CzeBKR - Job - 12

12:1  Odpověděv pak Job, řekl:

12:2  V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

12:3  I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?

12:4  Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.

12:5  Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.

12:6  Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

12:7  Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.

12:8  Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.

12:9  Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?

12:10  V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.

12:11  Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?

12:12  Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

12:13  Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.

12:14  Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.

12:15  Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

12:16  U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

12:17  On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.

12:18  Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.

12:19  On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.

12:20  On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.

12:21  On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.

12:22  On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.

12:23  On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

12:24  On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

12:25  Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.