CzeB21 - John - 10

10:1  „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič,

10:2  kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí

10:3  a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je.

10:4  Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas.

10:5  Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“

10:6  Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.

10:7  Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí.

10:8  Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.

10:9  Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

10:10  Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.

10:11  Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život.

10:12  Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je,

10:13  nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.

10:14  Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě,

10:15  jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce.

10:16  Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.

10:17  Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal.

10:18  Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

10:19  Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka.

10:20  Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“

10:21  Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“

10:22  Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.

10:23  Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.

10:24  Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“

10:25  „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví.

10:26  Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

10:27  Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.

10:28  Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve.

10:29  Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce.

10:30  Já a Otec jsme jedno.“

10:31  Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.

10:32  Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“

10:33  „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“

10:34  Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘?

10:35  Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno –

10:36  proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?

10:37  Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi.

10:38  Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“

10:39  Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou.

10:40  Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam.

10:41  Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: „Jan sice nevykonal žádné znamení, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda.“

10:42  A mnozí tam v něho uvěřili.