CzeB21 - John - 8

8:1  ale Ježíš odešel na Olivetskou horu.

8:2  Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je.

8:3  Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed

8:4  se slovy: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila.

8:5  Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“

8:6  Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.

8:7  Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“

8:8  A opět se sklonil a psal po zemi.

8:9  Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed.

8:10  Ježíš se zvedl a zeptal se jí: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?“

8:11  „Nikdo, Pane,“ odpověděla. „Ani já tě neodsuzuji,“ řekl jí Ježíš. „Jdi a už nehřeš.“

8:12  Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“

8:13  Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“

8:14  Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu.

8:15  Vy soudíte tělesně, já nesoudím nikoho.

8:16  A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale je se mnou Otec, který mě poslal.

8:17  Ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravé.

8:18  Svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“

8:19  Říkali mu tedy: „Kde je ten tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte mě ani mého Otce. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.“

8:20  Tato slova říkal u pokladnice, když učil v chrámě, ale nikdo ho nezatkl, neboť jeho chvíle ještě nepřišla.

8:21  Ježíš k nim znovu promluvil: „Já odcházím. Budete mě hledat, dokud nezemřete ve svém hříchu. Jdu tam, kam vy nemůžete.“

8:22  Židé na to říkali: „To se snad chce zabít, že říká: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete‘?“

8:23  Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.

8:24  Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Nebudete-li věřit, že ‚já jsem,‘ zemřete ve svých hříších.“

8:25  „A kdo jsi?“ zeptali se ho. „Říkám vám to už od začátku,“ odpověděl jim Ježíš.

8:26  „Mám o vás mnoho co říci a soudit. Ten, který mě poslal, je ovšem pravdomluvný a já říkám světu, co jsem slyšel od něj.“

8:27  Nepochopili však, že s nimi mluvil o Otci.

8:28  Proto jim Ježíš řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, kdo jsem. Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec.

8:29  Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“

8:30  A při těch slovech v něj mnozí uvěřili.

8:31  Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky.

8:32  Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“

8:33  „Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“

8:34  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.

8:35  A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn.

8:36  Když vás Syn osvobodí, budete opravdu svobodní.

8:37  Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo.

8:38  Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od svého otce.“

8:39  „Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu. „Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky.

8:40  Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal.

8:41  Vy děláte skutky svého otce.“ „My jsme se nenarodili ze smilstva,“ odpověděli. „Máme jednoho Otce, Boha!“

8:42  Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal.

8:43  Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet!

8:44  Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.

8:45  Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi.

8:46  Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?

8:47  Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha.“

8:48  Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?“

8:49  „Nejsem posedlý,“ odpověděl Ježíš. „Jen ctím svého Otce, ale vy mnou pohrdáte.

8:50  Já však nehledám svoji slávu; je tu někdo jiný, který ji hledá a soudí.

8:51  Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“

8:52  „Teď víme jistě, že jsi posedlý!“ řekli mu Židé. „Abraham zemřel, stejně tak proroci, a ty říkáš: ‚Kdokoli zachová mé slovo, navěky nezakusí smrt.‘

8:53  Jsi snad větší než náš otec Abraham? Ten zemřel! I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?“

8:54  Ježíš odpověděl: „Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten, kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem,

8:55  ale neznáte ho. Já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo.

8:56  Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se.“

8:57  „Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ řekli mu na to Židé.

8:58  Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“

8:59  Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám.