CzeBKR - Job - 6

6:1  Odpovídaje pak Job, řekl:

6:2  Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

6:3  Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

6:4  Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

6:5  Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

6:6  Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

6:7  Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

6:8  Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

6:9  Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

6:10  Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

6:11  Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

6:12  Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

6:13  Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

6:14  Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

6:15  Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

6:16  Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

6:17  V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

6:18  Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

6:19  To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

6:20  Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

6:21  Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

6:22  Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

6:23  Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

6:24  Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

6:25  Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

6:26  Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

6:27  Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

6:28  A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

6:29  Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

6:30  A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?