CzeCSP - Job - 7

7:1  Což není na smrtelného člověka na zemi vložena povinnost služby a nejsou jeho dny jako dny najatého dělníka?

7:2  Jako otrok baží po stínu a jako najatý dělník čeká na svou mzdu,

7:3  ⌈tak jsem pro sebe dostal do dědictví⌉ měsíce nicoty a noci trápení mi přidělili.

7:4  Kdybych ulehl, řeknu: Kdy vstanu a kdy se nachýlí večer? Tak se nasytím svým neklidem až do rozednění.

7:5  Mé tělo obléklo larvy a chumáče prachu, kůže mi popraskala a zhnisala.

7:6  Mé dny byly rychlejší než tkalcovský člunek a pominuly v beznaději.

7:7  Pamatuj, že můj život je jen vítr; mé oko neuvidí znovu blaho.

7:8  Nebude mě sledovat oko toho, který mě vidí; tvé oči budou po mně pátrat, ale já už tu nebudu.

7:9  Pominul oblak a zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí, už nevyjde.

7:10  Nenavrátí se už domů, jeho domov už jej nezpozoruje.

7:11  Ani já nezadržím svá ústa, promluvím ⌈v tísni svého ducha,⌉ přemýšlet budu ⌈v hořkosti své duše.⌉

7:12  Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž?

7:13  Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování,

7:14  ty mě vyděsíš sny, viděními mě ohromíš.

7:15  ⌈Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti.⌉

7:16  Pohrdám tím, nebudu žít navěky; ⌈nech mě být,⌉ vždyť mé dny jsou marnost.

7:17  Co je smrtelný člověk, že si ho ceníš a že si ho všímáš?

7:18  Navštěvuješ ho každé ráno, neustále jej budeš zkoušet.

7:19  ⌈Jak dlouho⌉ ode mne neodvrátíš pohled, ⌈nenecháš mě aspoň spolknout⌉ slinu?

7:20  Pokud bych zhřešil, co tím provedu tobě, strážci člověka? Proč jsi mě pro sebe určil za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě?

7:21  A co že neodpustíš mé přestoupení a neodejmeš mou zvrácenost? ⌈Vždyť nyní ulehnu do prachu;⌉ budeš mě usilovně hledat, ale já už tu nebudu.