CzeB21 - John - 20

20:1  Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu,

20:2  běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“

20:3  Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu.

20:4  Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první.

20:5  Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel.

20:6  Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna.

20:7  Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť.

20:8  Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil.

20:9  (Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.)

20:10  A tak se ti učedníci vrátili zpět.

20:11  Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu

20:12  a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou.

20:13  „Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí. „Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.

20:14  Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on).

20:15  „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“

20:16  „Marie!“ řekl jí Ježíš. Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).

20:17  „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“

20:18  Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.

20:19  Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“

20:20  Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána.

20:21  „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“

20:22  Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.

20:23  Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

20:24  Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl.

20:25  Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.“

20:26  O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“

20:27  Potom řekl Tomášovi: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“

20:28  „Můj Pán a můj Bůh!“ zvolal Tomáš.

20:29  „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“

20:30  Ježíš ovšem před svými učedníky vykonal i mnoho jiných znamení, která v této knize nejsou zapsána.

20:31  Tato jsou ale zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.