CzeCEP - II Corinthians - 11

11:1  Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu - ano, snášejte mne!

11:2  Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.

11:3  Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu.

11:4  Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!

11:5  Mám však za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly!

11:6  I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali.

11:7  Nebo jsem se snad dopustil hříchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvěstoval zadarmo?

11:8  Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám.

11:9  Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem.

11:10  Jakože je při mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských končinách umlčena!

11:11  Proč na tom trvám? Snad proto, že vás nemám v lásce? Bůh ví, že mám!

11:12  Ale jak to dělám, budu dělat i nadále; nechci dát příležitost těm, kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my.

11:13  Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy.

11:14  A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla;

11:15  není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!

11:16  Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil.

11:17  Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače.

11:18  Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já.

11:19  Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné.

11:20  Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře.

11:21  Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný - teď mluvím jako z nerozumu - toho se odvážím i já.

11:22  Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také!

11:23  Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře.

11:24  Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,

11:25  třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.

11:26  Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,

11:27  v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.

11:28  A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.

11:29  Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?

11:30  Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!

11:31  Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.

11:32  Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,

11:33  byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.