CzeCSP - Job - 17

17:1  Můj duch byl zlomen, mé dny dohasly, hroby jsou mi údělem.

17:2  ⌈Copak kolem mě nezaznívají úsměšky? Můj zrak musí spočívat⌉ na jejich vzdoru.

17:3  Slož záruku, ⌈zaruč se za mě. ⌈Kdo jiný by se za mě zavázal rukoudáním?⌉⌉

17:4  Protože jsi jejich mysl skryl před rozumností, proto je nevyvýšíš.

17:5  Kvůli podílu někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou.

17:6  Vystavil mě lidem za pořekadlo, jsem ⌈tím, komu se plivá⌉ do tváře.

17:7  Můj zrak zeslábl zármutkem, všechny mé údy jsou jako stín.

17:8  Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným.

17:9  Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce, nabude síly.

17:10  Avšak vy všichni, vraťte se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého.

17:11  Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány, přání mého srdce.

17:12  Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota.

17:13  I kdybych ⌈doufal, podsvětí je mým domovem,⌉ své lože jsem si ustlal v temnotě,

17:14  jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro.

17:15  Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje?

17:16  Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu.