CzeCSP - Job - 14

14:1  Člověk narozený z ženy je ⌈ukrácen na životě⌉ a nasycen nepokojem.

14:2  Jako květ vzchází a uvadá, prchá jako stín a trvání nemá.

14:3  Ano, na takového otvíráš své oči a chceš mě přivést na soud se sebou.

14:4  Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo.

14:5  Jestliže jsou určeny jeho dny, počet jeho měsíců je u tebe; jeho hranice jsi ustanovil a nepřekročí je.

14:6  Odhlédni od něj, ať si odpočine, dokud si neoblíbí svůj den jako najatý dělník.

14:7  Vždyť pro strom je naděje: Jestliže bude vyťat, zase obrazí, jeho ratolest nepřestane růst.

14:8  I kdyby jeho kořen v zemi zestárl a jeho pařez odumřel v hlíně,

14:9  ⌈jen ucítí vodu,⌉ vypučí a vydá ratolesti jako mladý štěp.

14:10  Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec?

14:11  Vody z jezera zmizely, řeka se vsákne a vyschne.

14:12  Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku nebes. Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku.

14:13  Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš.

14:14  ⌈Zemře–li muž, ⌈ožije snad opět?⌉ Všechny dny své povinné služby budu očekávat, dokud nepřijde mé vystřídání.⌉

14:15  Zavoláš a já ti odpovím, až budeš dychtit po díle svých rukou.

14:16  Nyní tedy spočítáš mé kroky; ⌈nedbej na můj hřích.⌉

14:17  Mé přestoupení je zapečetěno do váčku, mou zvrácenost jsi zastřel.

14:18  Avšak padající hora zvětrá a skála se pohne ze svého místa.

14:19  Voda omlela kameny, její proudy odplaví prach země. Tak i naději člověka jsi zahubil.

14:20  Navždy ho přemáháš, až odchází; měníš jeho tvář a posíláš jej pryč.

14:21  Jeho synové budou vážení, ale nedozví se to; budou bezvýznamní, ale nebude jim to známo.

14:22  Jen nad sebou cítí bolest jeho tělo a jeho duše nad ním truchlí.