CzeBKR - Job - 22

22:1  A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

22:2  Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

22:3  Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

22:4  Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

22:5  Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

22:6  Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

22:7  Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

22:8  Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

22:9  Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

22:10  A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

22:11  Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

22:12  Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

22:13  Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

22:14  Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

22:15  Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

22:16  Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

22:17  Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

22:18  On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

22:19  Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

22:20  Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

22:21  Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

22:22  Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

22:23  Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

22:24  Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

22:25  Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

22:26  A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

22:27  Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

22:28  Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

22:29  Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

22:30  Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.