque peccato et innocens ego sum, et propterea avertatur furor tuus a me. Ecce ego judicio contendam tecum, eo quod dixeris : Non peccavi.

2:36  How exceeding base art thou become, going the same ways over again! and thou shalt be ashamed of Egypt, as thou wast ashamed of Assyria.

2:36  Why gaddest thou about so much to change thy way? thou also shalt be ashamed of Egypt, as thou wast ashamed of Assyria.

2:36  Proč tak lehkovážně měníš svou cestu? I Egyptem se zklameš, jako tě zklamala Asýrie.

2:36  Proč stále někam chodíš a stále měníš směr? Jako ses zklamala v Asýrii, zklameš se Egyptem.

2:36  Jak velice lehkovážně měníš svou cestu! Tak jako jsi byla zklamána Asýrií, budeš zklamána i Egyptem.

2:36  Proč tak běháš, proměňujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš.

2:36  Quam vilis facta es nimis, iterans vias tuas ! et ab Ægypto confunderis, sicut confusa es ab Assur.

2:37  For from thence thou shalt go, and thy hand shall be upon thy head: for the Lord hath destroyed thy trust, and thou shalt have nothing prosperous therein.

2:37  Yea, thou shalt go forth from him, and thine hands upon thine head: for the Lord hath rejected thy confidences, and thou shalt not prosper in them.

2:37  Vyběhneš odtamtud s rukama nad hlavou, neboť Hospodin zavrhl to, več doufáš; s nimi neuspěješ.“

2:37  I odtud odejdeš s hlavou v dlaních. Hospodin zavrhl ty tvé opory, žádnou pomoc u nich nenajdeš.“

2:37  Také odtamtud vyjdeš s rukama na hlavě, protože Hospodin zavrhl tvé naděje a neuspěješ s nimi.

2:37  Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeť se šťastně v nich.

2:37  Nam et ab ista egredieris, et manus tuæ erunt super caput tuum : quoniam obtrivit Dominus confidentiam tuam, et nihil habebis prosperum in ea.