CzeBKR - Job - 17

17:1  Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

17:2  Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

17:3  Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

17:4  Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

17:5  Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

17:6  Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

17:7  Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

17:8  Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

17:9  Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

17:10  Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

17:11  Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

17:12  Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

17:13  Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

17:14  Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

17:15  Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

17:16  Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.