CzeB21 - II Corinthians - 11

11:1  Kéž byste ode mě snesli trochu pošetilosti – mějte se mnou prosím strpení.

11:2  Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jedinému muži – Kristu, k němuž vás chci přivést jako neposkvrněnou pannu.

11:3  Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva.

11:4  Když totiž někdo přijde kázat jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, rádi to snášíte!

11:5  Myslím, že si s těmi veleapoštoly v ničem nezadám.

11:6  Nemám sice výřečnost, ale zato mám poznání, jak jste se při každé příležitosti mohli vždycky přesvědčit.

11:7  Anebo jsem spáchal něco zlého, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo? Ponižoval jsem se, abyste se vy dostali výš.

11:8  Jiné církve jsem odíral – bral jsem od nich výplatu, abych mohl sloužit vám.

11:9  Když jsem se u vás ocitl v nouzi, nebyl jsem nikomu na obtíž; co jsem potřeboval, mi přinesli bratři z Makedonie. Za všech okolností jsem se střežil a budu se střežit i nadále, abych pro vás nebyl břemenem.

11:10  Jakože je při mně pravda Kristova, o tuto svou chloubu se v celém Řecku nedám připravit.

11:11  Proč? Protože vás nemiluji? Bůh ví, že ano.

11:12  V tom, co dělám, budu pokračovat i nadále, abych vzal vítr z plachet těm, kteří se nám pod nějakou záminkou chtějí ve své chloubě podobat.

11:13  Takoví rádoby apoštolové jsou ve skutečnosti podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy.

11:14  A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla!

11:15  Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.

11:16  Opakuji, ať mě nikdo nemá za blázna. A i kdyby, přijměte mě aspoň jako blázna, abych se i já trochu pochlubil.

11:17  Pokud jde o chlubení, nemluvím teď z Pánova pověření, ale jako blázen.

11:18  Když se mnozí chlubí tak tělesně, pochlubím se i já.

11:19  Vy, takoví mudrci, si přece na blázny potrpíte!

11:20  Klidně snášíte, když vám někdo poroučí, když vás někdo vyjídá, okrádá, ponižuje, fackuje!

11:21  Zahanbeně přiznávám, že já na něco takového sílu nemám. Čím se však někdo tak troufale chlubí – teď mluvím jako blázen – na to si troufám i já.

11:22  Jsou to Hebrejové? Já také! Jsou to Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také!

11:23  Jsou Kristovi služebníci? Teď mluvím jako pomatenec: Já více! Pracoval jsem mnohem víc, ve vězení jsem byl častěji, nesčetněkrát jsem byl bit, znovu a znovu na prahu smrti.

11:24  Pětkrát jsem od Židů dostal devětatřicet ran.

11:25  Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem vydržel na širém moři.

11:26  Stále na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky, ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešnými bratry.

11:27  Tolik dřiny a vyčerpání, tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co je chlad a nahota.

11:28  Kromě toho všeho na mě denně doléhá ještě starost o všechny církve.

11:29  Když je někdo slabý, neslábnu snad s ním? Když někdo hřeší, nesžírám se snad?

11:30  Když už se musím chlubit, pochlubím se svými slabostmi.

11:31  Bůh a Otec Pána Ježíše ať je požehnaný navěky – on ví, že nelžu!

11:32  Když jsem byl v Damašku, místodržitel pověřený králem Aretou dal hlídat město, aby mě zajal.

11:33  Oknem v hradbě mě ale spustili dolů v koši, a tak jsem mu utekl.