DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Job - 6

6:1  But Job answered, and said:

6:1  But Job answered and said,

6:1  Jób na to odpověděl:

6:1  Job na to řekl:

6:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

6:1  Odpovídaje pak Job, řekl:

6:1  Respondens autem Job, dixit :

6:2  O that my sins, whereby I have deserved wrath, and the calamity that I suffer, were weighed in a balance.

6:2  Oh that my grief were throughly weighed, and my calamity laid in the balances together!

6:2  „Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře a mé neštěstí na vážky přiloženo!

6:2  „Kéž by se má muka dala zvážit, na váhy kéž by se vešla bída má!

6:2  Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah.

6:2  Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

6:2  Utinam appenderentur peccata mea quibus iram merui, et calamitas quam patior, in statera !

6:3  As the sand of the sea, this would appear heavier: therefore, my words are full of sorrow:

6:3  For now it would be heavier than the sand of the sea: therefore my words are swallowed up.

6:3  Věru, těžší je než mořský písek, že se mi až slova pletou,

6:3  Byla by těžší, než je písek v moři – to proto slovy se téměř zalykám.

6:3  Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená.

6:3  Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

6:3  Quasi arena maris hæc gravior appareret ; unde et verba mea dolore sunt plena :

6:4  For the arrows of the Lord are in me, the rage whereof drinketh up my spirit, and the terrors of the Lord war against me.

6:4  For the arrows of the Almighty are within me, the poison whereof drinketh up my spirit: the terrors of God do set themselves in array against me.

6:4  neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží.

6:4  Šípy Všemohoucího se do mě zabodly, jejich jed se mi vpíjí do ducha, Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.

6:4  Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně.

6:4  Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

6:4  quia sagittæ Domini in me sunt, quarum indignatio ebibit spiritum meum ; et terrores Domini militant contra me.

6:5  Will the wild ass bray when he hath grass? or will the ox low when he standeth before a full manger?

6:5  Doth the wild ass bray when he hath grass? or loweth the ox over his fodder?

6:5  Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící?

6:5  Hýká snad osel, když má dost trávy? Bučí snad vůl, když má krmení?

6:5  Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící?

6:5  Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

6:5  Numquid rugiet onager cum habuerit herbam ? aut mugiet bos cum ante præsepe plenum steterit ?

6:6  Or can an unsavoury thing be eaten, that is not seasoned with salt? or can a man taste that which, when tasted, bringeth death?

6:6  Can that which is unsavoury be eaten without salt? or is there any taste in the white of an egg?

6:6  Což lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek?

6:6  Copak se jí mdlé jídlo bez soli? Copak má nějakou chuť sliz?

6:6  Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?

6:6  Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

6:6  aut poterit comedi insulsum, quod non est sale conditum ? aut potest aliquis gustare quod gustatum affert mortem ?

6:7  The things which before my soul would not touch, now, through anguish, are my meats.

6:7  The things that my soul refused to touch are as my sorrowful meat.

6:7  Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo.

6:7  Tyto věci se mi z duše protiví, z takového jídla je mi k zvracení!

6:7  Má duše se nechce dotýkat těch věcí; ⌈jsou pro mě nechutným pokrmem.⌉

6:7  Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

6:7  Quæ prius nolebat tangere anima mea, nunc, præ angustia, cibi mei sunt.

6:8  Who will grant that my request may come: and that God may give me what I look for?

6:8  Oh that I might have my request; and that God would grant me the thing that I long for!

6:8  Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám,

6:8  Kéž by se mé přání konečně splnilo, kéž by Bůh naplnil mou naději –

6:8  ⌈Kéž se tak stane,⌉ že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.

6:8  Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

6:8  Quis det ut veniat petitio mea, et quod expecto tribuat mihi Deus ?

6:9  And that he that hath begun may destroy me, that he may let loose his hand, and cut me off?

6:9  Even that it would please God to destroy me; that he would let loose his hand, and cut me off!

6:9  aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene.

6:9  že by mě Bůh ráčil rozmáčknout, mávnutím ruky mě zahubit.

6:9  ⌈Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,⌉

6:9  Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

6:9  et qui cœpit, ipse me conterat ; solvat manum suam, et succidat me ?

6:10  And that this may be my comfort, that afflicting me with sorrow, he spare not, nor I contradict the words of the Holy one.

6:10  Then should I yet have comfort; yea, I would harden myself in sorrow: let him not spare; for I have not concealed the words of the Holy One.

6:10  Bylo by to pro mne potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil.

6:10  Pak by mi mohlo sloužit k útěše, i když se svíjím v krutých bolestech, že slovům Svatého jsem se nevzepřel.

6:10  ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.

6:10  Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

6:10  Et hæc mihi sit consolatio, ut affligens me dolore, non parcat, nec contradicam sermonibus Sancti.

6:11  For what is my strength, that I can hold out? or what is my end, that I should keep patience?

6:11  What is my strength, that I should hope? and what is mine end, that I should prolong my life?

6:11  Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel?

6:11  Copak mám sílu, abych to vydržel? Copak mě ještě něco čeká v životě?

6:11  Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?

6:11  Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

6:11  Quæ est enim fortitudo mea, ut sustineam ? aut quis finis meus, ut patienter agam ?

6:12  My strength is not the strength of stones, nor is my flesh of brass.

6:12  Is my strength the strength of stones? or is my flesh of brass?

6:12  Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu?

6:12  Copak je má síla z kamene? Copak je mé tělo bronzové?

6:12  Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?

6:12  Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

6:12  Nec fortitudo lapidum fortitudo mea, nec caro mea ænea est.

6:13  Behold there is no help for me in myself, and my familiar friends also are departed from me.

6:13  Is not my help in me? and is wisdom driven quite from me?

6:13  Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?

6:13  Copak si mohu nějak pomoci? Teď, když mě úspěch opustil?

6:13  ⌈Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?⌉

6:13  Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

6:13  Ecce non est auxilium mihi in me, et necessarii quoque mei recesserunt a me.

6:14  He that taketh away mercy from his friend, forsaketh the fear of the Lord.

6:14  To him that is afflicted pity should be shewed from his friend; but he forsaketh the fear of the Almighty.

6:14  Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného.

6:14  Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští.

6:14  ⌈Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.⌉

6:14  Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

6:14  Qui tollit ab amico suo misericordiam, timorem Domini derelinquit.

6:15  My brethren have passed by me, as the torrent that passeth swiftly in the valleys.

6:15  My brethren have dealt deceitfully as a brook, and as the stream of brooks they pass away;

6:15  Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí,

6:15  Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny, jak řečiště, jež brzy vymizí.

6:15  Moji bratři ⌈jednali zrádně⌉ jako potok, pominou jako řečiště potoků,

6:15  Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

6:15  Fratres mei præterierunt me, sicut torrens qui raptim transit in convallibus.

6:16  They that fear the hoary frost, the snow shall fall upon them.

6:16  Which are blackish by reason of the ice, and wherein the snow is hid:

6:16  jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje,

6:16  Když taje led a sníh, kalným proudem se rozvodní,

6:16  ⌈kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.⌉

6:16  Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

6:16  Qui timent pruinam, irruet super eos nix.

6:17  At the time when they shall be scattered they shall perish: and after it groweth hot, they shall be melted out of their place.

6:17  What time they wax warm, they vanish: when it is hot, they are consumed out of their place.

6:17  v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa,

6:17  v době sucha se však vytratí, v horku se vypaří a jsou pryč.

6:17  V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.

6:17  V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

6:17  Tempore quo fuerint dissipati, peribunt ; et ut incaluerit, solventur de loco suo.

6:18  The paths of their steps are entangled: they shall walk in vain, and shall perish.

6:18  The paths of their way are turned aside; they go to nothing, and perish.

6:18  jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.

6:18  Jejich cesty se klikatí, míří do pustin, kde zmírají.

6:18  ⌈Stezky jejich pouti se vinou,⌉ přecházejí v pustotu a hynou.

6:18  Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

6:18  Involutæ sunt semitæ gressuum eorum ; ambulabunt in vacuum, et peribunt.

6:19  Consider the paths of Thema, the ways of Saba, and wait a little while.

6:19  The troops of Tema looked, the companies of Sheba waited for them.

6:19  Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,

6:19  Karavany z Temy je hledají, výpravy ze Sáby v ně doufají,

6:19  Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.

6:19  To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

6:19  Considerate semitas Thema, itinera Saba, et expectate paulisper.

6:20  They are confounded, because I have hoped: they are come also even unto me, and are covered with shame.

6:20  They were confounded because they had hoped; they came thither, and were ashamed.

6:20  za své doufání však musely se stydět, přišli k nim a zklamaly se.

6:20  jejich důvěra je ale zamrzí – když k nim dorazí, čeká je zklamání.

6:20  ⌈Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.⌉

6:20  Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

6:20  Confusi sunt, quia speravi : venerunt quoque usque ad me, et pudore cooperti sunt.

6:21  Now you are come: and now, seeing my affliction, you are afraid.

6:21  For now ye are nothing; ye see my casting down, and are afraid.

6:21  I vy jste teď, jako byste nebyly, při tom děsném pohledu vás jala bázeň.

6:21  Právě tak k ničemu jste teď vy: Vidíte hrůzu a jste zděšeni.

6:21  Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se.

6:21  Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

6:21  Nunc venistis ; et modo videntes plagam meam, timetis.

6:22  Did I say: Bring to me, and give me of your substance?

6:22  Did I say, Bring unto me? or, Give a reward for me of your substance?

6:22  Řekl jsem snad: ‚Dejte mi‘ či: ‚Plaťte za mne vlastním zbožím‘

6:22  Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,‘ nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého‘?

6:22  Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění

6:22  Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

6:22  Numquid dixi : Afferte mihi, et de substantia vestra donate mihi ?

6:23  Or deliver me from the hand of the enemy, and rescue me out of the hand of the mighty?

6:23  Or, Deliver me from the enemy’s hand? or, Redeem me from the hand of the mighty?

6:23  nebo: ‚Zachraňte mě z rukou protivníka‘ či snad: ‚Vykupte mě z rukou ukrutníků‘ ?

6:23  ‚Vysvoboďte mě od nepřítele,‘ nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte‘?

6:23  a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte.

6:23  Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

6:23  vel : Liberate me de manu hostis, et de manu robustorum eruite me ?

6:24  Teach me, and I will hold my peace: and if I have been ignorant of any thing, instruct me.

6:24  Teach me, and I will hold my tongue: and cause me to understand wherein I have erred.

6:24  Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil.

6:24  Poučte mě, a zmlknu hned, v čem jsem pochybil, mi ukažte.

6:24  Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil.

6:24  Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

6:24  Docete me, et ego tacebo : et si quid forte ignoravi, instruite me.

6:25  Why have you detracted the words of truth, whereas there is none of you that can reprove me?

6:25  How forcible are right words! but what doth your arguing reprove?

6:25  Přímá slova mohou zjitřit ránu, a co sledujete, že mi stále domlouváte?

6:25  Jak mohou zraňovat slova upřímná! Co vaše důkazy mohou dokázat?

6:25  ⌈Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání?⌉

6:25  Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

6:25  Quare detraxistis sermonibus veritatis, cum e vobis nullus sit qui possit arguere me ?

6:26  You dress up speeches only to rebuke, and you utter words to the wind.

6:26  Do ye imagine to reprove words, and the speeches of one that is desperate, which are as wind?

6:26  Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá?

6:26  To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat? Copak jen do větru mluví ubožák?

6:26  Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce?

6:26  Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

6:26  Ad increpandum tantum eloquia concinnatis, et in ventum verba profertis.

6:27  You rush in upon the fatherless, and you endeavour to overthrow your friend.

6:27  Yea, ye overwhelm the fatherless, and ye dig a pit for your friend.

6:27  Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat.

6:27  Vy byste ale i o sirotka losovali, vlastního přítele byste prodali!

6:27  To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního.

6:27  Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

6:27  Super pupillum irruitis, et subvertere nitimini amicum vestrum.

6:28  However, finish what you have begun: give ear and see whether I lie.

6:28  Now therefore be content, look upon me; for it is evident unto you if I lie.

6:28  Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát?

6:28  Pohleďte na mě, prosím vás – copak bych vám do očí lhal?

6:28  ⌈Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát?⌉

6:28  A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

6:28  Verumtamen quod cœpistis explete : præbete aurem, et videte an mentiar.

6:29  Answer, I beseech you, without contention: and speaking that which is just, judge ye.

6:29  Return, I pray you, let it not be iniquity; yea, return again, my righteousness is in it.

6:29  Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, ať je tady ještě moje spravedlnost!

6:29  Přestaňte! Nepáchejte křivdu! Přestaňte! Jsem přece v právu!

6:29  Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost.

6:29  Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

6:29  Respondete, obsecro, absque contentione ; et loquentes id quod justum est, judicate.

6:30  And you shall not find iniquity in my tongue, neither shall folly sound in my mouth.

6:30  Is there iniquity in my tongue? cannot my taste discern perverse things?

6:30  Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?

6:30  Copak jsem řekl něco špatného? Copak nepoznám, co by mě zničilo?

6:30  Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?

6:30  A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

6:30  Et non invenietis in lingua mea iniquitatem, nec in faucibus meis stultitia personabit.