CzeCSP - Job - 41

41:1  Hle, číhat na něho by bylo ošidné. Cožpak se člověk nezhroutí již při pohledu na něj?

41:2  Nikdo není tak smělý, že by jej probudil. Kdo by se potom chtěl postavit proti mně?

41:3  Kdo mě v něčem předstihl, abych mu to musel odplatit? Cokoli se objeví pod celými nebesy, patří to mně.

41:4  Nebudu mlčet o jeho údech, popisu jeho zdatnosti a o půvabu stavby jeho těla.

41:5  Kdo odhalí jeho svrchní oděv? Kdo může proniknout ⌈jeho dvojitým chrupem?⌉

41:6  Kdo kdy mohl otevřít jeho tlamu? Kolem jeho zubů číhá hrůza.

41:7  Jeho pýchou jsou řady štítů ⌈sevřených těsnou pečetí.⌉

41:8  Tisknou se jeden ke druhému, ani vítr mezi ně nepronikne.

41:9  Jsou spjaty ⌈jeden s druhým,⌉ jsou sevřeny a neoddělí se.

41:10  Jeho supění zažehne světlo, jeho oči jsou jako víčka jitřenky.

41:11  Z tlamy mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry.

41:12  Z nozder mu vychází kouř jako z roztopeného kotlíku s rákosem.

41:13  Jeho dýchání rozpaluje uhlíky, z tlamy mu vychází plamen.

41:14  V jeho šíji přebývá síla, před ním předchází zoufalství.

41:15  Laloky jeho těla přilnuly k sobě, nepohne se, co je na něm slito.

41:16  Jeho srdce je slité jako kámen, slité jako spodní mlýnský kámen.

41:17  Z jeho vznešenosti dostávají hrdinové strach, hrůzou jsou celí bez sebe.

41:18  Meč, který jej zasáhne, neobstojí, ani kopí, střela či šíp.

41:19  Železo považuje za slámu, bronz za ztrouchnivělé dřevo.

41:20  Šíp z luku jej nezažene, kameny z praku se před ním změnily v plevu.

41:21  Kyj považuje za plevu, vysmívá se mávání srpáčem.

41:22  Zespodu má ostré hrany, valí se blátem jako smyk.

41:23  Hlubinu přivádí do varu jako hrnec, moře pokládá za kelímek na mast.

41:24  Zanechá za sebou světélkující dráhu, člověk si až myslí, že hlubina má šediny.

41:25  Není mu podobného na prachu země, takového, který je zbaven všeho děsu.

41:26  Na každého vyvýšeného dohlédne, je králem nad všemi potomky šelmy.