DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Tobit - 5

5:1  Then Tobias answered his father, and said: I will do all things, father, which thou hast commanded me.

5:1  Tobiáš na to tehdy svému otci Tobitovi řekl: „Otče, udělám všechno, cos mi nařídil.

5:1  Tunc respondit Tobias patri suo, et dixit : Omnia quæcumque præcepisti mihi faciam, pater.

5:2  But how I shall get this money, I cannot tell; he knoweth not me, and I know not him: what token shall I give him? nor did I ever know the way which leadeth thither.

5:2  Jak ale ty peníze od Gabaela vyzvednu? Vždyť mě nezná a ani já jeho. Čím se mu prokážu, aby mě poznal, uvěřil mi a peníze mi vydal? Navíc ani nevím, kudy se jde do Médie.“

5:2  Quomodo autem pecuniam hanc requiram, ignoro : ille me nescit, et ego eum ignoro : quod signum dabo ei ? sed neque viam per quam pergatur illuc aliquando cognovi.

5:3  Then his father answered him, and said: I have a note of his hand with me, which when thou shalt shew him, he will presently pay it.

5:3  Tobit na to svému synu Tobiášovi odpověděl: „Podepsali jsme jeden druhému potvrzení. Jedno z nich jsme roztrhli a každý si nechal polovinu; druhé jsem uložil k penězům. Představ si, už je to dvacet let, co jsem tam to stříbro uložil! Teď si, chlapče, najdi někoho spolehlivého, kdo půjde s tebou. Zaplatíme mu za celou dobu až do tvého návratu. Jen od Gabaela vyzvedni ty peníze.“

5:3  Tunc pater suus respondit illi, et dixit : Chirographum quidem illius penes me habeo : quod dum illi ostenderis, statim restituet.

5:4  But go now, and seek thee out some faithful man, to go with thee for his hire: that thou mayst receive it, while I yet live.

5:4  Tobiáš tedy šel hledat někoho, kdo by znal cestu a doprovodil ho do Médie. Jen co vyšel, narazil na anděla Rafaela, stojícího před ním (nevěděl ale, že je to Boží anděl).

5:4  Sed perge nunc, et inquire tibi aliquem fidelem virum, qui eat tecum salva mercede sua, ut dum adhuc vivo, recipias eam.

5:5  Then Tobias going forth, found a beautiful young man, standing girded, and as it were ready to walk.

5:5  „Odkud jsi, mládenče?“ zeptal se ho Tobiáš. „Ze synů Izraele, z tvých bratří,“ odpověděl. „Hledám tady práci.“ „A znáš cestu do Médie?“ zeptal se Tobiáš.

5:5  Tunc egressus Tobias, invenit juvenem splendidum stantem præcinctum, et quasi paratum ad ambulandum.

5:6  And not knowing that he was an angel of God, he saluted him, and said: From whence art thou, good young man?

5:6  „Jistě, byl jsem tam mnohokrát,“ on na to. „Všechny cesty znám velmi dobře. Do Médie jsem šel vícekrát a nocoval jsem u našeho bratra Gabaela, který bydlí v médských Ragách. Cesta z Ekbatan do Rag zabere dobré dva dny, protože leží v horách.“

5:6  Et ignorans quod angelus Dei esset, salutavit eum, et dixit : Unde te habemus, bone juvenis ?

5:7  But he answered: Of the children of Israel. And Tobias said to him: Knowest thou the way that leadeth to the country of the Medes?

5:7  Tobiáš mu řekl: „Počkej na mě, mládenče. Dojdu o tom povědět otci. Potřebuji, abys šel se mnou. Zaplatím ti za to.“

5:7  At ille respondit : Ex filiis Israël. Et Tobias dixit ei : Nosti viam quæ ducit in regionem Medorum ?

5:8  And he answered: I know it: and I have often walked through all the ways thereof, and I have abode with Gabelus our brother, who dwelleth at Rages a city of the Medes, which is situate in the mount of Ecbatana.

5:8  „Dobře, počkám tu na tebe,“ odpověděl mu, „ale nezdržuj se.“

5:8  Cui respondit : Novi : et omnia itinera ejus frequenter ambulavi, et mansi apud Gabelum fratrem nostrum, qui moratur in Rages civitate Medorum, quæ posita est in monte Ecbatanis.

5:9  And Tobias said to him: Stay for me, I beseech thee, till I tell these same things to my father.

5:9  Tobiáš to tedy šel povědět svému otci Tobitovi: „Právě jsem někoho našel. Je z našich bratří, ze synů Izraele.“ „Tak mi ho zavolej!“ odpověděl otec. „Ať zjistím, z jakého je rodu a kmene a zda je dost spolehlivý, aby mohl jít s tebou, chlapče.“

5:9  Cui Tobias ait : Sustine me obsecro, donec hæc ipsa nuntiem patri meo.

5:10  Then Tobias going in told all these things to his father. Upon which his father being in admiration, desired that he would come in unto him.

5:10  Tobiáš vyšel ven a zavolal ho. Řekl mu: „Otec tě volá, mládenče.“ Rafael s ním tedy šel dovnitř. Tobit ho hned pozdravil a on mu odpověděl: „Přeji mnoho štěstí.“ „Jaké já mám ještě štěstí?“ opáčil Tobit. „Jsem slepý na oči. Nevidím nebeské světlo. Vězím ve tmě jako mrtví, kteří už nikdy světlo nespatří. Jsem mrtvý zaživa! Lidský hlas slyším, ale nikoho nevidím.“ „Hlavu vzhůru,“ odpověděl Rafael. „Bůh tě brzy uzdraví, hlavu vzhůru.“ Tobit mu řekl: „Můj syn Tobiáš se chce vydat do Médie. Mohl bys jít s ním a dělat mu průvodce? Zaplatím ti za to, bratře.“ „Můžu s ním jít,“ odpověděl. „Znám všechny cesty. Šel jsem do Médie mnohokrát, prošel jsem všechny její hory i roviny a znám tam všechny cesty.“

5:10  Tunc ingressus Tobias, indicavit universa hæc patri suo. Super quæ admiratus pater, rogavit ut introiret ad eum.

5:11  So going in he saluted him, and said: Joy be to thee always.

5:11  Tobit se ještě zeptal: „Bratře, a z jaké jsi rodiny? Ze kterého kmene? Pověz mi to, bratře.“

5:11  Ingressus itaque salutavit eum, et dixit : Gaudium tibi sit semper.

5:12  And Tobias said: What manner of joy shall be to me, who sit in darkness and see not the light of heaven?

5:12  „Na co potřebuješ znát můj kmen?“ odpověděl Rafael. „Chci znát pravdu. Čí jsi, bratře? Jak se jmenuješ?“ naléhal Tobit.

5:12  Et ait Tobias : Quale gaudium mihi erit, qui in tenebris sedeo, et lumen cæli non video ?

5:13  And the young man said to him: Be of good courage, thy cure from God is at hand.

5:13  Řekl mu tedy: „Jsem Azariáš, syn velikého Ananiáše z tvých bratří.“

5:13  Cui ait juvenis : Forti animo esto : in proximo est ut a Deo cureris.

5:14  And Tobias said to him: Canst thou conduct my son to Gabelus at Rages, a city of the Medes? and when thou shalt return, I will pay thee thy hire.

5:14  „Buď zdráv, bratře, vítej!“ odpověděl Tobit. „A nezlob se na mě, že jsem chtěl poznat pravdu o tvé rodině. Jsi bratr a jsi z dobrého a ušlechtilého pokolení. Znal jsem Ananiáše a Nátana, ty dva syny velikého Šemaiáše. Chodívali spolu se mnou do Jeruzaléma, se mnou se tam klaněli a nesešli z cesty. Tví bratři jsou dobří lidé. Jsi z dobrého rodu. Srdečně vítej!“

5:14  Dixit itaque illi Tobias : Numquid poteris perducere filium meum ad Gabelum in Rages civitatem Medorum ? et cum redieris, restituam tibi mercedem tuam.

5:15  And the angel said to him: I will conduct him thither, and bring him back to thee.

5:15  Pak ještě dodal: „Zaplatím ti drachmu na den a také na výdaje ti dám stejně jako svému synovi.

5:15  Et dixit ei angelus : Ego ducam, et reducam eum ad te.

5:16  And Tobias said to him: I pray thee, tell me, of what family, or what tribe art thou?

5:16  Jdi s mým synem, a ještě ti pak ke mzdě něco přidám.“

5:16  Cui Tobias respondit : Rogo te, indica mihi de qua domo aut de qua tribu es tu.

5:17  And Raphael the angel answered: Dost thou seek the family of him thou hirest, or the hired servant himself to go with thy son?

5:17  „Půjdu s ním,“ odpověděl Rafael. „A neboj se, dojdeme tam ve zdraví a ve zdraví se ti vrátíme, protože cesta je bezpečná.“ „Buď požehnán, bratře!“ řekl mu Tobit. Pak zavolal svého syna a řekl mu: „Chlapče, připrav si věci na cestu a běž se svým bratrem. Bůh, který je v nebesích, kéž vás cestou ochrání a ve zdraví vás přivede zpátky ke mně. Jeho anděl kéž vás provází svou ochranou, chlapče.“ Tobiáš vyšel ven, a než se vydal na cestu, políbil otce i matku. „Šťastnou cestu,“ řekl mu Tobit.

5:17  Cui Raphaël angelus dixit : Genus quæris mercenarii, an ipsum mercenarium qui cum filio tuo eat ?

5:18  But lest I should make thee uneasy, I am Azarias the son of the great Ananias.

5:18  Jeho matka se rozplakala. „Proč jsi mé dítě poslal pryč?“ vyčítala Tobitovi. „Copak není naší oporou? Copak není stále s námi?

5:18  sed ne forte sollicitum te reddam, ego sum Azarias Ananiæ magni filius.

5:19  And Tobias answered: Thou art of a great family. But I pray thee be not angry that I desired to know thy family.

5:19  Peníze, peníze – copak je to smetí cennější než náš syn?

5:19  Et Tobias respondit : Ex magno genere es tu. Sed peto ne irascaris quod voluerim cognoscere genus tuum.

5:20  And the angel said to him: I will lead thy son safe, and bring him to thee again safe.

5:20  Stačí nám živobytí, jaké nám Hospodin dopřál!“

5:20  Dixit autem illi angelus : Ego sanum ducam, et sanum tibi reducam filium tuum.

5:21  And Tobias answering, said: May you have a good journey, and God be with you in your way, and his angel accompany you.

5:21  „Nedělej si starosti,“ řekl jí Tobit. „Náš chlapec ve zdraví odejde a ve zdraví se nám vrátí. Sama ho uvidíš v den, kdy se ti ve zdraví vrátí.

5:21  Respondens autem Tobias, ait : Bene ambuletis, et sit Deus in itinere vestro, et angelus ejus comitetur vobiscum.

5:22  Then all things being ready, that were to be carried in their journey, Tobias bade his father and his mother farewell, and they set out both together.

5:22  Nedělej si starosti, neboj se o něj, ženo. Půjde s ním dobrý anděl a jeho cesta se zdaří. Vrátí se ve zdraví.“

5:22  Tunc paratis omnibus quæ erant in via portanda, fecit Tobias vale patri suo et matri suæ, et ambulaverunt ambo simul.

5:23  And when they were departed, his mother began to weep, and to say: Thou hast taken the staff of our old age, and sent him away from us.

5:23  A tak přestala plakat.

5:23  Cumque profecti essent, cœpit mater ejus flere, et dicere : Baculum senectutis nostræ tulisti, et transmisisti a nobis.

5:24  I wish the money for which thou hast sent him, had never been.

5:24  Numquam fuisset ipsa pecunia, pro qua misisti eum :

5:25  For our poverty was sufficient for us, that we might account it as riches, that we saw our son.

5:25  sufficiebat enim nobis paupertas nostra, ut divitias computaremus hoc, quod videbamus filium nostrum.

5:26  And Tobias said to her: Weep not, our son will arrive thither safe, and will return safe to us, and thy eyes shall see him.

5:26  Dixitque ei Tobias : Noli flere : salvus perveniet filius noster, et salvus revertetur ad nos, et oculi tui videbunt illum.

5:27  For I believe that the good angel of God doth accompany him, and doth order all things well that are done about him, so that he shall return to us with joy.

5:27  Credo enim quod angelus Dei bonus comitetur ei, et bene disponat omnia quæ circa eum geruntur, ita ut cum gaudio revertatur ad nos.

5:28  At these words his mother ceased weeping, and held her peace.

5:28  Ad hanc vocem cessavit mater ejus flere, et tacuit.