CzeCSP - Job - 9

9:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

9:2  ⌈Opravdu vím, že to tak⌉ je, ale ⌈jak může být smrtelný člověk⌉ spravedlivý před Bohem?

9:3  Jestliže s ním bude chtít vést spor, neodpoví mu na jedinou věc z tisíce.

9:4  Má moudré srdce a ohromnou sílu. Kdo se proti němu kdy zatvrdil a uspěl?

9:5  On přenáší hory, aniž by poznaly, kdo je ve svém hněvu vyvrátil.

9:6  On pohybuje zemí z jejího místa, až se rozechvějí její sloupy.

9:7  On domlouvá slunku, a to nezazáří, ⌈vůkol hvězd umístí⌉ pečeť.

9:8  On sám roztahuje nebesa a kráčí po návrších moře.

9:9  Tvoří Medvěda, Orion a Plejády i jižní souhvězdí.

9:10  ⌈Činí veliké věci, jež ani nelze vyzpytovat, divy, jež ani nelze spočítat.⌉

9:11  Jestliže projde nade mnou, nic neuvidím, a přejde–li, ani jej nerozpoznám.

9:12  Jestliže něco uchvátí, kdo ho přinutí to vrátit? Kdo mu řekne: Co to děláš?

9:13  Bůh neodvrátí svůj hněv. Před ním se sklonili i pomocníci obludy.

9:14  Jak bych mu tím spíše mohl odpovídat já? Jak mám volit slova při rozhovoru s ním?

9:15  Vždyť i kdybych byl v právu, ⌈nebyl bych schopen odpovědět;⌉ svého soudce bych jen prosil o smilování.

9:16  Pokud bych volal a odpověděl by mi, nevěřil bych, že vyslyší můj hlas.

9:17  Neboť mě drtí bouří a bezdůvodně rozmnožuje mé modřiny.

9:18  ⌈Nedovolí, aby se mi vrátil dech,⌉ nýbrž sytí mě hořkostmi.

9:19  Pokud jde o sílu, ano, je udatný, a pokud jde o soud, kdo jiný mě předvolá?

9:20  I když budu v právu, má ústa mě usvědčí z viny; jsem bezúhonný, ale prohlásila mě za zvráceného.

9:21  Jsem bezúhonný. Nebudu se starat o svou duši, zavrhnu svůj život.

9:22  Je to jedno, proto říkám: On ⌈skoncuje s bezúhonným stejně jako s ničemou.⌉

9:23  Jestliže bič náhle usmrtí, posmívá se zoufalství nevinného.

9:24  Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy?

9:25  A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly blaho.

9:26  Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist.

9:27  Řeknu–li si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji,

9:28  lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu.

9:29  Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností?

9:30  Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem,

9:31  jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť.

9:32  Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a ⌈vešli jsme spolu v soud.⌉

9:33  Není mezi námi rozhodčí, který položí na nás oba svou ruku.

9:34  Ať ode mě odejme svou hůl, ⌈ať mě hrůza z něj neděsí,⌉

9:35  ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; ⌈tak tomu totiž u mě není.⌉