CzeBKR - Job - 10

10:1  Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

10:2  Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

10:3  Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

10:4  Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

10:5  Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

10:6  Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

10:7  Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

10:8  Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

10:9  Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

10:10  Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

10:11  Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

10:12  Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

10:13  Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

10:14  Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

10:15  Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

10:16  Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

10:17  Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

10:18  Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

10:19  A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

10:20  Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

10:21  Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

10:22  Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.