CzeCSP - Job - 29

29:1  A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:

29:2  Kéž je mi dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil,

29:3  když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, šel jsem temnotou za jeho světlem.

29:4  Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně v ⌈důvěrném společenství s Bohem⌉ nad svým stanem,

29:5  když ještě se mnou byl Všemohoucí a moji služebníci okolo mě.

29:6  Když jsem ve smetaně umýval své nohy a proudy oleje na mě vyplavovala skála.

29:7  Když jsem vycházel branou k městu a své sedadlo si připravoval na náměstí,

29:8  viděli mě mládenci a vytratili se, kmeti vstali a zůstali stát.

29:9  Knížata ustala v řečech, na ústa si položila ruku.

29:10  Vytratily se hlasy předáků, jazyk jim přilnul k patru.

29:11  Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným, oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě.

29:12  Vždyť jsem zachraňoval nuzného, když křičel o pomoc, i sirotka, který neměl pomocníka.

29:13  Přicházelo na mne požehnání hynoucího, k jásotu jsem přiváděl srdce vdovy.

29:14  Oblékal jsem si spravedlnost a ona si oblékala mne, právo mi bylo jako roucho a turban.

29:15  Slepému jsem byl očima a chromému nohama.

29:16  Chudým byl jsem otcem a prověřil jsem spor, který jsem neznal.

29:17  I tesáky bídáka jsem vyrazil a kořist vytrhoval z jeho zubů.

29:18  Řekl jsem si: Naposled vydechnu se svým hnízdem a rozmnožím dny jako písek.

29:19  Můj kořen dosahuje k vodě, rosa přenocuje v mých ratolestech.

29:20  Má sláva je se mnou vždy nová, obnovuje se i luk v mé ruce.

29:21  Naslouchali mi a očekávali na mě, umlkali při mé radě.

29:22  Po mém slovu již nic neopakovali, kanul na ně můj výrok.

29:23  Jako na déšť na mě počkali, jak pro jarní déšť otevřeli svá ústa.

29:24  ⌈Usmíval jsem se na ně, když nevěřili,⌉ a neodvrhli světlo mé tváře.

29:25  Volil jsem jejich cestu, sedával jsem v čele a přebýval jsem jako král s oddílem, jako ten, kdo potěší truchlící.