CzeBKR - Job - 41

41:1  Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

41:2  Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

41:3  Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

41:4  Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

41:5  Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

41:6  Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

41:7  Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

41:8  Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

41:9  Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

41:10  Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

41:11  Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

41:12  Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

41:13  Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

41:14  Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

41:15  Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

41:16  Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

41:17  Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

41:18  Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

41:19  Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

41:20  Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

41:21  Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

41:22  V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

41:23  Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

41:24  Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

41:25  Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

41:26  Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

41:27  Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

41:28  Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

41:29  Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

41:30  Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

41:31  Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

41:32  Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

41:33  Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

41:34  Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.