CzeB21 - Proverbs - 7

7:1  Dbej na mé výroky, můj synu, příkazy mé jak poklad opatruj.

7:2  Dbej na mé příkazy a najdeš život, učení mé jak oko v hlavě chraň.

7:3  Připoutej si je k prstům, vyryj do srdce.

7:4  Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“ rozumnost nazvi svou příbuznou.

7:5  Bude tě chránit před cizí ženou, před svůdnicí a její řečí vábivou.

7:6  Jednou jsem z okna svého domu skrze mřížoví ven vyhlížel.

7:7  Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou, spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.

7:8  Když prošel ulicí kolem jejího rohu, k jejímu domu náhle vykročil.

7:9  Bylo to večer, po setmění, když přišla noc a padla tma.

7:10  Vtom náhle žena v ústrety mu míří v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.

7:11  Jak jen je bujná a jak rozpustilá, její nohy doma stání nemají.

7:12  Hned je na ulici, hned zas na náměstí, za každým rohem číhá na oběť.

7:13  Už se ho zmocnila a už ho líbá, bez uzardění už mu povídá:

7:14  „Pořádám hostinu z čerstvého masa, dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.

7:15  To proto jsem ti naproti vyšla, sháněla jsem tě, a už tě mám.

7:16  Pokrývkami jsem lože obložila, pestrými přehozy z vláken egyptských.

7:17  Svoji ložnici jsem myrhou provoněla, aloe je tam, skořice nechybí.

7:18  Pojď, opijeme se milováním, do rána kochejme se laskáním!

7:19  Mužský dnes totiž není doma, na cestu odjel někam daleko;

7:20  měšec s penězi odvezl s sebou, do konce měsíce se nevrátí!“

7:21  Proudem těch slov jej nakonec svedla, úlisnými rty jej zlákala.

7:22  Jako vůl na porážku šel hned za ní, jak jelen, když se vrhá do pasti,

7:23  než padne skolen střelou do slabin. Jak ptáče do osidla vletěl, netušil, že mu jde o život!

7:24  Proto, synové, poslyšte mne, dávejte pozor na mé výroky.

7:25  Na její cesty ať nevkročí tvé srdce; po jejích stezkách se nikdy netoulej.

7:26  Tak mnozí podlehli jejím ranám, všech jejích obětí je bezpočet!

7:27  Cesta do pekel vede jejím domem, do síní smrti se prudce svažuje!