CzeCEP - Jeremiah - 2

2:1  Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

2:2  „Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou.

2:3  Svatý byl Izrael Hospodinu, prvotina jeho úrody; všichni, kdo jej sžírají, se proviňují, dolehne na ně zlo, je výrok Hospodinův.“

2:4  Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův i všechny čeledi domu Izraelova.

2:5  Toto praví Hospodin: „Jaké bezpráví na mně našli vaši otcové, že se ode mne vzdálili? Chodili za přeludem a přeludem se stali.

2:6  Neptali se: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z egyptské země, který nás vodil pouští, zemí pustou, plnou výmolů, zemí vyprahlou, zemí šeré smrti, zemí, jíž nikdo neprocházel, v níž člověk nesídlí.‘

2:7  Vedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její plody a to, co dobrého dává. Přišli jste a mou zemi jste poskrvnili, moje dědictví jste zohavili.

2:8  Kněží se nezeptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem, pastýři mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku.

2:9  Proto již vedu s vámi spor, je výrok Hospodinův, povedu jej i se syny vašich synů.

2:10  Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného kdy stalo.

2:11  Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku.

2:12  Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův.

2:13  Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“

2:14  „Což je Izrael otrokem? Je otrockého rodu? Proč se stal kořistí?

2:15  Mladí lvi nad ním řvou, vydávají hlas. Z jeho země učinili spoušť, jeho města jsou vypálená, jsou bez obyvatel.

2:16  I synové Memfidy a Tachpanchésu oholí ti kštici.

2:17  Což sis to nezpůsobila sama? Opustilas Hospodina, svého Boha, v čase, kdy tě vodil svou cestou.

2:18  Co máš teď z cesty egyptské, z toho, že piješ vody Nilu? Co máš z cesty asyrské, z toho, že se napájíš vodami Eufratu?

2:19  Tvá vlastní zloba tě ztrestá, tvé odvrácení se ti vymstí. Uznej a pohleď, jak je to zlé a trpké, že opouštíš Hospodina, svého Boha, a ze mne strach nemáš, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.“

2:20  „Už dávno jsi zlomila své jho, zpřetrhala svá pouta a řekla: ‚Nebudu sloužit modlám.‘ Ale na každém vysokém pahorku, pod každým zeleným stromem se, nevěstko, rozvaluješ.

2:21  A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu. Jak ses mi mohla proměnit v révu planou a cizí?

2:22  Kdyby ses umyla potaší, vypotřebovala přemnoho louhu, zůstane přede mnou špína tvé nepravosti, je výrok Panovníka Hospodina.“

2:23  „Jak můžeš říkat: ‚Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila!‘ Podívej se na svou cestu v Údolí, přiznej, co jsi páchala, velbloudice, která se volně proháníš po svých cestách.

2:24  Divoká oslice, navyklá poušti, toužebně větříš! Kdo ji udrží v čas říje? Každý, kdo ji hledá, nalezne ji v jejím měsíci bez námahy.

2:25  Chraň se, ať nechodíš jednou bosa a hrdlo ať ti nevyschne žízní! Ale ty jsi řekla: ‚Zbytečné řeči. Nikoli, miluji cizáky a za nimi půjdu.‘

2:26  Jako je zahanben dopadený zloděj, tak propadne hanbě dům izraelský i s králi a velmoži, s kněžími a proroky.

2:27  Dřevu říkají: ‚Ty jsi můj otec‘ a kameni: ‚Ty jsi mě zplodil‘, a ke mně se obracejí zády, nikoli tváří. Ve zlý čas volají: ‚Povstaň a zachraň nás!‘

2:28  Kde jsou tví bohové, které sis udělala? Ať vstanou a zachrání tě ve zlý čas, vždyť máš tolik bohů kolik měst, Judo.“

2:29  „Proč se mnou vedete spor? Všichni jste mi byli nevěrní, je výrok Hospodinův.

2:30  Nadarmo jsem bil vaše syny, nedali jste se napomenout. Váš meč požíral vaše proroky jako lev, který hubí.“

2:31  Vy, toto pokolení, hleďte na slovo Hospodinovo: „Což jsem se stal Izraeli pouští nebo zemí temnot? Proč můj lid říká: ‚Chceme mít volnost, k tobě už nikdy nepůjdeme‘?

2:32  Může panna zapomenout na své šperky, nevěsta na svůj svatební pás? Můj lid však na mě zapomíná po nespočetné dny.

2:33  Jak prokážeš, že je tvá cesta dobrá, když vyhledáváš milkování? Proto také na svých cestách učíš zlým věcem.

2:34  Dokonce na lemu tvého roucha je krev nevinných ubožáků, ač jsi je nepřistihla při vloupání. Ale při tom všem

2:35  říkáš: ‚Jsem nevinná, jeho hněv se jistě ode mne odvrátil.‘ Hle, soudím tě za to, že říkáš: ‚Já jsem nezhřešila.‘

2:36  Proč tak lehkovážně měníš svou cestu? I Egyptem se zklameš, jako tě zklamala Asýrie.

2:37  Vyběhneš odtamtud s rukama nad hlavou, neboť Hospodin zavrhl to, več doufáš; s nimi neuspěješ.“