CzeCSP - Job - 6

6:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

6:2  Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah.

6:3  Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená.

6:4  Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně.

6:5  Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící?

6:6  Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?

6:7  Má duše se nechce dotýkat těch věcí; ⌈jsou pro mě nechutným pokrmem.⌉

6:8  ⌈Kéž se tak stane,⌉ že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.

6:9  ⌈Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,⌉

6:10  ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.

6:11  Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?

6:12  Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?

6:13  ⌈Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?⌉

6:14  ⌈Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.⌉

6:15  Moji bratři ⌈jednali zrádně⌉ jako potok, pominou jako řečiště potoků,

6:16  ⌈kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.⌉

6:17  V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.

6:18  ⌈Stezky jejich pouti se vinou,⌉ přecházejí v pustotu a hynou.

6:19  Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.

6:20  ⌈Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.⌉

6:21  Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se.

6:22  Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění

6:23  a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte.

6:24  Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil.

6:25  ⌈Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání?⌉

6:26  Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce?

6:27  To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního.

6:28  ⌈Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát?⌉

6:29  Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost.

6:30  Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?