DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - I Kings - 1

1:1  Now king David was old, and advanced in years: and when he was covered with clothes he was not warm.

1:1  Now king David was old and stricken in years; and they covered him with clothes, but he gat no heat.

1:1  Král David zestárl a dosáhl vysokého věku. Přikrývali ho pokrývkami, ale nemohl se zahřát.

1:1  Král David byl už stařec v pokročilém věku. Nemohl se zahřát, ani když ho přikrývali plášti.

1:1  Král David zestárl, ⌈dosáhl pokročilého věku.⌉ Přikryli ho rouchy, ale nemohl se zahřát.

1:1  Král pak David sstaral se a sešel věkem, a ačkoli jej šaty přikrývali, však nemohl se zahřívati.

1:1  Et rex David senuerat, habebatque ætatis plurimos dies : cumque operiretur vestibus, non calefiebat.

1:2  His servants therefore, said to him: Let us seek for our Lord the king, a young virgin, and let her stand before the king, and cherish him, and sleep in his bosom and warm our lord the king.

1:2  Wherefore his servants said unto him, Let there be sought for my lord the king a young virgin: and let her stand before the king, and let her cherish him, and let her lie in thy bosom, that my lord the king may get heat.

1:2  Proto mu jeho služebníci navrhli: „Ať vyhledají králi, našemu pánu, dívku pannu, aby byla králi k službám a opatrovala ho; bude též uléhat po tvém boku a zahřívat krále, našeho pána.“

1:2  Jeho dvořané mu navrhli: „Když dovolíš, necháme pro pana krále vyhledat nějakou mladou pannu, aby byla králi k službám a pečovala o něj. Bude léhat ve tvé náruči, aby se pan král zahřál.“

1:2  Jeho otroci mu řekli: Ať vyhledají mému pánu a králi dívku, pannu; ⌈ať slouží králi⌉ a je jeho opatrovnicí. Ať leží ve tvém klíně a můj pán a král se zahřeje.

1:2  I řekli jemu služebníci jeho: Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny, kteráž by byla při králi a opatrovala jej, a aby spala v lůnu jeho, a zahřívala pána našeho krále.

1:2  Dixerunt ergo ei servi sui : Quæramus domino nostro regi adolescentulam virginem, et stet coram rege, et foveat eum, dormiatque in sinu suo, et calefaciat dominum nostrum regem.

1:3  So they sought a beautiful young woman, in all the coasts of Israel and they found Abisag, a Sunamitess, and brought her to the king.

1:3  So they sought for a fair damsel throughout all the coasts of Israel, and found Abishag a Shunammite, and brought her to the king.

1:3  Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku, až našli Šúnemanku Abíšagu a přivedli ji ke králi.

1:3  A tak po všech izraelských končinách hledali nejkrásnější dívku, až nalezli Šunemitku Abišag, a přivedli ji ke králi.

1:3  Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku. Nalezli Abíšagu Šúnemitskou a přivedli ji ke králi.

1:3  A protož hledajíce děvečky krásné ve všech končinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a přivedli ji k králi.

1:3  Quæsierunt igitur adolescentulam speciosam in omnibus finibus Israël, et invenerunt Abisag Sunamitidem, et adduxerunt eam ad regem.

1:4  And the damsel was exceedingly beautiful, and she slept with the king, and served him, but the king did not know her.

1:4  And the damsel was very fair, and cherished the king, and ministered to him: but the king knew her not.

1:4  Byla to překrásná dívka; opatrovala krále a obsluhovala ho. Král ji však nepoznal.

1:4  Byla to překrásná dívka. Obsluhovala krále, pečovala o něj, ale král s ní nic neměl.

1:4  Ta dívka byla převelice krásná. Stala se královou opatrovnicí, sloužila mu, ale král ⌈ji nepoznal.⌉

1:4  Kterážto děvečka byla velmi krásná. I opatrovala krále a přisluhovala jemu, ale král jí nepoznal.

1:4  Erat autem puella pulchra nimis, dormiebatque cum rege, et ministrabat ei : rex vero non cognovit eam.

1:5  And Adonias, the son of Haggith, exalted himself, saying: I will be king. And he made himself chariots and horsemen, and fifty men to run before him.

1:5  Then Adonijah the son of Haggith exalted himself, saying, I will be king: and he prepared him chariots and horsemen, and fifty men to run before him.

1:5  Adónijáš, syn Chagítin, se vynášel: „Kralovat budu já.“ A opatřil si vůz, koně a padesát mužů, kteří běhali před ním.

1:5  Tehdy se začal pozvedat Chagitin syn Adoniáš. „Kralovat budu já,“ prohlašoval. Opatřil si vozy a jízdu a běhalo před ním padesát mužů.

1:5  Adónijáš, syn Chagítin, se vynášel slovy: Já budu kralovat. Pořídil si vozy, jezdce a padesát mužů, kteří běhali před ním.

1:5  Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se, říkaje: Jáť budu kralovati. I najednal sobě vozů a jezdců, a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním.

1:5  Adonias autem filius Haggith elevabatur, dicens : Ego regnabo. Fecitque sibi currus et equites, et quinquaginta viros qui currerent ante eum.

1:6  Neither did his father rebuke him at any time, saying: Why hast thou done this? And he also was very beautiful, the next in birth after Absalom.

1:6  And his father had not displeased him at any time in saying, Why hast thou done so? and he also was a very goodly man; and his mother bare him after Absalom.

1:6  Otec ho po celý ten čas nezarmoutil otázkou: „Co to děláš?“ Také on byl velmi pěkné postavy; narodil se po Abšalómovi.

1:6  Jeho otec ho ale nikdy nepokáral, neptal se: „Co to provádíš?“ Adoniáš se narodil hned po Abšalomovi a byl velmi krásný, podobně jako on.

1:6  Jeho otec ho ⌈v životě⌉ nepokáral slovy: Proč jsi tohle provedl? Navíc byl velmi hezkého vzezření. Narodil se po Abšalómovi.

1:6  A nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby řekl: Proč jsi to učinil? Nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po Absolonovi.

1:6  Nec corripuit eum pater suus aliquando, dicens : Quare hoc fecisti ? Erat autem et ipse pulcher valde, secundus natu post Absalom.

1:7  And he conferred with Joab, the son of Sarvia, and with Abiathar, the priest, who furthered Adonias's side.

1:7  And he conferred with Joab the son of Zeruiah, and with Abiathar the priest: and they following Adonijah helped him.

1:7  Dohodl se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem. Ti Adónijáše podporovali.

1:7  Domlouval se s Joábem, synem Ceruji, a s knězem Abiatarem. Ti Adoniáše podporovali.

1:7  Domluvil se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem, a ti Adónijášovi napomáhali.

1:7  I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knězem, kteříž napomáhali Adoniášovi.

1:7  Et sermo ei cum Joab filio Sarviæ, et cum Abiathar sacerdote, qui adjuvabant partes Adoniæ.

1:8  But Sadoc, the priest, and Banaias, the son of Joiada, and Nathan, the prophet, and Semei, and Rei, and the strength of David's army, was not with Adonias.

1:8  But Zadok the priest, and Benaiah the son of Jehoiada, and Nathan the prophet, and Shimei, and Rei, and the mighty men which belonged to David, were not with Adonijah.

1:8  Avšak kněz Sádok a Benajáš, syn Jójadův, ani prorok Nátan a Šimeí, Reí a Davidovi bohatýři při Adónijášovi nestáli.

1:8  Kněz Sádok, Jojadův syn Benajáš, prorok Nátan a Šimei, Rei ani Davidovi přední bojovníci ale za Adoniášem nestáli.

1:8  Ale kněz Sádok, Benajáš, syn Jójadův, prorok Nátan, Šimeí a Reí i Davidovi hrdinové nebyli s Adónijášem.

1:8  Ale Sádoch kněz a Banaiáš syn Joiadův, též Nátan prorok a Simei i Rehi, a jiní přednější, kteréž měl David, nebyli s Adoniášem.

1:8  Sadoc vero sacerdos, et Banaias filius Jojadæ, et Nathan propheta, et Semei et Rei, et robur exercitus David, non erat cum Adonia.

1:9  And Adonias having slain rams and calves, and all fat cattle, by the stone of Zoheleth, which was near the fountain Rogel, invited all his brethren, the king's sons, and all the men of Juda, the king's servants:

1:9  And Adonijah slew sheep and oxen and fat cattle by the stone of Zoheleth, which is by En–rogel, and called all his brethren the king’s sons, and all the men of Judah the king’s servants:

1:9  Adónijáš připravil obětní hod, brav, skot a vykrmený dobytek, u kamene Zócheletu, který je vedle pramene Rogelu, a pozval všechny své bratry, královy syny, i všechny judské muže, královy služebníky.

1:9  Adoniáš odešel obětovat ovce, býky a vykrmená telata ke kameni Zochelet nedaleko pramene En-rogel a sezval tam všechny své bratry, královské syny, i všechny královské dvořany z kmene Juda.

1:9  Adónijáš obětoval brav, skot a vykrmené dobytče u Eben–zócheletu, který je blízko Én–rogelu, a pozval všechny své bratry, královské syny, i všechny judské muže, královské otroky.

1:9  Tedy nabil Adoniáš ovcí a volů a krmného dobytka u kamene Zohelet, kterýž byl u studnice Rogel, a pozval všech bratří svých synů královských, i všech mužů Judských, služebníků králových.

1:9  Immolatis ergo Adonias arietibus et vitulis, et universis pinguibus, juxta lapidem Zoheleth, qui erat vicinus fonti Rogel, vocavit universos fratres suos filios regis, et omnes viros Juda servos regis.

1:10  But Nathan, the prophet, and Banaias, and all the valiant men, and Solomon, his brother, he invited not.

1:10  But Nathan the prophet, and Benaiah, and the mighty men, and Solomon his brother, he called not.

1:10  Ale proroka Nátana, Benajáše, bohatýry a svého bratra Šalomouna nepozval.

1:10  Proroka Nátana, Benajáše, přední bojovníky, ba ani svého bratra Šalomouna ale nepozval.

1:10  Ale proroka Nátana, Benajáše, hrdiny ani svého bratra Šalomouna nepozval.

1:10  Nátana však proroka a Banaiáše a jiných přednějších mužů, ani Šalomouna bratra svého nepozval.

1:10  Nathan autem prophetam, et Banaiam, et robustos quosque, et Salomonem fratrem suum non vocavit.

1:11  And Nathan said to Bethsabee, the mother of Solomon: Hast thou not heard that Adonias, the son of Haggith, reigneth, and our lord David knoweth it not?

1:11  Wherefore Nathan spake unto Bath–sheba the mother of Solomon, saying, Hast thou not heard that Adonijah the son of Haggith doth reign, and David our lord knoweth it not?

1:11  I řekl Nátan Bat-šebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adónijáš, syn Chagítin, stal králem? A David, náš pán, o tom neví.

1:11  Nátan tehdy promluvil s Šalomounovou matkou Batšebou: „Už jsi to slyšela? Chagitin syn Adoniáš kraluje, a náš pán David o tom ani neví!

1:11  Nátan řekl Bat–šebě, matce Šalomounově: Slyšelas, že Adónijáš, syn Chagítin, se stal králem? A náš pán David o tom neví!

1:11  I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounově, řka: Neslyšela-lis, že kraluje Adoniáš syn Haggity, a pán náš David nic neví o tom?

1:11  Dixit itaque Nathan ad Bethsabee matrem Salomonis : Num audisti quod regnaverit Adonias filius Haggith, et dominus noster David hoc ignorat ?

1:12  Now then, come, take my counsel, and save thy life, and the life of thy son Solomon.

1:12  Now therefore come, let me, I pray thee, give thee counsel, that thou mayest save thine own life, and the life of thy son Solomon.

1:12  Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun.

1:12  Pojď tedy, poradím ti, jak zachráníš život sobě i svému synu Šalomounovi.

1:12  ⌈Nuže, dobře ti radím,⌉ zachraň život svůj i život svého syna Šalomouna.

1:12  Protož nyní poď, prosím, a dámť radu, kterouž vysvobodíš život svůj, i život syna svého Šalomouna.

1:12  Nunc ergo veni, accipe consilium a me, et salva animam tuam, filiique tui Salomonis.

1:13  Go, and get thee in to king David, and say to him: Didst not thou, my lord, O king, swear to me, thy handmaid, saying: Solomon, thy son, shall reign after me, and he shall sit on my throne? why then doth Adonias reign?

1:13  Go and get thee in unto king David, and say unto him, Didst not thou, my lord, O king, swear unto thine handmaid, saying, Assuredly Solomon thy son shall reign after me, and he shall sit upon my throne? why then doth Adonijah reign?

1:13  Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ‚Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své otrokyni: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adónijáš?‘

1:13  Jdi hned ke králi Davidovi a řekni: ‚Můj pane a králi, nepřísahal jsi své služebnici: „Po mně bude kralovat tvůj syn Šalomoun; na můj trůn usedne on“? Jak to, že tedy kraluje Adoniáš?‘

1:13  Jdi, ⌈a až přijdeš⌉ ke králi Davidovi, řekni mu: Ty jsi přece, můj pane a králi, přísahal své otrokyni slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn. Proč se stal králem Adónijáš?

1:13  Jdiž, a vejda k králi Davidovi, rci jemu: Zdaliž jsi ty, pane můj králi, nepřisáhl služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a onť seděti bude na stolici mé? Pročež tedy kraluje Adoniáš?

1:13  Vade, et ingredere ad regem David, et dic ei : Nonne tu, domine mi rex, jurasti mihi ancillæ tuæ, dicens : Salomon filius tuus regnabit post me, et ipse sedebit in solio meo ? quare ergo regnat Adonias ?

1:14  And while thou art yet speaking there with the king, I will come in after thee, and will fill up thy words.

1:14  Behold, while thou yet talkest there with the king, I also will come in after thee, and confirm thy words.

1:14  Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.“

1:14  Zatímco budeš mluvit s králem, přijdu tam za tebou a tvá slova potvrdím.“

1:14  A když tam ještě budeš mluvit s králem, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.

1:14  A aj, když ty ještě tam mluviti budeš s králem, přijduť za tebou a doplním řeč tvou.

1:14  Et adhuc ibi te loquente cum rege, ego veniam post te, et complebo sermones tuos.

1:15  So Bethsabee went in to the king into the chamber. Now the king was very old, and Abisag, the Sunamitess, ministered to him.

1:15  And Bath–sheba went in unto the king into the chamber: and the king was very old; and Abishag the Shunammite ministered unto the king.

1:15  Bat-šeba tedy vešla do pokojíka ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šúnemanka Abíšag ho obsluhovala.

1:15  Batšeba tedy vešla ke králi do ložnice. Král už byl velmi starý a pečovala o něj Šunemitka Abišag.

1:15  Bat–šeba tedy vešla ke králi do pokoje. (Král velice zestárl a Abíšag Šúnemitská sloužila králi.)

1:15  A tak vešla Betsabé k králi do pokoje. Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská přisluhovala králi.

1:15  Ingressa est itaque Bethsabee ad regem in cubiculum : rex autem senuerat nimis, et Abisag Sunamitis ministrabat ei.

1:16  Bethsabee bowed herself, and worshipped the king. And the king said to her: What is thy will?

1:16  And Bath–sheba bowed, and did obeisance unto the king. And the king said, What wouldest thou?

1:16  Bat-šeba před králem padla na kolena a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“

1:16  Batšeba padla na kolena a poklonila se králi. „Co si přeješ?“ zeptal se.

1:16  Bat–šeba poklekla a klaněla se králi. Král se zeptal: Co ⌈je s tebou?⌉

1:16  Tedy Betsabé naklonivši hlavy, poklonila se králi. Jížto řekl král: Což chceš?

1:16  Inclinavit se Bethsabee, et adoravit regem. Ad quam rex : Quid tibi, inquit, vis ?

1:17  She answered, and said: My lord, thou didst swear to thy handmaid, by the Lord thy God, saying: Solomon, thy son, shall reign after me, and he shall sit on my throne.

1:17  And she said unto him, My lord, thou swarest by the Lord thy God unto thine handmaid, saying, Assuredly Solomon thy son shall reign after me, and he shall sit upon my throne.

1:17  Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn‘.

1:17  „Pane můj,“ odpověděla mu, „ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Po mně bude králem tvůj syn Šalomoun. Na můj trůn usedne on.‘

1:17  Odpověděla mu: Můj pane! Ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn.

1:17  I odpověděla jemu: Pane můj, ty jsi přisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé.

1:17  Quæ respondens, ait : Domine mi, tu jurasti per Dominum Deum tuum ancillæ tuæ : Salomon filius tuus regnabit post me, et ipse sedebit in solio meo.

1:18  And behold, now Adonias reigneth, and thou, my lord the king, knowest nothing of it.

1:18  And now, behold, Adonijah reigneth; and now, my lord the king, thou knowest it not:

1:18  A hle, teď se stal králem Adónijáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš.

1:18  A hle, teď kraluje Adoniáš, a ty, můj královský pane, o tom ani nevíš.

1:18  Ale nyní, pohleď, Adónijáš se stal králem a ty, můj pane a králi, o tom nevíš!

1:18  A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane můj králi, nic nevíš o tom.

1:18  Et ecce nunc Adonias regnat, te, domine mi rex, ignorante.

1:19  He hath killed oxen, and all fat cattle, and many rams, and invited all the king's sons, and Abiathar, the priest, and Joab, the general of the army: but Solomon, thy servant, he invited not.

1:19  And he hath slain oxen and fat cattle and sheep in abundance, and hath called all the sons of the king, and Abiathar the priest, and Joab the captain of the host: but Solomon thy servant hath he not called.

1:19  Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Ebjátara a velitele vojska Jóaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval.

1:19  Obětoval ovce, vykrmená telata a množství skotu a sezval tam všechny královské syny i kněze Abiatara a velitele vojska Joába, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval.

1:19  Obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, pozval všechny královské syny, kněze Ebjátara a velitele armády Jóaba, ale tvého otroka Šalomouna nepozval.

1:19  Nebo nabiv volů a krmného dobytka a ovec množství, pozval všech synů královských, i Abiatara kněze a Joába hejtmana vojska, Šalomouna pak služebníka tvého nepozval.

1:19  Mactavit boves, et pinguia quæque, et arietes plurimos, et vocavit omnes filios regis, Abiathar quoque sacerdotem, et Joab principem militiæ : Salomonem autem servum tuum non vocavit.

1:20  And now, my lord, O king, the eyes of all Israel are upon thee, that thou shouldst tell them, who shall sit on thy throne, my lord the king, after thee.

1:20  And thou, my lord, O king, the eyes of all Israel are upon thee, that thou shouldest tell them who shall sit on the throne of my lord the king after him.

1:20  K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána.

1:20  Oči celého Izraele teď vzhlíží k tobě, můj pane a králi, abys jim oznámil, kdo usedne na královský trůn po mém pánovi.

1:20  A nyní, můj pane a králi, oči všech Izraelců jsou upřeny na tebe, abys jim oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm.

1:20  Ješto ty, pane můj králi, víš, že oči všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by seděti měl na stolici pána mého krále po tobě.

1:20  Verumtamen, domine mi rex, in te oculi respiciunt totius Israël, ut indices eis quis sedere debeat in solio tuo, domine mi rex, post te.

1:21  Otherwise it shall come to pass, when my lord the king sleepeth with his fathers, that I, and my son, Solomon, shall be accounted offenders.

1:21  Otherwise it shall come to pass, when my lord the king shall sleep with his fathers, that I and my son Solomon shall be counted offenders.

1:21  Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“

1:21  Jinak, až můj královský pán ulehne ke svým otcům, já i můj syn Šalomoun dopadneme jako zločinci.“

1:21  Jinak se stane, až můj pán a král ulehne ⌈se svými⌉ otci, že já a můj syn Šalomoun budeme považováni za hříšníky.

1:21  Sic jinak bude to, když usne pán můj král s otci svými, že já a syn můj Šalomoun budeme jako hříšníci.

1:21  Eritque, cum dormierit dominus meus rex cum patribus suis, erimus ego et filius meus Salomon peccatores.

1:22  As she was yet speaking with the king, Nathan, the prophet, came.

1:22  And, lo, while she yet talked with the king, Nathan the prophet also came in.

1:22  Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan.

1:22  Ještě hovořila s králem, když vtom přišel prorok Nátan.

1:22  Ještě když mluvila s králem, přišel prorok Nátan.

1:22  A aj, když ještě ona mluvila s králem, přišel Nátan prorok.

1:22  Adhuc illa loquente cum rege, Nathan propheta venit.

1:23  And they told the king, saying: Nathan, the prophet, is here. And when he was come in before the king, and had worshipped, bowing down to the ground,

1:23  And they told the king, saying, Behold Nathan the prophet. And when he was come in before the king, he bowed himself before the king with his face to the ground.

1:23  Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi.

1:23  „Je zde prorok Nátan,“ ohlásili králi. Když Nátan předstoupil před krále, poklonil se mu tváří k zemi

1:23  Oznámili králi: Je zde prorok Nátan. Přišel před krále a poklonil se před králem tváří k zemi.

1:23  I oznámili králi, řkouce: Aj, teď Nátan prorok. A tak všel před krále, a poklonil se jemu tváří svou až k zemi.

1:23  Et nuntiaverunt regi, dicentes : Adest Nathan propheta. Cumque introisset in conspectu regis, et adorasset eum pronus in terram,

1:24  Nathan said: My lord, O king, hast thou said: Let Adonias reign after me, and let him sit upon my throne?

1:24  And Nathan said, My lord, O king, hast thou said, Adonijah shall reign after me, and he shall sit upon my throne?

1:24  Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adónijáš, ten dosedne na můj trůn‘?

1:24  a řekl: „Můj pane a králi, prohlásil jsi snad: ‚Po mně bude kralovat Adoniáš; na můj trůn usedne on‘?

1:24  Nátan se zeptal: Můj pane a králi, ty jsi řekl: Adónijáš bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn?

1:24  Zatím řekl Nátan: Pane můj králi, ty-lis pověděl: Adoniáš kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé?

1:24  dixit Nathan : Domine mi rex, tu dixisti : Adonias regnet post me, et ipse sedeat super thronum meum ?

1:25  Because he is gone down to day, and hath killed oxen, and fatlings, and many rams, and invited all the king's sons, and the captains of the army, and Abiathar the priest: and they are eating and drinking before him, and saying: God save king Adonias:

1:25  For he is gone down this day, and hath slain oxen and fat cattle and sheep in abundance, and hath called all the king’s sons, and the captains of the host, and Abiathar the priest; and, behold, they eat and drink before him, and say, God save king Adonijah.

1:25  Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Ebjátara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adónijáš!‘

1:25  Dnes totiž odešel obětovat skot, vykrmená telata a množství ovcí a sezval všechny královské syny i vojenské velitele a také kněze Abiatara. Ti s ním hodují, pijí a volají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘

1:25  Neboť dnes sestoupil, aby obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královské syny, velitele armády a kněze Ebjátara. A teď jedí a pijí před ním a volají: Ať žije král Adónijáš!

1:25  Nebo odšed dnes, nabil volů a krmného dobytka, i ovec množství, a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska, i Abiatara kněze. A hle, oni jedí a pijí před ním, a praví: Živ buď král Adoniáš.

1:25  Quia descendit hodie, et immolavit boves, et pinguia, et arietes plurimos, et vocavit universos filios regis et principes exercitus, Abiathar quoque sacerdotem, illisque vescentibus et bibentibus coram eo, et dicentibus : Vivat rex Adonias :

1:26  But me, thy servant, and Sadoc, the priest, and Banaias, the son of Joiada, and Solomon, thy servant, he hath not invited.

1:26  But me, even me thy servant, and Zadok the priest, and Benaiah the son of Jehoiada, and thy servant Solomon, hath he not called.

1:26  Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sádoka a Benajáše, syna Jójadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval.

1:26  Mě, tvého služebníka, ani kněze Sádoka, ani Benajáše, syna Jojadova, ba ani tvého služebníka Šalomouna ale nepozval.

1:26  Ale mě, tvého otroka, kněze Sádoka, Benajáše, syna Jójadova, ani tvého otroka Šalomouna nepozval.

1:26  Mne pak služebníka tvého, a Sádocha kněze, a Banaiáše syna Joiadova, a Šalomouna služebníka tvého nepozval.

1:26  me servum tuum, et Sadoc sacerdotem, et Banaiam filium Jojadæ, et Salomonem famulum tuum non vocavit.

1:27  Is this word come out from my lord the king, and hast thou not told me, thy servant, who should sit on the throne of my lord the king after him?

1:27  Is this thing done by my lord the king, and thou hast not shewed it unto thy servant, who should sit on the throne of my lord the king after him?

1:27  Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“

1:27  Je to snad nařízení od mého královského pána? Můj pán a král nesdělil svému služebníkovi, kdo usedne na trůn po něm.“

1:27  Stala se tato věc od mého pána a krále, aniž bys ⌈svým otrokům⌉ oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm?

1:27  Tak-liž jest ode pána mého krále nařízeno? Mně jsi zajisté neoznámil služebníku svému, kdo bude seděti na stolici pána mého krále po tobě?

1:27  Numquid a domino meo rege exivit hoc verbum, et mihi non indicasti servo tuo quis sessurus esset super thronum domini mei regis post eum ?

1:28  And king David answered, and said: Call to me Bethsabee. And when she was come in to the king, and stood before him,

1:28  Then king David answered and said, Call me Bath–sheba. And she came into the king’s presence, and stood before the king.

1:28  Král David odpověděl: „Zavolejte mi Bat-šebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát.

1:28  „Zavolejte mi Batšebu,“ odpověděl král David. Když přišla ke králi a postavila se před ním,

1:28  Král David odpověděl: Zavolejte mi Bat–šebu! Přišla před krále a stála před králem.

1:28  A odpovídaje král David, řekl: Zavolejte mi Betsabé. Kteráž všedši před krále, stála před ním.

1:28  Et respondit rex David, dicens : Vocate ad me Bethsabee. Quæ cum fuisset ingressa coram rege, et stetisset ante eum,

1:29  The king swore, and said: As the Lord liveth, who hath delivered my soul out of all distress,

1:29  And the king sware, and said, As the Lord liveth, that hath redeemed my soul out of all distress,

1:29  Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení,

1:29  král jí přísahal: „Jakože je živ Hospodin, který vykoupil můj život z každého soužení,

1:29  Potom král přísahal: Jakože živ je Hospodin, který vykoupil mou duši z každého soužení,

1:29  I přisáhl král, řka: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí,

1:29  juravit rex, et ait : Vivit Dominus, qui eruit animam meam de omni angustia,

1:30  Even as I swore to thee, by the Lord, the God of Israel, saying: Solomon thy son, shall reign after me, and he shall sit upon my throne in my stead, so will I do this day.

1:30  Even as I sware unto thee by the Lord God of Israel, saying, Assuredly Solomon thy son shall reign after me, and he shall sit upon my throne in my stead; even so will I certainly do this day.

1:30  jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“

1:30  dnes ti splním, co jsem přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele: Po mně bude králem tvůj syn Šalomoun; po mně na můj trůn usedne on.“

1:30  tak jako jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn místo mě, tak dnes učiním.

1:30  Že jakož jsem přisáhl tobě skrze Hospodina Boha Izraelského, řka, že syn tvůj Šalomoun kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé místo mně, takť učiním dnes.

1:30  quia sicut juravi tibi per Dominum Deum Israël, dicens : Salomon filius tuus regnabit post me, et ipse sedebit super solium meum pro me : sic faciam hodie.

1:31  And Bethsabee, bowing with her face to the earth, worshipped the king, saying: May my lord David live for ever.

1:31  Then Bath–sheba bowed with her face to the earth, and did reverence to the king, and said, Let my lord king David live for ever.

1:31  Bat-šeba padla na kolena, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“

1:31  Batšeba padla na kolena a poklonila se králi tváří k zemi se slovy: „David, můj pán a král, ať žije navěky!“

1:31  Bat–šeba poklekla s tváří k zemi, klaněla se králi a řekla: Ať žije můj pán a král David navěky.

1:31  A naklonivši hlavy Betsabé tváří k zemi, poklonu učinila králi a řekla: Živ buď pán můj král David na věky.

1:31  Summissoque Bethsabee in terram vultu, adoravit regem, dicens : Vivat dominus meus David in æternum.

1:32  King David also said: Call me Sadoc, the priest, and Nathan, the prophet, and Banaias, the son of Joiada. And when they were come in before the king,

1:32  And king David said, Call me Zadok the priest, and Nathan the prophet, and Benaiah the son of Jehoiada. And they came before the king.

1:32  Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova.“ Když předstoupili před krále,

1:32  Král David potom řekl: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova.“ Když přišli ke králi,

1:32  Nato král David řekl: Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova. I přišli před krále.

1:32  Řekl ještě král David: Zavolejte ke mně Sádocha kněze a Nátana proroka, a Banaiáše syna Joiadova. Kteřížto vešli před krále.

1:32  Dixit quoque rex David : Vocate mihi Sadoc sacerdotem, et Nathan prophetam, et Banaiam filium Jojadæ. Qui cum ingressi fuissent coram rege,

1:33  He said to them: Take with you the servants of your lord, and set my son Solomon upon my mule: and bring him to Gihon:

1:33  The king also said unto them, Take with you the servants of your lord, and cause Solomon my son to ride upon mine own mule, and bring him down to Gihon:

1:33  král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gichónu.

1:33  řekl jim: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na moji mulu a dovezte ho k prameni Gíchon.

1:33  Král jim řekl: Vezměte s sebou otroky svého pána, mého syna Šalomouna posaďte na mou mezkyni a přiveďte ho dolů ke Gichónu.

1:33  I řekl jim král: Vezměte s sebou služebníky pána svého, a vsaďte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a veďte ji k Gihonu.

1:33  dixit ad eos : Tollite vobiscum servos domini vestri, et imponite Salomonem filium meum super mulam meam, et ducite eum in Gihon.

1:34  And let Sadoc, the priest, and Nathan, the prophet, anoint him there king over Israel: and you shall sound the trumpet, and shall say: God save king Solomon.

1:34  And let Zadok the priest and Nathan the prophet anoint him there king over Israel: and blow ye with the trumpet, and say, God save king Solomon.

1:34  Tam ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘

1:34  Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan prohlásí za krále nad Izraelem. Potom trubte na beraní roh a volejte: ‚Ať žije král Šalomoun!‘

1:34  Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Nato zatrubte na beraní roh a volejte: Ať žije král Šalomoun!

1:34  I pomaže ho tam Sádoch kněz a Nátan prorok za krále nad Izraelem, a troubiti budete troubou, a díte: Živ buď král Šalomoun.

1:34  Et ungat eum ibi Sadoc sacerdos et Nathan propheta in regem super Israël : et canetis buccina, atque dicetis : Vivat rex Salomon.

1:35  And you shall come up after him, and he shall come, and shall sit upon my throne, and he shall reign in my stead: and I will appoint him to be ruler over Israel, and over Juda.

1:35  Then ye shall come up after him, that he may come and sit upon my throne; for he shall be king in my stead: and I have appointed him to be ruler over Israel and over Judah.

1:35  Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vévodou nad Izraelem i nad Judou.“

1:35  Pak ho doprovodíte zpět. Až přijde, usedne na můj trůn a bude kralovat místo mě. Jeho určuji za vůdce nad Izraelem i Judou.“

1:35  Pak vystupte za ním a on ať jde a usedne na můj trůn, on bude kralovat místo mě. Jej jsem ustanovil, aby byl vévodou nad Izraelem a Judou.

1:35  Potom vstoupíte zase, jdouce za ním. Kterýž přijda, seděti bude na stolici mé, a on kralovati bude místo mne; nebť jsem jemu přikázal, aby byl vůdcí nad Izraelem i nad Judou.

1:35  Et ascendetis post eum, et veniet, et sedebit super solium meum, et ipse regnabit pro me : illique præcipiam ut sit dux super Israël et super Judam.

1:36  And Banaias, the son of Joiada, answered the king, saying: Amen: so say the Lord, the God of my lord the king.

1:36  And Benaiah the son of Jehoiada answered the king, and said, Amen: the Lord God of my lord the king say so too.

1:36  Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: „Stane se! Tak rozhodl Hospodin, Bůh krále, mého pána.

1:36  „Amen,“ odpověděl králi Benajáš, syn Jojadův. „Tak promluvil Hospodin, Bůh mého pána a krále.

1:36  Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: Amen. Tak ať promluví Hospodin, Bůh mého pána a krále.

1:36  A odpovídaje Banaiáš syn Joiadův králi, řekl: Amen. Způsobiž to Hospodin, Bůh pána mého krále.

1:36  Et respondit Banaias filius Jojadæ regi, dicens : Amen : sic loquatur Dominus Deus domini mei regis.

1:37  As the Lord hath been with my lord the king, so be he with Solomon, and make his throne higher than the throne of my lord king David.

1:37  As the Lord hath been with my lord the king, even so be he with Solomon, and make his throne greater than the throne of my lord king David.

1:37  Jako byl Hospodin při králi, mém pánu, tak ať je při Šalomounovi a ať vyvýší jeho trůn nad trůn krále Davida, mého pána.“

1:37  Jako býval Hospodin s mým královským pánem, tak ať je i s Šalomounem. Ať jeho trůn zvelebí ještě více než trůn mého pána, krále Davida!“

1:37  Jako byl Hospodin s mým pánem a králem, tak ať je s Šalomounem a ať vyvýší jeho trůn nad trůn mého pána a krále Davida.

1:37  A jakož byl Hospodin se pánem mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž stolici jeho více, než stolici pána mého krále Davida.

1:37  Quomodo fuit Dominus cum domino meo rege, sic sit cum Salomone, et sublimius faciat solium ejus a solio domini mei regis David.

1:38  So Sadoc, the priest, and Nathan, the prophet, went down, and Banaias, the son of Joiada, and the Cerethi, and Phelethi: and they set Solomon upon the mule of king David, and brought him to Gihon.

1:38  So Zadok the priest, and Nathan the prophet, and Benaiah the son of Jehoiada, and the Cherethites, and the Pelethites, went down, and caused Solomon to ride upon king David’s mule, and brought him to Gihon.

1:38  Kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jójadův, i Keretejci a Peletejci sešli dolů; Šalomouna posadili na mezkyni krále Davida a vedli ho ke Gichónu.

1:38  Kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jojadův, se tedy vydali s gardou Kréťanů a Pléťanů na cestu. Šalomouna posadili na mulu krále Davida a odvedli ho ke Gíchonu.

1:38  Kněz Sádok, prorok Nátan, Benajáš, syn Jójadův, a Keretejci i Peletejci sestoupili, posadili Šalomouna na mezkyni krále Davida a přivedli ho ke Gichónu.

1:38  A tak šli dolů Sádoch kněz a Nátan prorok, a Banaiáš syn Joiadův, Cheretejští také i Peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida, a dovedli jej k Gihonu.

1:38  Descendit ergo Sadoc sacerdos, et Nathan propheta, et Banaias filius Jojadæ, et Cerethi, et Phelethi : et imposuerunt Salomonem super mulam regis David, et adduxerunt eum in Gihon.

1:39  And Sadoc, the priest, took a horn of oil out of the tabernacle, and anointed Solomon: and they sounded the trumpet, and all the people said: God save king Solomon.

1:39  And Zadok the priest took an horn of oil out of the tabernacle, and anointed Solomon. And they blew the trumpet; and all the people said, God save king Solomon.

1:39  Kněz Sádok vzal ze stanu Hospodinova roh s olejem a Šalomouna pomazal. Zatroubili na polnici a všechen lid provolal: „Ať žije král Šalomoun!“

1:39  Kněz Sádok vzal z Hospodinova stánku roh s olejem a pomazal Šalomouna. Pak zatroubili na beraní roh a všichni přítomní zvolali: „Ať žije král Šalomoun!“

1:39  Kněz Sádok vzal ze stanu roh s olejem a Šalomouna pomazal. Nato zatroubili na beraní roh a všechen lid volal: Ať žije král Šalomoun!

1:39  Vzal také Sádoch kněz roh oleje z stánku, a pomazal Šalomouna. Potom troubili trubou, a řekl všecken lid: Živ buď král Šalomoun.

1:39  Sumpsitque Sadoc sacerdos cornu olei de tabernaculo, et unxit Salomonem : et cecinerunt buccina, et dixit omnis populus : Vivat rex Salomon.

1:40  And all the multitude went up after him, and the people played with pipes, and rejoiced with a great joy, and the earth rang with the noise of their cry.

1:40  And all the people came up after him, and the people piped with pipes, and rejoiced with great joy, so that the earth rent with the sound of them.

1:40  Všechen lid pak šel vzhůru za ním, pískal na píšťaly a převelice se radoval; země od toho hluku až pukala.

1:40  Celý ten zástup ho pak doprovázel zpět, pískali na píšťaly a radovali se tak nadšeně, až se tím hlukem otřásala zem.

1:40  Všechen lid šel vzhůru za ním, lid hrál na flétny a převelice se radoval, až země jejich halasem pukala.

1:40  I vstoupil všecken lid za ním; kterýžto lid prozpěvoval s plésáním, a veselil se radostí velikou, tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich.

1:40  Et ascendit universa multitudo post eum, et populus canentium tibiis, et lætantium gaudio magno : et insonuit terra a clamore eorum.

1:41  And Adonias, and all that were invited by him, heard it, and now the feast was at an end. Joab also, hearing the sound of the trumpet, said: What meaneth this noise of the city in an uproar?

1:41  And Adonijah and all the guests that were with him heard it as they had made an end of eating. And when Joab heard the sound of the trumpet, he said, Wherefore is this noise of the city being in an uproar?

1:41  Adónijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním, to uslyšeli, když hostina končila. Jóab zaslechl zvuk polnice a otázal se: „Co je to ve městě za velký halas?“

1:41  Zaslechl to Adoniáš i všichni jeho hosté. Právě když končili hostinu, Joáb uslyšel zvuk beraního rohu. „Co je to ve městě za hluk?“ ptal se.

1:41  Uslyšel to Adónijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním a už dojedli. Když Jóab uslyšel zvuk beraního rohu, zeptal se: Proč je ⌈ve městě takový velký halas?⌉

1:41  Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní, kteříž byli s ním, (byli pak již pojedli,) slyše také i Joáb zvuk trouby, řekl: Jaký to zvuk v městě hlučících?

1:41  Audivit autem Adonias, et omnes qui invitati fuerant ab eo : jamque convivium finitum erat : sed et Joab, audita voce tubæ, ait : Quid sibi vult clamor civitatis tumultuantis ?

1:42  While he yet spoke, Jonathan, the son of Abiathar, the priest, came: and Adonias said to him: Come in, because thou art a valiant man, and bringest good news.

1:42  And while he yet spake, behold, Jonathan the son of Abiathar the priest came: and Adonijah said unto him, Come in; for thou art a valiant man, and bringest good tidings.

1:42  Zatímco ještě mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara, a Adónijáš mu řekl: „Pojď, ty jsi statečný muž a jistě přinášíš dobrou zvěst.“

1:42  Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jonatan, syn kněze Abiatara. Adoniáš ho vyzval: „Pojď blíž. Jsi ctihodný muž, jistě neseš dobré zprávy.“

1:42  Ještě když mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara. Adónijáš řekl: Pojď, vždyť jsi oddaný muž, jistě přinášíš dobrou zprávu.

1:42  A když on ještě mluvil, aj, Jonata syn Abiatara kněze přišel, jemuž řekl Adoniáš: Přistup sem, nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš.

1:42  Adhuc illo loquente, Jonathas filius Abiathar sacerdotis venit : cui dixit Adonias : Ingredere, quia vir fortis es, et bona nuntians.

1:43  And Jonathan answered Adonias: Not so: for our lord, king David, hath appointed Solomon king;

1:43  And Jonathan answered and said to Adonijah, Verily our lord king David hath made Solomon king.

1:43  Ale Jónatan Adónijášovi odpověděl: „Naopak. Král David, náš pán, ustanovil za krále Šalomouna.

1:43  „Nenesu,“ odpověděl mu Jonatan. „Náš pán, král David, ustanovil za krále Šalomouna.

1:43  Ale Jónatan Adónijášovi odpověděl: Kdepak, náš pán a král David ustanovil králem Šalomouna.

1:43  Tedy odpovídaje Jonata, řekl Adoniášovi: Právě jižtě pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále.

1:43  Responditque Jonathas Adoniæ : Nequaquam : dominus enim noster rex David regem constituit Salomonem :

1:44  And hath sent with him Sadoc, the priest, and Nathan, the prophet, and Banaias, the son of Joiada, and the Cerethi, and the Phelethi, and they have set him upon the king's mule:

1:44  And the king hath sent with him Zadok the priest, and Nathan the prophet, and Benaiah the son of Jehoiada, and the Cherethites, and the Pelethites, and they have caused him to ride upon the king’s mule:

1:44  Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova, i Keretejce a Peletejce a posadili ho na královu mezkyni.

1:44  Poslal s ním kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova, s gardou Kréťanů a Pléťanů. Posadili ho na královu mulu

1:44  Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana, Benajáše, syna Jójadova, a Keretejce i Peletejce, posadili ho na královu mezkyni

1:44  Nebo poslal s ním král Sádocha kněze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova, ano i Cheretejské a Peletejské, a vsadili jej na mezkyni královskou.

1:44  misitque cum eo Sadoc sacerdotem, et Nathan prophetam, et Banaiam filium Jojadæ, et Cerethi, et Phelethi, et imposuerunt eum super mulam regis.

1:45  And Sadoc, the priest, and Nathan, the prophet, have anointed him king, in Gihon: and they are gone up from thence rejoicing, so that the city rang again: this is the noise that you have heard.

1:45  And Zadok the priest and Nathan the prophet have anointed him king in Gihon: and they are come up from thence rejoicing, so that the city rang again. This is the noise that ye have heard.

1:45  Kněz Sádok a prorok Nátan ho u Gichónu pomazali za krále, a když šli odtamtud radostně vzhůru, město halasilo. To byl ten zvuk, který jste zaslechli.

1:45  a kněz Sádok s prorokem Nátanem ho u Gíchonu pomazali za krále. Vraceli se odtamtud s veselím a celé město teď oslavuje. To byl ten hluk, který jste slyšeli.

1:45  a kněz Sádok a prorok Nátan ho pomazali v Gichónu za krále. Pak odtamtud šli radostně vzhůru a celé město se shluklo. To je ten halas, který jste slyšeli.

1:45  I pomazali jej Sádoch kněz a Nátan prorok za krále u Gihonu, a vstupovali odtud s radostí, tak že hlučelo město. Toť jest zvuk ten, kterýž jste slyšeli.

1:45  Unxeruntque eum Sadoc sacerdos et Nathan propheta regem in Gihon : et ascenderunt inde lætantes, et insonuit civitas : hæc est vox quam audistis.

1:46  Moreover, Solomon sitteth upon the throne of the kingdom.

1:46  And also Solomon sitteth on the throne of the kingdom.

1:46  Šalomoun už dosedl na královský trůn.

1:46  Šalomoun usedl na královský trůn.

1:46  Šalomoun již usedl na královský trůn.

1:46  Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou.

1:46  Sed et Salomon sedet super solium regni.

1:47  And the king's servants going in, have blessed our lord king David, saying: May God make the name of Solomon greater than thy name, and make his throne greater than thy throne. And the king adored in his bed:

1:47  And moreover the king’s servants came to bless our lord king David, saying, God make the name of Solomon better than thy name, and make his throne greater than thy throne. And the king bowed himself upon the bed.

1:47  Královi služebníci přišli rovněž a dobrořečili našemu pánu, králi Davidovi: ‚Ať tvůj Bůh učiní jméno Šalomounovo slavnějším než tvé jméno a ať vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn.‘ A král se na svém lůžku poklonil.

1:47  Královi dvořané přišli našemu pánu a králi Davidovi blahopřát. Říkali: ‚Kéž tvůj Bůh zvelebí Šalomounovo jméno ještě více než tvé a kéž jeho trůn pozvedne ještě více než tvůj.‘ Nato se král na loži poklonil

1:47  A královi otroci již přišli poblahopřát našemu pánu a králi Davidovi slovy: Ať Bůh učiní jméno Šalomounovo větším nad tvé jméno a vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn. A král se poklonil na své posteli.

1:47  Nýbrž i služebníci královští přišli, aby dobrořečili pánu našemu, králi Davidovi, řkouce: Učiniž slavné Bůh tvůj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém.

1:47  Et ingressi servi regis benedixerunt domino nostro regi David, dicentes : Amplificet Deus nomen Salomonis super nomen tuum, et magnificet thronus ejus super thronum tuum. Et adoravit rex in lectulo suo :

1:48  And he said: Blessed be the Lord, the God of Israel, who hath given this day one to sit on my throne, my eyes seeing it.

1:48  And also thus said the king, Blessed be the Lord God of Israel, which hath given one to sit on my throne this day, mine eyes even seeing it.

1:48  Poté král řekl: ‚Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že nám dal dnes toho, kdo bude sedět na mém trůnu, a že to mé oči vidí.‘“

1:48  a řekl: ‚Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který dnes před mýma očima dosadil následníka na můj trůn.‘“

1:48  Král také promluvil takto: ⌈Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele,⌉ že dal dnes ⌈toho, kdo usedl⌉ na můj trůn, a mé oči to vidí.

1:48  Ano i král takto řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž dal dnes sedícího na trůnu mém, a abych na to očima svýma hleděl.

1:48  et locutus est : Benedictus Dominus Deus Israël, qui dedit hodie sedentem in solio meo, videntibus oculis meis.

1:49  Then all the guests of Adonias were afraid, and they all arose, and every man went his way.

1:49  And all the guests that were with Adonijah were afraid, and rose up, and went every man his way.

1:49  Tu se všichni pozvaní, kteří byli při Adónijášovi, roztřásli, vstali a každý šel svou cestou.

1:49  Mezi Adoniášovými hosty zavládlo zděšení. Všichni přítomní se zvedli a rozprchli se každý svou cestou.

1:49  Nato všichni pozvaní, kteří byli s Adónijášem, vyděšeně vstali a šli každý svou cestou.

1:49  I předěšeni jsou, a vstavše všickni ti pozvaní, kteříž byli při Adoniášovi, odešli jeden každý cestou svou.

1:49  Territi sunt ergo, et surrexerunt omnes qui invitati fuerant ab Adonia, et ivit unusquisque in viam suam.

1:50  And Adonias fearing Solomon, arose and went, and took hold of the horn of the altar.

1:50  And Adonijah feared because of Solomon, and arose, and went, and caught hold on the horns of the altar.

1:50  I Adónijáš vstal a ze strachu před Šalomounem šel a chytil se rohů oltáře.

1:50  Adoniáš vstal a ze strachu před Šalomounem se běžel chytit rohů oltáře.

1:50  Adónijáš se bál Šalomouna, vstal, šel a chytil se rohů oltáře.

1:50  Adoniáš také boje se Šalomouna, vstav, odšel a chytil se rohů oltáře.

1:50  Adonias autem timens Salomonem, surrexit, et abiit, tenuitque cornu altaris.

1:51  And they told Solomon, saying: Behold Adonias fearing king Solomon, hath taken hold of the horn of the altar, saying: Let king Solomon swear to me this day, that he will not kill his servant with the sword.

1:51  And it was told Solomon, saying, Behold, Adonijah feareth king Solomon: for, lo, he hath caught hold on the horns of the altar, saying, Let king Solomon swear unto me to day that he will not slay his servant with the sword.

1:51  Šalomounovi oznámili: „Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna, drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka neusmrtí mečem.‘“

1:51  Šalomounovi bylo oznámeno: „Hle, Adoniáš má z krále Šalomouna strach. Drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka nenechá popravit!‘“

1:51  Šalomounovi bylo oznámeno: Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna a chytil se rohů oltáře se slovy: Ať mi nejprve král Šalomoun odpřisáhne, že neusmrtí svého otroka mečem.

1:51  I pověděli Šalomounovi, řkouce: Aj, Adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře a praví: Nechť mi přisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého mečem.

1:51  Et nuntiaverunt Salomoni, dicentes : Ecce Adonias timens regem Salomonem, tenuit cornu altaris, dicens : Juret mihi rex Salomon hodie, quod non interficiat servum suum gladio.

1:52  And Solomon said: If he be a good man, there shall not so much as one hair of his head fall to the ground: but if evil be found in him, he shall die.

1:52  And Solomon said, If he will shew himself a worthy man, there shall not an hair of him fall to the earth: but if wickedness shall be found in him, he shall die.

1:52  Šalomoun řekl: „Bude-li se chovat jako statečný muž, ani vlas mu nespadne na zem, bude-li však na něm shledáno něco zlého, zemře.“

1:52  „Ukáže-li se jako čestný muž,“ prohlásil Šalomoun, „nespadne mu z hlavy ani vlásek. Zjistí-li se však na něm něco zlého, zemře.“

1:52  Šalomoun řekl: Jestliže bude oddaný, nespadne mu ani vlas na zem. Ale jestliže ⌈při něm bude něco zlého,⌉ zemře.

1:52  I řekl Šalomoun: Bude-li muž statečný, nespadneť vlas s něho na zem; pakliť co zlého na něm nalezeno bude, umřeť.

1:52  Dixitque Salomon : Si fuerit vir bonus, non cadet ne unus quidem capillus ejus in terram : sin autem malum inventum fuerit in eo, morietur.

1:53  Then king Solomon sent, and brought him out from the altar: and going in, he worshipped king Solomon: and Solomon said to him: Go to thy house.

1:53  So king Solomon sent, and they brought him down from the altar. And he came and bowed himself to king Solomon: and Solomon said unto him, Go to thine house.

1:53  Král Šalomoun ho dal odvést od oltáře a on přišel a poklonil se králi Šalomounovi. Šalomoun mu řekl: „Jdi do svého domu.“

1:53  S tím ho Šalomoun nechal odvést od oltáře. Adoniáš pak přišel a poklonil se Šalomounovi jakožto králi. „Jdi domů,“ řekl mu na to Šalomoun.

1:53  Král Šalomoun poslal, aby ho odvedli od oltáře. Když přišel a poklonil se před králem, Šalomoun mu řekl: Jdi domů.

1:53  Poslal tedy král Šalomoun, aby jej odvedli od oltáře. Kterýž přišed, poklonil se králi Šalomounovi. Jemuž řekl Šalomoun: Jdiž do domu svého.

1:53  Misit ergo rex Salomon, et eduxit eum ab altari : et ingressus adoravit regem Salomonem : dixitque ei Salomon : Vade in domum tuam.