DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Numbers - 11

11:1  In the mean time there arose a murmuring of the people against the Lord, as it were repining at their fatigue. And when the Lord heard it he was angry. And the fire of the Lord being kindled against them, devoured them that were at the uttermost part of the camp.

11:1  And when the people complained, it displeased the Lord: and the Lord heard it; and his anger was kindled; and the fire of the Lord burnt among them, and consumed them that were in the uttermost parts of the camp.

11:1  Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.

11:1  Lid si pak před Hospodinem začal stěžovat na těžkosti. Když to Hospodin uslyšel, vzplanul hněvem. Hospodinův oheň vyšlehl proti nim a pohltil okraj tábora.

11:1  I stalo se, že si lid velmi stěžoval Hospodinu. Hospodin to slyšel a vzplanul jeho hněv. Vzplanul proti nim Hospodinův oheň a strávil konec tábora.

11:1  I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, což se nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.

11:1  Interea ortum est murmur populi, quasi dolentium pro labore, contra Dominum. Quod cum audisset Dominus, iratus est. Et accensus in eos ignis Domini, devoravit extremam castrorum partem.

11:2  And when the people cried to Moses, Moses prayed to the Lord, and the fire was swallowed up.

11:2  And the people cried unto Moses; and when Moses prayed unto the Lord, the fire was quenched.

11:2  Lid volal k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš k Hospodinu a oheň uhasl.

11:2  Lid tedy volal k Mojžíšovi, a když se Mojžíš modlil k Hospodinu, oheň uhasl.

11:2  Nato lid křičel k Mojžíšovi. Mojžíš se modlil k Hospodinu a oheň uhasl.

11:2  Tedy volal lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš Hospodinu, a uhasl oheň.

11:2  Cumque clamasset populus ad Moysen, oravit Moyses ad Dominum, et absorptus est ignis.

11:3  And he called the name of that place, The burning: for that the fire of the Lord had been kindled against them.

11:3  And he called the name of the place Taberah: because the fire of the Lord burnt among them.

11:3  Proto pojmenovali ono místo Tabéra (to je Spáleniště), že mezi nimi vyšlehl Hospodinův oheň.

11:3  To místo nazvali Tabera, Spáleniště, neboť tam proti nim vyšlehl Hospodinův oheň.

11:3  I pojmenovali to místo Tabéra, neboť proti nim vzplanul Hospodinův oheň.

11:3  I nazval jméno místa toho Tabbera; nebo rozpálil se proti nim oheň Hospodinův.

11:3  Vocavitque nomen loci illius, Incensio : eo quod incensus fuisset contra eos ignis Domini.

11:4  For a mixt multitude of people, that came up with them, burned with desire, sitting and weeping, the children of Israel also being joined with them, and said: Who shall give us flesh to eat?

11:4  And the mixt multitude that was among them fell a lusting: and the children of Israel also wept again, and said, Who shall give us flesh to eat?

11:4  Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: „Kdo nám dá najíst masa?

11:4  Chátry přimíšené k nim se pak zmocnila lačnost. Synové Izraele se k nim připojili a dali se znovu do pláče: „Kdo nás nakrmí masem?

11:4  Lůza, která byla mezi nimi, plála touhou, takže i synové Izraele znovu plakali a říkali: ⌈Kdo nás nakrmí masem?⌉

11:4  Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli?

11:4  Vulgus quippe promiscuum, quod ascenderat cum eis, flagravit desiderio, sedens et flens, junctis sibi pariter filiis Israël, et ait : Quis dabit nobis ad vescendum carnes ?

11:5  We remember the fish that we ate in Egypt free cost: the cucumbers come into our mind, and the melons, and the leeks, and the onions, and the garlic.

11:5  We remember the fish, which we did eat in Egypt freely; the cucumbers, and the melons, and the leeks, and the onions, and the garlick:

11:5  Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek.

11:5  Vzpomínáme na ryby, které jsme v Egyptě jedli zadarmo, na okurky a melouny, na pórek, cibuli a česnek.

11:5  Vzpomínáme na ryby, které jsme jedli zadarmo v Egyptě, na okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek.

11:5  Rozpomínáme se na ryby, jichž jsme dosti v Egyptě darmo jídali, na okurky a melouny, též na por, cibuli a česnek.

11:5  recordamur piscium quos comedebamus in Ægypto gratis : in mentem nobis veniunt cucumeres, et pepones, porrique, et cæpe, et allia.

11:6  Our soul is dry, our eyes behold nothing else but manna.

11:6  But now our soul is dried away: there is nothing at all, beside this manna, before our eyes.

11:6  Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu.“

11:6  Teď máme jen vyprahlé krky a v dohledu nic než ta mana!“

11:6  A teď ⌈jsme vyschlí,⌉ nevidíme nic než jen tu manu.

11:6  A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromě tu mannu před očima svýma.

11:6  Anima nostra arida est : nihil aliud respiciunt oculi nostri nisi man.

11:7  Now the manna was like coriander seed, of the colour of bdellium.

11:7  And the manna was as coriander seed, and the colour thereof as the colour of bdellium.

11:7  Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice.

11:7  Mana byla jako semeno koriandru a barvou připomínala vonnou pryskyřici.

11:7  Mana byla jako koriandrové semeno, vypadala jako bdelium.

11:7  (Manna pak byla jako semeno koliandrové, a barva její jako barva bdelium.

11:7  Erat autem man quasi semen coriandri, coloris bdellii.

11:8  And the people went about, and gathering it, ground it in a mill, or beat it in a mortar, and boiled it in a pot, and made cakes thereof of the taste of bread tempered with oil.

11:8  And the people went about, and gathered it, and ground it in mills, or beat it in a mortar, and baked it in pans, and made cakes of it: and the taste of it was as the taste of fresh oil.

11:8  Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem.

11:8  Lid ji vycházel sbírat, potom ji mleli ručním mlýnkem nebo drtili v moždíři, vařili v hrnci nebo z ní pekli chlebové placky. Chuť měla šťavnatou jako čerstvý olej.

11:8  Lid chodíval sem a tam, sbíral ji, mlel na ručních mlýncích nebo drtil v hmoždíři, vařil v hrnci a dělal z ní podpopelné chleby. Chutnalo to jako olejový koláč.

11:8  I vycházíval lid, a sbírali a mleli žernovy, neb tloukli v moždířích, a smažili na pánvici, aneb koláče podpopelné dělali z ní; chut pak její byla jako chut nového oleje.

11:8  Circuibatque populus, et colligens illud, frangebat mola, sive terebat in mortario, coquens in olla, et faciens ex eo tortulas saporis quasi panis oleati.

11:9  And when the dew fell in the night upon the camp, the manna also fell with it.

11:9  And when the dew fell upon the camp in the night, the manna fell upon it.

11:9  Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana.

11:9  Když na tábor v noci padala rosa, mana padala s ní.

11:9  Když padala na tábor v noci rosa, padala na něj i mana.

11:9  Když pak sstupovala rosa na vojsko v noci, tedy sstupovala také i manna.)

11:9  Cumque descenderet nocte super castra ros, descendebat pariter et man.

11:10  Now Moses heard the people weeping by their families, every one at the door of his tent. And the wrath of the Lord was exceedingly enkindled: to Moses also the thing seemed insupportable.

11:10  Then Moses heard the people weep throughout their families, every man in the door of his tent: and the anger of the Lord was kindled greatly; Moses also was displeased.

11:10  Mojžíš slyšel, že lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, čeleď vedle čeledi. Hospodin vzplanul velikým hněvem. I Mojžíš na to hleděl s nevolí

11:10  Mojžíš tedy slyšel, jak lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, jeden rod za druhým. Hospodin vzplanul velikým hněvem. Mojžíš byl z toho nešťastný

11:10  Když Mojžíš slyšel plakat lid podle jeho čeledí, každého u vchodu do jeho stanu, a Hospodin vzplanul velikým hněvem, Mojžíšovi se to nelíbilo.

11:10  Tedy uslyšel Mojžíš, an lid pláče po čeledech svých, každý u dveří stanu svého. Pročež roznítila se prchlivost Hospodinova náramně; Mojžíšovi to také těžké bylo.

11:10  Audivit ergo Moyses flentem populum per familias, singulos per ostia tentorii sui. Iratusque est furor Domini valde : sed et Moysi intoleranda res visa est,

11:11  And he said to the Lord: Why hast thou afflicted thy servant? Wherefore do I not find favour before thee? And why hast thou laid the weight of all this people upon me?

11:11  And Moses said unto the Lord, Wherefore hast thou afflicted thy servant? and wherefore have I not found favour in thy sight, that thou layest the burden of all this people upon me?

11:11  a vyčítal Hospodinu: „Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?

11:11  a řekl Hospodinu: „Proč jsi na svého služebníka tak zlý? Čím jsem se ti znelíbil, žes mne obtěžkal celým tímto lidem?

11:11  Mojžíš řekl Hospodinu: Proč jsi naložil se svým otrokem zle? Proč jsem nenalezl milost ve tvých očích, že jsi na mě vložil břemeno všeho tohoto lidu?

11:11  I řekl Mojžíš Hospodinu: Proč jsi tak zle učinil služebníku svému? Proč jsem nenalezl milosti před očima tvýma, že jsi vložil břímě všeho lidu tohoto na mne?

11:11  et ait ad Dominum : Cur afflixisti servum tuum ? quare non invenio gratiam coram te ? et cur imposuisti pondus universi populi hujus super me ?

11:12  Have I conceived all this multitude, or begotten them, that thou shouldst say to me: Carry them in thy bosom as the nurse is wont to carry the little infant, and bear them into the land, for which thou hast sworn to their fathers?

11:12  Have I conceived all this people? have I begotten them, that thou shouldest say unto me, Carry them in thy bosom, as a nursing father beareth the sucking child, unto the land which thou swarest unto their fathers?

11:12  Copak jsem všechen tento lid počal já? Copak jsem ho porodil já, že mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi přisáhl dát jeho otcům?

11:12  Byl jsem to já, kdo je všechny počal? Byl jsem to já, kdo ten lid zplodil, že mi říkáš: ‚Nes jej v náručí, jako nosí chůva nemluvně‘? Jak je mám vést do země, kterou jsi s přísahou slíbil jejich otcům?

11:12  Což jsem já počal všechen tento lid? Zdalipak jsem jej já porodil, abys mi řekl: Nes ho v náruči, tak jako vychovatel nosí kojence, do země, o které jsem přísahal jeho otcům?

11:12  Zdaliž jsem já počal všecken lid tento? Zdali jsem já zplodil jej, že mi díš: Nes jej na rukou svých, jako nosí chůva děťátko, do země té, kterouž jsi s přísahou zaslíbil otcům jejich?

11:12  Numquid ego concepi omnem hanc multitudinem, vel genui eam, ut dicas mihi : Porta eos in sinu tuo sicut portare solet nutrix infantulum, et defer in terram, pro qua jurasti patribus eorum ?

11:13  Whence should I have flesh to give to so great a multitude? They weep against me, saying: Give us flesh that we may eat.

11:13  Whence should I have flesh to give unto all this people? for they weep unto me, saying, Give us flesh, that we may eat.

11:13  Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu? Volají ke mně s pláčem: ‚Dej nám maso, chceme jíst.‘

11:13  Kde mám vzít maso pro všechen tento lid? Vždyť na mě s pláčem naléhají: ‚Dej nám maso, chceme jíst!‘

11:13  Odkud mám vzít maso, abych ho dal všemu tomuto lidu, když přede mnou pláče a říká: Dej nám maso, abychom se najedli?

11:13  Kde mám nabrati masa, abych dal všemu lidu tomuto? Nebo plačí na mne, řkouce: Dej nám masa, ať jíme.

11:13  Unde mihi carnes ut dem tantæ multitudini ? flent contra me, dicentes : Da nobis carnes ut comedamus.

11:14  I am not able alone to bear all this people, because it is too heavy for me.

11:14  I am not able to bear all this people alone, because it is too heavy for me.

11:14  Nemohu sám unést všechen tento lid, je to nad mé síly.

11:14  Sám je všechny neunesu, je to nad mé síly!

11:14  Já sám nemohu unést všechen tento lid, neboť je na mě příliš těžký.

11:14  Nemohuť já sám nésti všeho lidu tohoto, nebo jest to nad možnost mou.

11:14  Non possum solus sustinere omnem hunc populum, quia gravis est mihi.

11:15  But if it seem unto thee otherwise, I beseech thee to kill me, and let me find grace in thy eyes, that I be not afflicted with so great evils.

11:15  And if thou deal thus with me, kill me, I pray thee, out of hand, if I have found favour in thy sight; and let me not see my wretchedness.

11:15  Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení.“

11:15  Chceš-li se mnou jednat takto, prokaž mi prosím laskavost a raději mě zabij. Už se nemohu dívat na své neštěstí!“

11:15  Pokud se mnou takto jednáš, raději mě, prosím, zabij, jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, ať se nemusím dívat na své trápení.

11:15  Pakli mi tak dělati chceš, prosím, zabí mne raději, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, abych více nehleděl na trápení své.

11:15  Sin aliter tibi videtur, obsecro ut interficias me, et inveniam gratiam in oculis tuis, ne tantis afficiar malis.

11:16  And the Lord said to Moses: Gather unto me seventy men of the ancients of Israel, whom thou knowest to be ancients and masters of the people: and thou shalt bring them to the door of the tabernacle of the covenant, and shalt make them stand there with thee,

11:16  And the Lord said unto Moses, Gather unto me seventy men of the elders of Israel, whom thou knowest to be the elders of the people, and officers over them; and bring them unto the tabernacle of the congregation, that they may stand there with thee.

11:16  Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Shromažď mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš, že jsou staršími a správci v lidu. Vezmi je ke stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.

11:16  Hospodin Mojžíšovi řekl: „Shromáždi mi z izraelských stařešinů sedmdesát mužů, které znáš jako stařešiny a správce lidu. Vezmi je ke Stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.

11:16  Hospodin řekl Mojžíšovi: Shromáždi mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o kterých víš, že jsou staršími lidu a jeho správci. Vezmi je ke stanu setkávání, aby se tam s tebou postavili.

11:16  Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Shromažď mi sedmdesáte mužů z starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu a správcové jeho; i přivedeš je ke dveřím stánku úmluvy, a státi budou tam s tebou.

11:16  Et dixit Dominus ad Moysen : Congrega mihi septuaginta viros de senibus Israël, quos tu nosti quod senes populi sint ac magistri : et duces eos ad ostium tabernaculi fœderis, faciesque ibi stare tecum,

11:17  That I may come down and speak with thee: and I will take of thy spirit, and will give to them, that they may bear with thee the burden of the people, and thou mayest not be burthened alone.

11:17  And I will come down and talk with thee there: and I will take of the spirit which is upon thee, and will put it upon them; and they shall bear the burden of the people with thee, that thou bear it not thyself alone.

11:17  Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám.

11:17  Já sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Tehdy vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně, aby nesli břímě lidu s tebou a nemusel jsi je nést sám.

11:17  Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím ho na ně. Ponesou břemeno lidu s tebou a neponeseš ho ty sám.

11:17  A já sstoupím a mluviti budu s tebou, a vezmu z ducha, kterýž jest na tobě, a dám jim. I ponesou s tebou břímě lidu, a tak ty ho sám neponeseš.

11:17  ut descendam et loquar tibi : et auferam de spiritu tuo, tradamque eis, ut sustentent tecum onus populi, et non tu solus graveris.

11:18  And thou shalt say to the people: Be ye sanctified: to morrow you shall eat flesh: for I have heard you say: Who will give us flesh to eat? It was well with us in Egypt. That the Lord may give you flesh, and you may eat:

11:18  And say thou unto the people, Sanctify yourselves against to morrow, and ye shall eat flesh: for ye have wept in the ears of the Lord, saying, Who shall give us flesh to eat? for it was well with us in Egypt: therefore the Lord will give you flesh, and ye shall eat.

11:18  A lidu řekneš: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, protože jste s pláčem volali k Hospodinu: ‚Kdo nám dá najíst masa? Jak dobře nám bylo v Egyptě!‘ Hospodin vám dá maso a najíte se.

11:18  Lidu řekni: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, neboť jste před Hospodinem naříkali: ‚Kdo nám dá najíst masa? To jsme se měli lépe v Egyptě!‘ Hospodin vás tedy nakrmí masem.

11:18  A lidu řekni: Posvěťte se na zítra a budete jíst maso, protože jste plakali k Hospodinu se slovy: Kdo nás nakrmí masem? Vždyť nám bylo v Egyptě dobře. Hospodin vám dá maso a najíte se.

11:18  Lidu pak díš: Posvěťtež se k zítřku, a budete jísti maso; nebo jste plakali v uších Hospodinových, řkouce: Kdo nám dá najísti se masa? Jistě že lépe nám bylo v Egyptě. I dá vám Hospodin masa, a budete jísti.

11:18  Populo quoque dices : Sanctificamini (cras comedetis carnes : ego enim audivi vos dicere : Quis dabit nobis escas carnium ? bene nobis erat in Ægypto), ut det vobis Dominus carnes, et comedatis :

11:19  Not for one day, nor two, nor five, nor ten, no nor for twenty.

11:19  Ye shall not eat one day, nor two days, nor five days, neither ten days, nor twenty days;

11:19  Nebudete je jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ba ani dvacet dní,

11:19  Nebudete ho jíst jeden nebo dva dny, pět, deset nebo dvacet dní,

11:19  Nebudete jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ani dvacet dní,

11:19  Nebudete toliko jeden den jísti, ani dva, ani pět, ani deset, ani dvadcet,

11:19  non uno die, nec duobus, vel quinque aut decem, nec viginti quidem,

11:20  But even for a month of days, till it come out at your nostrils, and become loathsome to you, because you have cast off the Lord, who is in the midst of you, and have wept before him, saying: Why came we out of Egypt?

11:20  But even a whole month, until it come out at your nostrils, and it be loathsome unto you: because that ye have despised the Lord which is among you, and have wept before him, saying, Why came we forth out of Egypt?

11:20  ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. To proto, že jste zavrhli Hospodina, který je mezi vámi, když jste před ním s pláčem volali: ‚Proč jsme jen odešli z Egypta?‘“

11:20  ale celý měsíc. Poleze vám z chřípí a zhnusí se vám, protože jste zavrhli Hospodina, který je uprostřed vás, a naříkali jste před ním: ‚Proč jsme jen odešli z Egypta?‘“

11:20  ale celý měsíc, až vám poleze z chřípí a bude vám odporné, protože jste pohrdli Hospodinem, který je uprostřed vás, a plakali jste před ním se slovy: Proč jenom jsme vyšli z Egypta?

11:20  Ale za celý měsíc, až vám chřípěmi poleze, a zoškliví se, proto že jste pohrdli Hospodinem, kterýž jest u prostřed vás, a plakali jste před ním, říkajíce: Proč jsme vyšli z Egypta?

11:20  sed usque ad mensem dierum, donec exeat per nares vestras, et vertatur in nauseam, eo quod repuleritis Dominum, qui in medio vestri est, et fleveritis coram eo, dicentes : Quare egressi sumus ex Ægypto ?

11:21  And Moses said: There are six hundred thousand footmen of this people, and sayest thou: I will give them flesh to eat a whole month?

11:21  And Moses said, The people, among whom I am, are six hundred thousand footmen; and thou hast said, I will give them flesh, that they may eat a whole month.

11:21  Mojžíš namítl: „Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty řekneš: Dám jim maso a budou jíst po celý měsíc!

11:21  Mojžíš ale namítl: „Lid kolem mě čítá šest set tisíc pěších, a ty říkáš: ‚Dám jim masa, že budou jíst celý měsíc!‘

11:21  Mojžíš řekl: Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty říkáš: Dám jim maso a budou ho jíst celý měsíc?

11:21  I řekl Mojžíš: Šestkrát sto tisíců pěších jest tohoto lidu, mezi nimiž já jsem, a ty pravíš: Dám jim masa, aby jedli za celý měsíc.

11:21  Et ait Moyses : Sexcenta millia peditum hujus populi sunt : et tu dicis : Dabo eis esum carnium mense integro ?

11:22  Shall then a multitude of sheep and oxen be killed, that it may suffice for their food? or shall the fishes of the sea be gathered together to fill them?

11:22  Shall the flocks and the herds be slain for them, to suffice them? or shall all the fish of the sea be gathered together for them, to suffice them?

11:22  To se pro ně budou porážet ovce a skot, aby se na všechny dostalo? Nebo se pro ně vychytají všechny ryby v moři, aby se na všechny dostalo?“

11:22  Má se snad pro ně pobít všechen brav a skot, aby měli dost? Mají se pro ně vylovit všechny ryby z moře, aby měli dost?“

11:22  Cožpak se pro ně bude zabíjet brav a skot, aby to pro ně stačilo? Nebo se pro ně mají pochytat všechny mořské ryby, aby to pro ně stačilo?

11:22  Zdali ovcí a volů nabije se jim, aby jim postačilo? Aneb zdali všecky ryby mořské shromáždí se jim, aby jim dosti bylo?

11:22  numquid ovium et boum multitudo cædetur, ut possit sufficere ad cibum ? vel omnes pisces maris in unum congregabuntur, ut eos satient ?

11:23  And the Lord answered him: Is the hand of the Lord unable? Thou shalt presently see whether my word shall come to pass or no.

11:23  And the Lord said unto Moses, Is the Lord’s hand waxed short? thou shalt see now whether my word shall come to pass unto thee or not.

11:23  Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne.“

11:23  „Je na to snad Hospodinova ruka krátká?“ odpověděl Hospodin Mojžíšovi. „Teď uvidíš, zda se mé slovo při tobě naplní, nebo ne.“

11:23  Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Cožpak ⌈je Hospodinova ruka krátká?⌉ Nuže, uvidíš, jestli se ti mé slovo uskuteční, či nikoli.

11:23  Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Zdali ruka Hospodinova ukrácena jest? Již nyní uzříš, přijde-li na to, což jsem mluvil, čili nic.

11:23  Cui respondit Dominus : Numquid manus Domini invalida est ? jam nunc videbis utrum meus sermo opere compleatur.

11:24  Moses therefore came, and told the people the words of the Lord, and assembled seventy men of the ancients of Israel, and made them to stand about the tabernacle.

11:24  And Moses went out, and told the people the words of the Lord, and gathered the seventy men of the elders of the people, and set them round about the tabernacle.

11:24  Mojžíš tedy vyšel ven a oznámil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a rozestavil je kolem stanu.

11:24  Mojžíš tedy vyšel ven a vyřídil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát stařešinů z lidu a postavil je okolo Stanu.

11:24  Mojžíš vyšel a promluvil k lidu Hospodinova slova. Pak shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a postavil je okolo stanu.

11:24  Vyšed tedy Mojžíš, mluvil lidu slova Hospodinova, a shromáždiv sedmdesáte mužů z starších lidu, postavil je vůkol stánku.

11:24  Venit igitur Moyses, et narravit populo verba Domini, congregans septuaginta viros de senibus Israël, quos stare fecit circa tabernaculum.

11:25  And the Lord came down in a cloud, and spoke to him, taking away of the spirit that was in Moses, and giving to the seventy men. And when the spirit had rested on them they prophesied, nor did they cease afterwards.

11:25  And the Lord came down in a cloud, and spake unto him, and took of the spirit that was upon him, and gave it unto the seventy elders: and it came to pass, that, when the spirit rested upon them, they prophesied, and did not cease.

11:25  Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy.

11:25  Tehdy Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil s ním. Vzal z Ducha, který byl na Mojžíšovi, a udělil jej těm sedmdesáti stařešinům. Jakmile na nich Duch spočinul, prorokovali, ale pak už nikdy.

11:25  Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a vzal z Ducha, který byl na něm, a dal ho na sedmdesát mužů ze starších. I stalo se, když na nich Duch spočinul, že prorokovali, ale znovu již ne.

11:25  I sstoupil Hospodin v oblaku a mluvil k němu, a vzav z ducha, kterýž byl na něm, dal sedmdesáti mužům starším. I stalo se, když odpočinul na nich ten duch, že prorokovali, ale potom nikdy více.

11:25  Descenditque Dominus per nubem, et locutus est ad eum, auferens de spiritu qui erat in Moyse, et dans septuaginta viris. Cumque requievisset in eis spiritus, prophetaverunt, nec ultra cessaverunt.

11:26  Now there remained in the camp two of the men, of whom one was called Eldad, and the other Medad, upon whom the spirit rested; for they also had been enrolled, but were not gone forth to the tabernacle.

11:26  But there remained two of the men in the camp, the name of the one was Eldad, and the name of the other Medad: and the spirit rested upon them; and they were of them that were written, but went not out unto the tabernacle: and they prophesied in the camp.

11:26  Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře.

11:26  Dva muži ovšem zůstali v táboře; jeden se jmenoval Eldad a druhý Medad. Protože byli na seznamu, spočinul Duch i na nich (ačkoli nevyšli ke Stanu), a tak prorokovali v táboře.

11:26  Dva muži zůstali v táboře -- jeden se jmenoval Eldád a druhý se jmenoval Médád. I na nich spočinul Duch -- byli totiž mezi zapsanými, ale nevyšli ke stanu -- a prorokovali v táboře.

11:26  Byli pak zůstali v staních dva muži, jméno jednoho Eldad, a druhého Medad, na nichž také odpočinul duch ten, nebo i oni napsáni byli, ačkoli nevyšli k stánku. I ti také prorokovali v staních.

11:26  Remanserat autem in castris duo viri, quorum unus vocabatur Eldad, et alter Medad, super quos requievit spiritus. Nam et ipsi descripti fuerant, et non exierant ad tabernaculum.

11:27  And when they prophesied in the camp, there ran a young man, and told Moses, saying: Eldad and Medad prophesy in the camp.

11:27  And there ran a young man, and told Moses, and said, Eldad and Medad do prophesy in the camp.

11:27  Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Médad v táboře prorokují.“

11:27  Jeden mládenec přiběhl a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“

11:27  Přiběhl mládenec a oznámil to Mojžíšovi: Eldád a Médád prorokují v táboře.

11:27  Tedy přiběh služebník, oznámil to Mojžíšovi, řka: Eldad a Medad prorokují v staních.

11:27  Cumque prophetarent in castris, cucurrit puer, et nuntiavit Moysi, dicens : Eldad et Medad prophetant in castris.

11:28  Forthwith Josue the son of Nun, the minister of Moses, and chosen out of many, said: My lord Moses forbid them.

11:28  And Joshua the son of Nun, the servant of Moses, one of his young men, answered and said, My lord Moses, forbid them.

11:28  Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: „Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!“

11:28  Jozue, Nunův syn, který byl od mládí Mojžíšovým pomocníkem, na to řekl: „Mojžíši, pane můj, zabraň jim v tom!“

11:28  Ozval se Jozue, syn Núnův, který sloužil Mojžíšovi od svého mládí, a řekl: Můj pane, Mojžíši, zadrž je.

11:28  Jozue pak, syn Nun, služebník Mojžíšův, jeden z mládenců jeho, dí k tomu: Pane můj, Mojžíši, zabraň jim.

11:28  Statim Josue filius Nun, minister Moysi, et electus e pluribus, ait : Domine mi Moyses, prohibe eos.

11:29  But he said: Why hast thou emulation for me? O that all the people might prophesy, and that the Lord would give them his spirit!

11:29  And Moses said unto him, Enviest thou for my sake? would God that all the Lord’s people were prophets, and that the Lord would put his spirit upon them!

11:29  Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“

11:29  Mojžíš mu odpověděl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin udělil svého Ducha!“

11:29  Mojžíš mu řekl: Ty žárlíš kvůli mně? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci, když by Hospodin na ně dal svého Ducha!

11:29  Jemuž odpověděl Mojžíš: Proč ty horlíš pro mne? Nýbrž ó kdyby všecken lid Hospodinův proroci byli, a aby dal Hospodin ducha svého na ně!

11:29  At ille : Quid, inquit æmularis pro me ? quis tribuat ut omnis populus prophetet, et det eis Dominus spiritum suum ?

11:30  And Moses returned, with the ancients of Israel, into the camp.

11:30  And Moses gat him into the camp, he and the elders of Israel.

11:30  Potom se Mojžíš odebral s izraelskými staršími do tábora.

11:30  A tak se Mojžíš se stařešiny Izraele vrátil do tábora.

11:30  Mojžíš se odebral do tábora, on i izraelští starší.

11:30  I navrátil se Mojžíš do stanů s staršími Izraelskými.

11:30  Reversusque est Moyses, et majores natu Israël in castra.

11:31  And a wind going out from the Lord, taking quails up beyond the sea brought them, and cast them into the camp for the space of one day's journey, on every side of the camp round about, and they flew in the air two cubits high above the ground.

11:31  And there went forth a wind from the Lord, and brought quails from the sea, and let them fall by the camp, as it were a day’s journey on this side, and as it were a day’s journey on the other side, round about the camp, and as it were two cubits high upon the face of the earth.

11:31  Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil je po táboře, asi do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu kolem tábora, do výše kolem dvou loket nad zemí.

11:31  Vtom se zvedl vítr od Hospodina, přivál od moře křepelky a zasypal jimi tábor ze všech stran, na jeden den cesty široko daleko, do výše kolem dvou loktů od země.

11:31  I strhl se vítr od Hospodina, přinesl křepelky od moře a svrhl je na tábor na den cesty na jednu stranu a na den cesty na druhou stranu kolem tábora a to na dva lokte vysoko nad povrch země.

11:31  Tedy strhl se vítr od Hospodina, a zachvátiv křepelky od moře, spustil je na stany tak široce a dlouze, co by mohl za jeden den cesty ujíti všudy vůkol táboru, takměř na dva lokty zvýší nad zemí.

11:31  Ventus autem egrediens a Domino, arreptans trans mare coturnices detulit, et demisit in castra itinere quantum uno die confici potest, ex omni parte castrorum per circuitum, volabantque in aëre duobus cubitis altitudine super terram.

11:32  The people therefore rising up all that day, and night, and the next day, gathered together of quails, he that did least, ten cores: and they dried them round about the camp.

11:32  And the people stood up all that day, and all that night, and all the next day, and they gathered the quails: he that gathered least gathered ten homers: and they spread them all abroad for themselves round about the camp.

11:32  Lid se hned pustil do sbírání křepelek a sbíral je po celý den i po celou noc a po celý příští den; i ten, kdo nasbíral málo, měl deset chómerů. Rozložili si je okolo tábora.

11:32  Lid pak byl celý den a celou noc a celý následující den na nohou a sbíral křepelky. Kdo nasbíral nejméně, měl jich deset chomerů, takže si je rozprostřeli po celém táboře.

11:32  Lid povstal a celý ten den a celou noc i celý druhý den sbíral křepelky; i ten, kdo se spokojil s málem, nasbíral deset chómerů. A rozprostřeli je všude okolo tábora.

11:32  Protož vstav lid, celý ten den a celou noc, i celý druhý den shromažďovali sobě ty křepelky; a kdož nejméně nashromáždil, měl jich s deset měr. I rozvěšeli je sobě pořád okolo stanů.

11:32  Surgens ergo populus toto die illo, et nocte, ac die altero, congregavit coturnicum : qui parum, decem coros : et siccaverunt eas per gyrum castrorum.

11:33  As yet the flesh was between their teeth, neither had that kind of meat failed: when behold the wrath of the Lord being provoked against the people, struck them with an exceeding great plague.

11:33  And while the flesh was yet between their teeth, ere it was chewed, the wrath of the Lord was kindled against the people, and the Lord smote the people with a very great plague.

11:33  Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou.

11:33  Ještě měli maso v zubech, ještě ho ani nerozžvýkali, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a udeřil na lid přetěžkou ranou.

11:33  Ještě měli maso mezi zuby, dříve nežli ho rozžvýkali, Hospodin vzplanul hněvem proti lidu; Hospodin ranil lid převelikou ranou.

11:33  Ještě maso vězelo v zubích jejich, a nebylo právě sžvýkáno, když hněv Hospodinův vzbudil se na lid. I ranil Hospodin lid ranou velikou náramně.

11:33  Adhuc carnes erant in dentibus eorum, nec defecerat hujuscemodi cibus : et ecce furor Domini concitatus in populum, percussit eum plaga magna nimis.

11:34  And that place was called, The graves of lust: for there they buried the people that had lusted. And departing from the graves of lust, they came unto Haseroth, and abode there.

11:34  And he called the name of that place Kibroth–hattaavah: because there they buried the people that lusted.

11:34  Proto dali tomu místu jméno Kibrót-taava (to je Hroby žádostivosti), že tam pohřbili z lidu ty, kdo propadli žádostivosti.

11:34  To místo pak dostalo jméno Kibrot-hataava, Hroby lačnosti, neboť tam pohřbili lidi propadlé lačnosti.

11:34  Pojmenovali to místo Kibrót–taava, protože tam pohřbili lid, který byl žádostivý.

11:34  Protož nazváno jest jméno místa toho Kibrot Hattáve; nebo tu pochovali lid, kterýž žádal masa.

11:34  Vocatusque est ille locus, Sepulchra concupiscentiæ : ibi enim sepelierunt populum qui desideraverat. Egressi autem de Sepulchris concupiscentiæ, venerunt in Haseroth, et manserunt ibi.

11:35  And the people journeyed from Kibroth–hattaavah unto Hazeroth; and abode at Hazeroth.

11:35  Z Kibrót-taavy táhl lid do Chaserótu. A v Chaserótu zůstali.

11:35  Z Kibrot-hataavy pak lid vytáhl do Chacerotu a v Chacerotu zůstali.

11:35  Z Kibrót–taavy vyrazil lid do Chaserótu a zůstali v Chaserótu.

11:35  I bral se lid z Kibrot Hattáve na poušť Hazerot, a pozůstali v Hazerot.