CzeCSP - Psalms - 139

139:1  Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a ⌈znáš mě.⌉

139:2  Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly.

139:3  Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty.

139:4  Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš.

139:5  Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň.

139:6  Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám!

139:7  Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří?

139:8  Vystoupím–li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.

139:9  ⌈Když se vznesu na křídlech jitřenky⌉ a usadím se ⌈za koncem moře,⌉

139:10  i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.

139:11  I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem.

139:12  Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.

139:13  Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.

139:14  Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.

139:15  Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země.

139:16  Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich.

139:17  A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je!

139:18  Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.

139:19  Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte ode mě, vy, kdo proléváte krev.

139:20  Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky.

139:21  Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? A pociťovat odpor proti těm, kdo proti tobě povstávají?

139:22  ⌈Mám je v dokonalé nenávisti;⌉ jsou mi za nepřátele.

139:23  Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení

139:24  a pohleď, není–li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!