DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Wisdom - 12

12:1  O how good and sweet is thy Spirit, O Lord, in all things!

12:1  Ve všem je tvůj neporušitelný duch,

12:1  O quam bonus et suavis est, Domine, spiritus tuus in omnibus !

12:2  And therefore thou chastisest them that err, by little and little: and admonishest them, and speakest to them, concerning the things wherein they offend: that leaving their wickedness, they may believe in thee, O Lord.

12:2  a proto jen mírně káráš ty, kdo chybují. Připomínáš jim, čím hřeší, a napomínáš je, aby se zbavili špatnosti a tobě, Hospodine, věřili.

12:2  Ideoque eos qui exerrant partibus corripis, et de quibus peccant admones et alloqueris, ut relicta malitia credant in te, Domine.

12:3  For those ancient inhabitants of thy holy land, whom thou didst abhor,

12:3  Zhnusil sis ty, kdo kdysi bydleli v tvé svaté zemi,

12:3  Illos enim antiquos inhabitatores terræ sanctæ tuæ, quos exhorruisti,

12:4  Because they did works hateful to thee by their sorceries, and wicked sacrifices,

12:4  kvůli ohavnostem, které páchali – zaříkávání a bezbožné obřady,

12:4  quoniam odibilia opera tibi faciebant per medicamina et sacrificia injusta,

12:5  And those merciless murderers of their own children, and eaters of men's bowels, and devourers of blood from the midst of thy consecration,

12:5  nelítostné vraždění dětí a obětní hody s lidským masem a krví! A tak ses rozhodl ty zasvěcence tajných obřadů

12:5  et filiorum suorum necatores sine misericordia, et comestores viscerum hominum, et devoratores sanguinis a medio sacramento tuo,

12:6  And those parents sacrificing with their own hands helpless souls, it was thy will to destroy by the hands of our parents,

12:6  a rodiče vraždící bezbranné životy vyhubit rukama našich otců,

12:6  et auctores parentes animarum inauxiliatarum, perdere voluisti per manus parentum nostrorum :

12:7  That the land which of all is most dear to thee, might receive a worthy colony of the children of God.

12:7  aby země, která je ti ze všech nejdražší, mohla být důstojně osídlena Božími dětmi.

12:7  ut dignam perciperent peregrinationem puerorum Dei, quæ tibi omnium carior est terra.

12:8  Yet even those thou sparedst as men, and didst send wasps forerunners of thy host, to destroy them by little and little.

12:8  Byl jsi k nim ale shovívavý, protože jsou to lidé, a poslal jsi sršně jako předvoj své armády, aby je vyhladili pozvolně.

12:8  Sed et his tamquam hominibus pepercisti, et misisti antecessores exercitus tui vespas, ut illos paulatim exterminarent.

12:9  Not that thou wast unable to bring the wicked under the just by war, or by cruel beasts, or with one rough word to destroy them at once:

12:9  Mohls ty bezbožníky porazit před spravedlivými v boji, naráz je zničit nebezpečnou zvěří nebo přísným slovem,

12:9  Non quia impotens eras in bello subjicere impios justis, aut bestiis sævis, aut verbo duro simul exterminare :

12:10  But executing thy judgments by degrees, thou gavest them place of repentance, not being ignorant that they were a wicked generation, and their malice natural, and that their thought could never be changed.

12:10  ale svým pozvolným trestem jsi dával prostor pokání, i když jsi věděl, že jsou zlé plemeno a špatnost je jim vrozená a že nikdy nezmění své smýšlení,

12:10  sed partibus judicans, dabas locum pœnitentiæ, non ignorans quoniam nequam est natio eorum, et naturalis malitia ipsorum, et quoniam non poterat mutari cogitatio illorum in perpetuum.

12:11  For it was a cursed seed from the beginning: neither didst thou for fear of any one give pardon to their sins.

12:11  neboť to byl rod už od počátku prokletý. Když jsi tedy netrestal jejich hříchy, nebylo to proto, že by ses někoho obával.

12:11  Semen enim erat maledictum ab initio ; nec timens aliquem, veniam dabas peccatis illorum.

12:12  For who shall say to thee: What hast thou done? or who shall withstand thy judgment? or who shall come before thee to be a revenger of wicked men? or who shall accuse thee, if the nations perish, which thou hast made ?

12:12  Vždyť kdo řekne: „Cos to udělal?“ Kdo se tvému rozhodnutí postaví? Kdo tě obviní, žes vyhubil národy, kterés učinil? Kdo se s tebou bude přít jako obhájce nespravedlivých?

12:12  Quis enim dicet tibi : Quid fecisti ? aut quis stabit contra judicium tuum ? aut quis in conspectu tuo veniet vindex iniquorum hominum ? aut quis tibi imputabit, si perierint nationes quas tu fecisti ?

12:13  For there is no other God but thou, who hast care of all, that thou shouldst shew that thou dost not give judgment unjustly.

12:13  Kromě tebe přece není žádný bůh, který by o vše pečoval, před nímž bys musel ospravedlňovat své soudy,

12:13  Non enim est alius deus quam tu, cui cura est de omnibus, ut ostendas quoniam non injuste judicas judicium.

12:14  Neither shall king, nor tyrant, in thy sight inquire about them whom thou hast destroyed.

12:14  ani žádný král či vládce, který by se ti mohl postavit a hájit ty, které jsi potrestal.

12:14  Neque rex, neque tyrannus in conspectu tuo inquirent de his quos perdidisti.

12:15  For so much then, as thou art just, thou orderest all things justly: thinking it not agreeable to the power, to condemn him who deserveth not to be punished.

12:15  Jsi spravedlivý, a tak vše spravedlivě řídíš; odsoudit toho, kdo nezaslouží trest, pokládáš za neslučitelné se svou mocí.

12:15  Cum ergo sis justus, juste omnia disponis ; ipsum quoque qui non debet puniri, condemnare, exterum æstimas a tua virtute.

12:16  For thy power is the beginning of justice: and because thou art Lord of all, thou makest thyself gracious to all.

12:16  Neboť tvá síla je počátkem spravedlnosti: tvá svrchovanost nad všemi v tobě budí shovívavost ke všem.

12:16  Virtus enim tua justitiæ initium est, et ob hoc quod Dominus es, omnibus te parcere facis.

12:17  For thou shewest thy power, when men will not believe thee to be absolute in power, and thou convincest the boldness of them that know thee not.

12:17  Projevuješ sílu, když lidé pochybují o tvé dokonalé moci, a ty, kdo ji znají, usvědčuješ z nerozvážnosti.

12:17  Virtutem enim ostendis tu, qui non crederis esse in virtute consummatus, et horum qui te nesciunt audaciam traducis.

12:18  But thou being master of power, judgest with tranquillity, and with great favour disposest of us: for thy power is at hand when thou wilt.

12:18  I když jsi svrchovaný v síle, soudíš poctivě; zacházíš s námi velmi shovívavě, vždyť máš moc přemáhat, kdykoli chceš.

12:18  Tu autem dominator virtutis, cum tranquillitate judicas, et cum magna reverentia disponis nos : subest enim tibi, cum volueris posse.

12:19  But thou hast taught thy people by such works, that they must be just and humane, and hast made thy children to be of a good hope: because in judging, thou givest place for repentance for sins.

12:19  Těmito skutky jsi svůj lid naučil, že spravedlivý má být lidumil, a dal jsi svým synům dobrou naději, že z hříchu lze činit pokání.

12:19  Docuisti autem populum tuum per talia opera, quoniam oportet justum esse et humanum ; et bonæ spei fecisti filios tuos, quoniam judicans das locum in peccatis pœnitentiæ.

12:20  For if thou didst punish the enemies of thy servants, and that deserved to die, with so great deliberation, giving them time and place whereby they might be changed from their wickedness:

12:20  Jestliže jsi nepřátele svých dětí trestal tak ohleduplně a šetrně, i když si zasloužili smrt, a dals jim čas a prostor zbavit se špatnosti –

12:20  Si enim inimicos servorum tuorum, et debitos morti, cum tanta cruciasti attentione, dans tempus et locum per quæ possent mutari a malitia :

12:21  With what circumspection hast thou judged thy own children, to whose parents thou hast sworn, and made covenants of good promises?

12:21  s jakou opatrností jsi pak soudil své vlastní syny, jejichž otcům jsi dal přísahy a smlouvy s tak dobrými přísliby?

12:21  cum quanta diligentia judicasti filios tuos, quorum parentibus juramenta et conventiones dedisti bonarum promissionum !

12:22  Therefore whereas thou chastisest us, thou scourgest our enemies very many ways, to the end that when we judge we may think on thy goodness: and when we are judged, we may hope for thy mercy.

12:22  Káral jsi nás sice, naše nepřátele jsi ale trestal tisíckrát více, abychom v roli soudců pamatovali na tvou dobrotu a v roli souzených očekávali milosrdenství.

12:22  Cum ergo das nobis disciplinam, inimicos nostros multipliciter flagellas, ut bonitatem tuam cogitemus judicantes, et cum de nobis judicatur, speremus misericordiam tuam.

12:23  Wherefore thou hast also greatly tormented them, who, in their life, have lived foolishly and unjustly, by the same things which they worshipped.

12:23  Ty, kteří žili hloupě a nespravedlivě, jsi proto potrápil jejich vlastními ohavnostmi.

12:23  Unde et illis qui in vita sua insensate et injuste vixerunt, per hæc quæ coluerunt dedisti summa tormenta.

12:24  For they went astray for a long time in the ways of error, holding those things for gods which are the most worthless among beasts, living after the manner of children without understanding.

12:24  Na cestách bludu totiž velmi zbloudili, když za bohy pokládali ta nejhorší a nejohavnější zvířata a jak hloupá nemluvňata se dali oklamat.

12:24  Etenim in erroris via diutius erraverunt, deos æstimantes hæc quæ in animalibus sunt supervacua, infantium insensatorum more viventes.

12:25  Therefore thou hast sent a judgment upon them, as senseless children, to mock them.

12:25  Jak malým dětem, jimž chybí rozum, jsi jim udělil směšný trest.

12:25  Propter hoc tamquam pueris insensatis judicium in derisum dedisti.

12:26  But they that were not amended by mockeries and reprehensions, experienced the worthy judgment of God.

12:26  Na koho ale takový směšný trest neplatí, zakusí Boží soud, jaký si zasloužil.

12:26  Qui autem ludibriis et increpationibus non sunt correcti, dignum Dei judicium experti sunt.

12:27  For seeing, with indignation, that they suffered by those very things which they took for gods, when they were destroyed by the same, they acknowledged him the true God, whom in time past they denied that they knew: for which cause the end also of their condemnation came upon them.

12:27  Když se totiž ve svém utrpení zlobili na tvory, které pokládali za bohy a skrze které byli trestáni, uviděli a poznali, že pravý Bůh je Ten, kterého předtím znát nechtěli; proto je také stihl ten nejkrutější trest.

12:27  In quibus enim patientes indignabantur per hæc quos putabant deos, in ipsis cum exterminarentur videntes, illum quem olim negabant se nosse, verum Deum agnoverunt ; propter quod et finis condemnationis eorum venit super illos.