CzeB21 - Wisdom - 12

12:1  Ve všem je tvůj neporušitelný duch,

12:2  a proto jen mírně káráš ty, kdo chybují. Připomínáš jim, čím hřeší, a napomínáš je, aby se zbavili špatnosti a tobě, Hospodine, věřili.

12:3  Zhnusil sis ty, kdo kdysi bydleli v tvé svaté zemi,

12:4  kvůli ohavnostem, které páchali – zaříkávání a bezbožné obřady,

12:5  nelítostné vraždění dětí a obětní hody s lidským masem a krví! A tak ses rozhodl ty zasvěcence tajných obřadů

12:6  a rodiče vraždící bezbranné životy vyhubit rukama našich otců,

12:7  aby země, která je ti ze všech nejdražší, mohla být důstojně osídlena Božími dětmi.

12:8  Byl jsi k nim ale shovívavý, protože jsou to lidé, a poslal jsi sršně jako předvoj své armády, aby je vyhladili pozvolně.

12:9  Mohls ty bezbožníky porazit před spravedlivými v boji, naráz je zničit nebezpečnou zvěří nebo přísným slovem,

12:10  ale svým pozvolným trestem jsi dával prostor pokání, i když jsi věděl, že jsou zlé plemeno a špatnost je jim vrozená a že nikdy nezmění své smýšlení,

12:11  neboť to byl rod už od počátku prokletý. Když jsi tedy netrestal jejich hříchy, nebylo to proto, že by ses někoho obával.

12:12  Vždyť kdo řekne: „Cos to udělal?“ Kdo se tvému rozhodnutí postaví? Kdo tě obviní, žes vyhubil národy, kterés učinil? Kdo se s tebou bude přít jako obhájce nespravedlivých?

12:13  Kromě tebe přece není žádný bůh, který by o vše pečoval, před nímž bys musel ospravedlňovat své soudy,

12:14  ani žádný král či vládce, který by se ti mohl postavit a hájit ty, které jsi potrestal.

12:15  Jsi spravedlivý, a tak vše spravedlivě řídíš; odsoudit toho, kdo nezaslouží trest, pokládáš za neslučitelné se svou mocí.

12:16  Neboť tvá síla je počátkem spravedlnosti: tvá svrchovanost nad všemi v tobě budí shovívavost ke všem.

12:17  Projevuješ sílu, když lidé pochybují o tvé dokonalé moci, a ty, kdo ji znají, usvědčuješ z nerozvážnosti.

12:18  I když jsi svrchovaný v síle, soudíš poctivě; zacházíš s námi velmi shovívavě, vždyť máš moc přemáhat, kdykoli chceš.

12:19  Těmito skutky jsi svůj lid naučil, že spravedlivý má být lidumil, a dal jsi svým synům dobrou naději, že z hříchu lze činit pokání.

12:20  Jestliže jsi nepřátele svých dětí trestal tak ohleduplně a šetrně, i když si zasloužili smrt, a dals jim čas a prostor zbavit se špatnosti –

12:21  s jakou opatrností jsi pak soudil své vlastní syny, jejichž otcům jsi dal přísahy a smlouvy s tak dobrými přísliby?

12:22  Káral jsi nás sice, naše nepřátele jsi ale trestal tisíckrát více, abychom v roli soudců pamatovali na tvou dobrotu a v roli souzených očekávali milosrdenství.

12:23  Ty, kteří žili hloupě a nespravedlivě, jsi proto potrápil jejich vlastními ohavnostmi.

12:24  Na cestách bludu totiž velmi zbloudili, když za bohy pokládali ta nejhorší a nejohavnější zvířata a jak hloupá nemluvňata se dali oklamat.

12:25  Jak malým dětem, jimž chybí rozum, jsi jim udělil směšný trest.

12:26  Na koho ale takový směšný trest neplatí, zakusí Boží soud, jaký si zasloužil.

12:27  Když se totiž ve svém utrpení zlobili na tvory, které pokládali za bohy a skrze které byli trestáni, uviděli a poznali, že pravý Bůh je Ten, kterého předtím znát nechtěli; proto je také stihl ten nejkrutější trest.