CzeCSP - Job - 37

37:1  Ano, mé srdce se kvůli tomu otřese, že až ze svého místa vyskočí.

37:2  Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu hromu, jež vychází z jeho úst.

37:3  Pod celými nebesy ho posílá, k okrajům země své světlo.

37:4  Za ním zařve hlas, jeho vznešenost hlasitě zahřmí. Blesky nezadrží, až bude jeho hlas slyšet.

37:5  Bůh obdivuhodně zahřmí svým hlasem, činí velké věci, které nepochopíme.

37:6  Neboť zavolá na sníh: Padej na zem, též i na průtrž deště, a ve své síle padá průtrž dešťů.

37:7  Na ruku každého člověka umístí pečeť, aby všichni lidé poznali jeho dílo.

37:8  Zvěř zalézá do houští a přebývá ve svých doupatech.

37:9  Vichřice se přižene ze své kobky, chlad od ⌈severního větru.⌉

37:10  Božím dechem vzniká led, vodní plocha se ocitá v sevření.

37:11  I mračno obtěžká vláhou, jeho světlo rozptýlí oblak.

37:12  Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu ⌈celé země⌉ vykonaly všechno, co jim přikáže.

37:13  Užije toho ať už jako trestající hole, ať už ku prospěchu své země, ať už na důkaz milosrdenství.

37:14  Naslouchej tomu, Jóbe, zastav se a zvažuj obdivuhodné Boží skutky.

37:15  Rozumíš snad tomu, čím je Bůh pověří, když dovolí, aby se zaskvělo světlo jeho oblaku?

37:16  Rozumíš snad letům oblaku a podivuhodným skutkům toho, jehož poznání je úplné?

37:17  Ty, jenž máš horká roucha, když se v poledne země utiší,

37:18  můžeš spolu s ním rozprostřít oblaka pevná jako zrcadlo odlité z kovu?

37:19  Oznam nám, co mu máme říci? Kvůli zatemněnosti si to nedokážeme srovnat v hlavě.

37:20  Bude mu snad sděleno, že hodlám promluvit? Copak mu mohl někdo něco říci, když je zmatený?

37:21  Lidé však ještě nemohli spatřit světlo zářící v oblacích, dokud nepřešel vítr a nepročistil je.

37:22  Od severu přichází zlatá záře, hrůzu vzbuzující majestát kolem Boha.

37:23  Všemohoucího, toho jsme nemohli postihnout. Jeho moc je veliká a přitom právo ani plnou spravedlnost nepotlačuje.

37:24  Proto se ho lidé bojí, ⌈nehledí ani na žádného, kdo má moudré srdce.⌉