CzeCSP - Psalms - 104

104:1  Dobrořeč, má duše, Hospodinu! ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost.

104:2  Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu.

104:3  Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru.

104:4  Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně.

104:5  Založil zemi na základech -- nepohne se na věky věků.

104:6  Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody.

104:7  Před tvými hrozbami utíkaly, před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly.

104:8  Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.

104:9  Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi.

104:10  Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami,

104:11  napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší žízeň.

104:12  Sídlí u nich nebeské ptactvo, štěbetá mezi listovím.

104:13  Ze svých komnat zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

104:14  Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, ⌈které pěstuje člověk,⌉ aby ze země vydobyl potravu.

104:15  I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář leskne olejem, i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.

104:16  Sytí se i Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil.

104:17  Hnízdí na nich ptactvo; ⌈čáp má domov na cypřiších.⌉

104:18  Vysoká pohoří patří kozorožcům, skály jsou útočištěm pro damany.

104:19  Učinil jsi měsíc ⌈k určování času,⌉ slunce ví, ⌈kdy zapadnout.⌉

104:20  Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř.

104:21  Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu.

104:22  Vzchází slunce -- stahují se a uléhají do svých doupat.

104:23  Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera.

104:24  Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů.

104:25  Hle moře, velké a široširé -- tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých.

104:26  Plují tam lodě -- i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval.

104:27  Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas.

104:28  Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem.

104:29  Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach.

104:30  Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.

104:31  Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla!

104:32  Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou.

104:33  Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.

104:34  Kéž ho mé promlouvání potěší -- já se raduji v Hospodinu!

104:35  Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!